Jsem laik s láskou ke koním a všemu, co k nim patří. Jsem nadšenec, co neúnavně brázdí rozličná kolbiště s foťákem v ruce. Když jsem se dozvěděla o zájezdu, jehož cílem bylo MS čtyřspřeží v holandské Bredě, tak jsem ani na chvíli nezaváhala. Ve středu 31. srpna, pro jistotu téměř o hodinu dříve, postávala v Praze na Černém  Mostě, lehce nervozní, ale společně s rozrůstající se skupinkou účastníků téhož zájezdu, v očekávání příjezdu autobusu. Usedáme na svá sedadla, někdo pospává a jiný v duchu odečítá absolvované kilometry.

Hned ráno nás čeká první zastávka – Warendorf. Z výkladu naší stále usměvavé průvodkyně, ale též pořadatelky tohoto zájezdu, Lenky Gotthardové, se dozvídáme, že jedná se o nejdůležitější „jezdecké“ město Německa. Sídlí zde Německá jezdecká federace, zemský hřebčinec, jezdecká škola i olympijské jezdecké středisko a jedenkrát do roka se zde koná velkolepá akce tzv. Bundeschampionat (který byl vzorem pro naše KMK). Termín jeho pořádání v roce letošním připadl na shodný termín s MS „4“. Volba prvního bodu programu tedy skutečně nebyla náhodná.

Město se sice teprve probouzí, v hřebčinci však už vládne čilý ruch. Blížící se jezdecké dny nutí jezdce více času věnovat tréninku, krátce přihlížíme nácviku čtverylky a slunce pomalu zalévá svým příjemným ranním svitem celý areál. Pohled do stájí a něco málo z historie se dozvídáme od zdejšího průvodce Wernera Stocka. Po prohlídce hřebčince míříme do sídla německé jezdecké federace (FN), kde se nás na chvíli ujímá bývalá členka týmu PM FN Barbara Comtois. Následuje volno, v němž sledujeme rozličné disciplíny v předvedení největších koňských nadějí v Německu, obvykle je jim něco mezi 4-6 lety. Areál je vskutku rozlehlý a snad pro každou disciplínu je zde i prostorná hala. Večer a noc už trávíme v hotelu Campanile, na kraji Bredy, cca 8 km od závodiště. Počáteční nesrovnalosti se brzy daly do pořádku, a tak jsme se, coby prakticky jediní diváci z ČR, mohli plně soustředit na podporu našich reprezentantů.

Pátečním drezurám jsme přihlíželi s napětím a očekáváním výkonů těch „našich“, byť laťka byla nasazena mimořádně vysoko nepřekonatelným Boydem Exellem (trojnásobným a ještě budoucím mistrem světa v r. 2016). Den však ještě zdaleka nekončil, neboť jsme znovu nasedli do autobusu a zamířili do cca 40 km vzdáleného Kinderdijk-Elshoutu. Jedná se o soustavu celkem devatenácti větrných mlýnů, které jako jedna z nizozemských památek figuruje na seznamu světového dědictví UNESCO. Jedná se o mimořádně vyhledávanou turistickou atrakci, a to ať už její prohlídku absolvujete po vodě či po souši (na kole či pěšky). Večeře v řecké restauraci byla příjemnou tečkou za nabitým programem.

Sobota připadla tradičně terénní zkoušce, tzv. maratonu, neděle vyvrcholila vozatajským parkurem. Počasí bylo až nečekaně příjemné, jen neděle přítomné postrašila na samém počátku programu několika přeháňkami a chladným, bohužel však též mimořádně větrným počasím. To však nemohlo české fanoušky z našeho autobusu nikterak zaskočit. České vlajky byly zkrátka všude a hlasité povzbuzování se nedalo přeslechnout. Vždyť i komentátoři, kteří svým slovem provázeli diváky celou soutěží, nemohli pominout fakt, že jsme jako fanoušci byli jednoznačně nejlepší!

V pondělí, když už jsme se chtě nechtě museli vrátit do reality všedního dne, ty příjemné chvíle a skvělé dojmy ze zájezdu v nás opravdu zůstaly. V mém případě ještě dlouhou dobu zůstanou. Za to všechno patří velký dík, který bych ráda touto cestou vyjádřila organizátorce, výborné průvodkyni po koňském světě a neúnavné optimistce, Lence Gotthardové. Pevně proto věřím, že se opět sejdeme na některé z plánovaných cest, a to ať ještě v roce letošním, či příštím. Na rok 2017 už je v přípravě květnový zájezd po německých hřebčínech a bude-li též dostatečný zájem, tak se podíváme i na MS párů do Lipice a Terstu.

Všechny potřebné informace naleznete ZDE.

Text a foto: Běla Fialová