Voltižní Světový pohár je nejmladší mezi čtyřmi disciplínami, v kterých se tato prestižní série jezdí. V příspěvku níže se dočtete různé zajímavosti z jeho nedlouhé historie voltižního SP.

 

 

První finále Světového poháru ve voltiži se konalo v roce 2011.

 

 

Premiéra finálového klání Světového poháru ve voltiži se odehrála v Lipsku. Nejčastěji pak v dalších letech tento mítink hostilo francouzské město Bordeaux.

 

 

Tři kategorie votližních účastníků mohou závodit ve Světovém poháru: ženy, muži a pas-de-deux. Poslední jmenovaná kategorie je ve hře až od sezóny 2013/2014.

 

 

Jednomu voltižérovi v historii se podařil finálový hattrick. Francouz Nicolas Andreani dokázal vyhrát finále v roce 2013, 2014 a 2015. Dvakrát zvítězil Patrik Looser (SUI) a v ženské kategorii se celkovou vítězkou stala dvakrát Looserova krajanka Simone Jäiser.

 

 

Co do úspěšnosti, tedy počtu prvních míst ve finále SP napříč kategoriemi, jsou na tom nejlépe voltižéři ze Švýcarska a Německa. Na straně Švýcarů se o to zasloužili výše zmínění reprezentanti Simome Jäiser a Patrik Looser, oba mají po dvou triumfech ve finále. Čtyřikrát vyhráli zástupci Německa: Simone Wiegele (2011), Gera Marie Grün a Justin van Gerven v pas de-deux (2015) a ve stejné kategorii o rok později Pia Engelberty a Torben Jacobs.

 

 

Český reprezentant Lukáš Klouda byl účastníkem všech ročníků Světového poháru od doby jeho založení. Do té části série, kdy se závodí v evropských halách při CVI-W je nutné se probojovat na základě bodů ze závodů určených FEI.

 

Celkem tedy v rozhodující části SP soutěžil šestkrát, a z toho pětkrát se dostal do úplného finále, které je určené jen pro nejlepších šest voltižérů. V sezóně 2016/2017 již nezávodí.

 

 

Čtvrté místo – to je nejlepší výsledek Lukáše Kloudy ve finále. Podařilo se mu jej obsadit hned třikrát, v roce 2011 v Lipsku, 2012 v Bordeaux a o dva roky poději tamtéž.