Lukáš Klouda. Foto archiv jezdce
Dojmy z Mnichova jsou samozřejmě perfektní! Organizace, kterou zajišťuje firma EN GARDE je naprosto perfektní a rovnat se jí může jen málo závodů, které jsem zažil. Po tiskové konferenci jsme mimochodem natáčeli krátký spot, který by se mohl objevit na Eurosportu ve „Wednesday Selection“, kde na otázku, co pokládám za nejlepší z celých závodů, jsem musel jednoznačně odpovědět „jídlo“ a celkové podmínky, které nám organizátor zajišťuje pro naši pohodu a dobré výkony.
Samotný závod a přípravy na něj se nesly pro mě ve zvláštním duchu. Jak jsem již dříve uvedl, musel jsem na čas trénink přerušit právě v době, kdy jsme chtěli zkoušet nové cviky a nápady. Když jsem do tréninku nastoupil znovu, krátce před závody, v podstatě jen první ze čtyř se mi povedl, ty ostatní šly pouze výkonností dolu, nikoliv nahoru. Poslední byl ten nejhorší, a tak si dovedete představit, jaké pocity jsem měl. Nic méně to, že i pro koně a ložnérku se jednalo o premiéru, snažil jsem se soustředit na to, abych byl schopen udržet vnitřní klid a tím přispět k jejich pohodě. Díky tomu jsem se přestal soustředit na poslední nezmary a přenést se přes ně.
Upřímně řečeno jsme na posledních trénincích dokonce uvažovali, jestli to ještě to bolavé tělo a občas vystresovaná hlava zvládnou další sezonu snášet. Nic méně jsem si ověřil, že i se zjednodušenou volnou sestavou je člověk schopen konkurovat čistým provedením a pokud se nám podaří do sestavy vnést ještě pár atraktivních prvků, měla by zůstat reálná šance na udržení si nejlepších pozic. Společně s perfektně cválajícím koněm by se mohlo konečně jednat o tu snovou kombinaci, na kterou každý jezdec čeká, a která se mě posledních pár let vyhýbala skoro obloukem... :o)
Radix má sice 190 centimetrů v kohoutku, takže je někdy již opravdu obtížné na něj s přehledem vyskočit, ale zato podává perfektně vyrovnané výkony – a to i přes svoji malou závodní zkušenost. S jedněmi z nejlepších známek pak perfektně sekunduje vyrovnanému výkonu. Ve stáje ještě máme jednoho velice nadějného koně, tak doufám, že na tuto zimní a následující letní sezonu jsme více než dobře připraveni.
Jinak jsem měl možnost i krátce mluvit s Pepou Zelinkou. Zdálo se, že v jejich týmu tentokrát nepanovala tak uvolněná atmosféra, jako tomu bylo ve Francii. Kůň měl navíc ještě jednoho méně zkušeného cvičence z Holanska, který svým výkonem také nepřispěl k lepší vyrovnanosti koně a lonžéra. V prvním kole tedy Pepa nemohl předvést svůj celý um kvůli koni, po druhém kole jsme bohužel nestihli „moudře pohovořit“, a tak si nejsem jistý, jak proběhlo druhé kolo. Od jisté doby se snažím opravdu koncentrovat jen na sebe, a tak pokud nikdo nestartuje po mně, nevidím ho.
Nakonec mohu jen říci, že další zastávka na Světovém poháru nás čeká v Salzburgu na začátku prosince, tak doufám, že formu a sestavu ještě trochu poladíme. Držte nám palce!
