Chovatelé, jezdci i majitelé koní čekají každoročně začátkem roku na zveřejnění Přehledu o sportovních koních neboli ročenku, jejíž letošní vydání je už dvaatřicáté. Jejím účelem je kontrola dědičnosti plemenných hřebců na základě výkonnosti sportovních koní. 

 

Nejde o prostý žebříček všech koní sportujících v ČR, který by se nějakým jednoduchým koeficientem přepočetl z trestných bodů dosažených na parkuru nebo procent získaných za drezurní úlohu. 

 

„Účelem ročenky je hodnocení plemeníků a seznamy koní i žebříčky, které se zveřejňují, jsou jen vedlejším produktem a „bonusem“ pro jezdeckou veřejnost“, vysvětluje Ing. Antonie Pellarová, která stála u zrodu dlouhé řady těchto publikací.

 

„Metodiku sledování kontroly dědičnosti a kontroly užitkovosti na základě výkonnosti sportovních koní jsem zpracovala v roce 1984 ve Výzkumné stanici pro chov koní ve Slatiňanech, kde také prošla schválením Vědecké rady. Při hodnocení hřebců se vyšlo z myšlenky porovnání, jakou skutečnou výkonnost potomstvo manifestuje ve srovnání s tím, co bychom si představovali, tj. s ideálem.  Systém je založen na využití skutečných, vzájemně srovnatelných výsledků, proto pracuje jen s tzv. klasickými soutěžemi s jednoznačnými technickými podmínkami“ popisuje vznik a základní parametry ročenky její dlouholetá autorka a dodává: „počítáme dvě hodnoty: ASH (absolutní sportovní hodnotu), která je českým specifikem a IRSH (index relativní sportovní hodnoty), který je adekvátní indexům, používaným v zahraničí“. 

 

Pro doplnění uveďme, že mezi klasické soutěže nepatří například často vypisované stupňované obtížnosti či dvoufázové skákání a další. Nezahrnují se výsledky ze soutěží stupně ZZ, ZM nebo ve všestrannosti ZK. Stejně tak není možné zohlednit stylové soutěže, s výjimkou KMK, kde je koním do hodnocení započítán výsledek v trestných bodech, který je řádnou součástí výsledkové listiny.

 

„Zavedení do praxe bylo v prvních letech možné díky obrovské podpoře Státního plemenářského podniku, který uzavřel smlouvu o vzájemné spolupráci s Českým jezdeckým svazem, v jejímž rámci mj. poskytoval sportovcům koně z produkce šlechtitelských chovů. Rovněž Ministerstvo zemědělství podporovalo zavedení tohoto systému kontroly dědičnosti i finančně, formou tzv. „ prémiovaných soutěží„, které si mnozí jezdci jistě ještě pamatují. Po zrušení VSCHK  ve Slatiňanech a poměrně dlouhé a nejasné situaci v ustanovení chovatelské samosprávy ve formě chovatelských svazů se ujala zpracování Česká jezdecká federace, která je majitelem sportovních výsledků, a která tak ve spolupráci se vzniklými svazy a hlavně Ústřední evidencí koní činí dodnes“, popisuje vývoj celého projektu Ing. Pellarová.

 

Otevření našeho chovu a sportu přineslo také obrovské změny ve složení stáda, populace je daleko více různorodá, mění se poměr zastoupení domácích a cizích plemen, do hodnocení vstupují potomci světových plemeníků, doba využití hřebců se mění v souvislosti s inseminací atd. Všechny tyto změny se samozřejmě do hodnocení promítají. Naše populace sportovních koní je však malá a navíc silně ovlivněná importy, proto je nevhodné použít metody běžné pro velké zahraniční populace. 

 

Zavedení JIS ČJF neumožní dále využívat stávající software zpracování. V souvislosti s tím by měly chovatelské svazy zvážit, jak budou dále s kontrolou dědičnosti zacházet, zda se vytvoří nový software s použitím stávající metody, nebo zda přejdou ke zcela jinému hodnocení“, uvádí Ing. Pellarová. 

 

Letošní dvaatřicáté vydání Přehledu o sportovních koních je totiž velmi pravděpodobně poslední v této formě, a je otázkou, zda a jakým směrem se toto každoroční srovnání plemeníků a jejich potomků vydá…