V životě u dostihových koní se často střídají období naděje s méně šťastnými chvílemi. Letos by o tom mohla vyprávět slovenská jezdkyně Dominika Baranová, která si minulý měsíc připsala s Yankem vítězství v rámcovém programu Velké pardubické a v sobotu na stejné dráze ovládla bumper na čtyřletém Pacesetterovi.
"Na začátku sezony se mi přitom vůbec nedařilo, pronásledovala mě neskutečná smůla. Až teď ke konci mi začaly věci vycházet, tak jsem ráda. Už jsem si říkala, že to zabalím, protože na ježdění překážek nemám. Těch pádů se sešlo prostě moc, bylo to demotivující. Jednu dobu jsem měla pocit, že na co si sednu, to padá. Závěr sezony mě ale zase povzbudil," řekla Dominika Baranová pro Jezdci.cz.
Stále populárnější jezdkyně si na dostihové scéně stihla vybudovat pověst houževnaté ženy, která neodmítá ani těžko jezditelné nebo jinak problematické koně. "Slečna drsňák" z centrály Javorec opakovaně bojovala se zraněními.
"Od začátku sezony jsem byla stále bolavá, bylo to místy těžké. Bojovala jsem s naraženým ramenem a místy s takovou slabostí, ale postupně to přešlo a neodradilo mě to. Neodradila mě ani zlomená klíční kost z Brna, po dvou týdnech jsem zase jezdila. I když v hlavě samozřejmě zůstala obava, že by se to při pádu mohlo zase zlomit a vyřadit mě to na další rok. I to jsem ale postupně překonala," ohlíží se Baranová.
Pěti vítězstvími, z nichž tří dosáhla na překážkách a dvě v rovinových dostizích, vyrovnala svou bilanci z roku 2023. V polovině června se v Brně na Vienna Calling stala první slovenskou jezdkyní, jíž se podařilo zvítězit ve steeplechase.
"K překážkám mám blíž, jsou delší a člověk si může lépe promyslet taktiku. Většinou mi trenéři volají spíše na překážky, v rovinách asi nemám ten šmrnc a rychlost v závěrečném finiši. Mám spíš takový překážkový styl. Ale snažím se hubnout, abych měla více šancí i na rovině a byla více vyježděná. Teď jsem třeba v Pardubicích vyhrála rovinu a úplně jsem se na to těšila. Hlavně ty delší roviny mě baví," usmívá se.
Nezapomenutelná Whirten
Dominika Baranová pochází z Bratislavy, tamní závodiště měla prakticky před domem. Začínala na ponících, první krůčky u plnokrevníků dělala pod dohledem Ľudovíta Végha a Ladislava Kublihy.
Právě u druhého zmíněného trenéra se potkala se svou osudovou klisnou Whirten. "Když jsem pracovala u pana Kublihy, všechny koupené koně jsem obsedala a s Whirten jsem si vytvořila nějaké pouto. Měla jsem jí nejraději a snila jsem o tom, že bych s ní mohla jednou vyhrát dostih. Ona byla taková temperamentní a už ji nechtěl nikdo jezdit. Dopadlo to tak, že to zkusím já, protože nemám co ztratit…"
S napajedelskou odchovankyní si skvěle porozuměly a předloni na začátku letních prázdnin triumfovaly v proutěnkářské Ceně Palm Islanda na 3300 metrů v Bratislavě. Až za nimi skončili vítězové Velké pardubické Jan Faltejsek na Surabaye a Lukáš Matuský s Oroblancem.
2. červenec 2022 se tak stal historickým datem - žádná jiná Slovenka nedokázala vyhrát překážkový dostih na domácí půdě. "Mě něco takového ani nepapadlo. U nás máme málo jezdců a přede mnou prostě nikdo nebyl. Nemám koho překonávat," krčí rameny Baranová.
Dnes šestiletá Whirten, jejíž matka Whitney Risk doběhla čtvrtá v Oaks, se loni zranila a zdálo se, že se na dráhu už nevráti. Nakonec se to podařilo a v sedle s Baranovou si na jaře v barvách Quirinus Farm připsaly další bratislavské vítězství na proutěných překážkách, které ještě dlouho zůstane v paměti. Whirten totiž dorazila do cíle jako jediná, a tak se rozhodčí mohli vzhledem k absenci délkových rozestupů omezit na výrok "zadrženě".
Mezitím Whirten po dvou dalších startech ukončila na podzim kariéru. "Svůj temperament si zachovala, při posledním dostihu mě chtěla na startu shodit. Jenže se zase ozvala noha, tak jsme nechtěli riskovat a vyřadili jsme ji z dostihového provozu. Má dobrý původ, tak by se mi líbilo zkusit z ní odchovat hříbě. Určitě bych si ho nechala," zasní se na chvíli Baranová.
Těch tajných přání je ale samozřejmě víc. "Chtěla bych jednou vyhrát Velkou pardubickou, o tom sní asi každý překážkový jezdec. Vždycky jsem říkala, že mým vzorem je Josef Váňa, a už jako dítě jsem si představovala, jaké by to asi bylo moci se zúčastnit. Uvidíme, jestli se k tomuto snu někdy přiblížím," uzavírá slovenská průkopnice.
