Jste pořadatelem tradičního seriálu. Jak proběhl loňský rok?

Zajistit finále jak všestrannosti, tak spřežení na jednom místě „trochu” práce obnáší. Kdysi mi někdo řekl: „Tradice je horší jak příkaz, příkaz ten můžeš odmítnout, tradici ne” a musím mu dát za pravdu. Osobně jsem se jako předseda správní rady Soutěží podkovy začal podílet na zajištění 40. ročníku Zlaté podkovy, a letos je to již 52. ročník. Těch 12 let uteklo jako voda. Jsem rád, že se nám podařilo navázat na dlouholetou tradici mých předchůdců a zároveň jsem si vědom toho, že se sport neustále vyvíjí, vyvíjí se požadavky na trať i požadavky na zázemí pro jezdce, koně i diváky.

S čím jste tedy spokojen?

Musím říct, že v první řadě jsem rád, že všichni jezdci i koně dojeli v pořádku, někdy došlo k pádu i drobnému úrazu, ale všichni jezdci i koně zůstali živí. Jako pořadatelé dbáme na to, aby tratě byly korektní a bezpečné. Tratě jsou kontrolovány technickým delegátem, hlavním rozhodčím i samotnými jezdci prostřednictvím jezdce koordinátora. Osobně jsem vždy rád, ať již se jedná o předkolo Zlaté podkovy, vlastní finále i ostatní jezdecké závody pořádané na našem závodišti během celého roku, když tyto závody skončí, já jdu domů s pocitem, že se nikomu nic nestalo, to mi spadne velký kámen ze srdce.

Co se podle vás nejvíce povedlo?

Co se povedlo, to vždy říkám, že nechávám na návštěvnících našeho závodiště, ať oni posoudí, jestli se nám daří závodiště zvelebovat a posouvat dopředu. Pochopitelně jako každý pořadatel bych chtěl, aby ten vývoj šel daleko rychleji dopředu, abychom byli v kontaktu se světovou špičkou. Vše je ale závislé na finančních možnostech. Bez peněz to opravdu nejde, ale nejsou všechno. Daleko důležitější jsou lidé, bez nadšených koňařů by nešlo žádné jezdecké závody uskutečnit. Ubývá lidí, kteří bez ohledu na finanční odměnu jdou a přiloží ruku k dílu, a těm patří moje upřímné poděkování. Na druhé straně se zase objevují „pomocníci” kteří v duchu „dejte mi peníze a lidi a já to zajistím” staví vzdušné zámky.

Na co rád osobně vzpomínáte?

Pořadatel musí mít své vize, svoje představy, kam chce to své závodiště dostat, kam ho posunout. Naším cílem bylo v loňském roce zlepšit zázemí pro diváky, diváckou tribunu, podali jsme projekt a bohužel neuspěli jsme. To mě mrzí, ale zkusíme to letos znovu a doufám, že to vyjde.

Jak hodnotíte loňskou účast jezdců na jednotlivých kolech?

Z čeho mám velkou radost, je účast. Při pořádání červencového předkola jsme museli řešit Nerudovskou otázku: „Kam s ním?”. Přihlásilo se nám tolik jezdců a koní (160 startujících), že jsme zvažovali možnost, že budeme muset některé zájemce odmítnout. Podařilo se ale zajistit ustájení, upravit časový harmonogram na závodišti a vše dobře dopadlo. Podobné informace mám i od většiny pořadatelů předkol, a to je dobrá zpráva. Roste nám nová generace jezdecké všestrannosti, naše budoucnost.

Chystáte v roce 2017 nějaké změny?

Při všech kvalifikačních předkolech ve všestrannosti bude probíhat i soutěž Benjamin Cup. Jsem rád a děkuji všem organizátorům a pořadatelům, zejména Pavlu Vaňkovi, že s touto myšlenkou přišli a věřím, že práce a prostředky do této aktivity vložené se velmi dobře zúročí.

Jak jste postupovali při sestavování termínové listiny?

Co se týče počtu kvalifikačních závodů, ten zůstává téměř stálý, pro ten letošní ročník ubyl pořadatel z Čakoviček, a na druhé straně byly nově jako pořadatel předkola zahrnuty Vrchovany.

Plánujete něco nového u vás v Humpolci?

V Humpolci bychom dále chtěli pracovat na modernizaci tribuny, výstavbě tratí a terénních překážek. Práce je, kam se podívám, a nikdy nekončí.

Máte něco, co si přejete, aby se v další sezoně splnilo?

Přeji si, abychom měli dostatek mladých a zapálených jezdců, kteří vždy dorazí do cíle v pořádku a ve zdraví, přeji si, abychom měli dostatek pořadatelů jezdeckých závodů, kteří budou mít dostatek prostředků, aby mohli připravit hezké a bezpečné tratě. Všem potom přeji hodně zdraví, štěstí, osobního klidu a pohody. Ať vám koně jdou.