Bylo to pro mnohé diváky příjemné překvapení, když Josef Bartoš po nedělním úspěchu s ryzákem Ramuntchem v Meranu oznámil, že šlo o jeho 900. překážkové vítězství v kariéře. Sám žokej však o blížícím se jubileu věděl už delší dobu – upozornila ho na něj dvojice jeho dvorních statistiků.
„Petr Malík mi vždycky telefonuje, když se blíží podobná meta. Tuhle mi volal, že mi zbývají poslední dvě vítězství do devíti set, a potvrdil to i můj syn, který mou kariéru pozorně sleduje. Věděl jsem, že to mají správně spočítané. Zrovna nejsou žádné velké dostihy, tak mě to příjemně nakoplo a namotivovalo,“ přiznal Bartoš.
Jubilejní triumf se zvláštní shodou okolností podařil na šestiletém Ramuntchovi, velkém oblíbenci žokejovy dcery Lindy. Svěřenec trenéra Josefa Váni mladšího nenašel ani ve svém druhém krosu přemožitele a tentokrát dominoval lehce o sedm délek před domácí Zubienou.
„Obě moje děti byly u toho. Do Merana jely zase po delší době – jinak se tam dostanou akorát na Gran Premio. Teď to ale krásně vyšlo: bylo po vysvědčení a měli jsme místo v autě, tak jsem si to krásně užil s rodinou,“ usmíval se Bartoš.
O Ramuntchovi mluví jako o jednom z nastupujících talentů stáje Scuderia Aichner SRL. Sedminásobný překážkový vítěz je podle něj velmi nadaný skokan. „I proto jsme s ním minule zkusili kros – a s Honzou Kratochvílem porazil Santa Klaru. To hodně napovědělo o jeho možnostech a teď při druhém startu v této disciplíně to potvrdil. Myslím, že jeho další kariéra bude směřovat tímto směrem, ve stopách Santa Klary,“ dodal.
Trojnásobný vítěz Velké pardubické nasbíral kromě 900 zásahů na překážkách ještě 92 vítězství na rovině, takže ho v dohledné době čeká v součtu tisící triumf. Sám Josef Bartoš se však zaměřuje na překážky.
„Samozřejmě bude hezké, pokud se v součtu přes tu tisícovku přehoupnu, ale teď mě zajímají čistě překážkové dostihy. Tam by se tisícovka teoreticky mohla podařit do tří let. Jenže to se vždycky odvíjí od toho, jak dlouhou mám sezonu a jestli se mi vyhýbají zranění. Někdy jezdím dvanáct měsíců v roce, jindy o dva míň, a byla samozřejmě i období, kdy jsem půlku sezony strávil na marodce,“ shrnul.
Na aktuální sezonu si sice nemůže stěžovat, ale trochu ho trápí nekončící série druhých míst. „Když máte deset prvních a sedmnáct druhých míst, hodnotí se to jinak, než když je to naopak. Někdy stačí málo a celkové vyznění může být úplně jiné,“ dodal.
Jako když žokej skočí do bazénu
V dostihově klidnější první polovině prázdnin ho čeká ještě jeden zajímavý moment. Příští úterý se v rámci německého derby-mítinku v Hamburku zúčastní obnoveného Seejagdrennen – tedy steeplechase, jejíž součástí je přeplavání jezírka.
„Seejagdrennen jsem v mládí absolvoval často. Vždycky jsme jeli s koňmi Josefa Váni, a když jsme tam zrovna nic neměli, jezdil jsem místní koně. Jezírko se překonává přesně v polovině kurzu a vždycky hrozně zamíchá pořadím. Hodně záleží na tom, jak se vyjede z vody. Jel jsem tam třeba výborného Wutzelmanna, který uměl chodit start–cíl, ale vůbec neznal vodu. Najížděl jsem do ní jako první, vyjel poslední a v cíli jsem byl pátý,“ vzpomínal Bartoš.
Podle současných pravidel nesmí jezdci do vody vletět cvalem, ale musí povinně naklusat. „Pocitově je to asi takové, jako kdyby jezdec skočil do bazénu a pak zase nasedl na koně. Jste úplně durch a máte vodu i v botách, takže vážení se po tomhle dostihu neřeší – v cíli jste totiž tak třikrát těžší než na startu. Každopádně je to zpestření a divácky velmi atraktivní dostih se zvláštní atmosférou,“ popsal.
Do letošního ročníku jsou kromě svěřenců trenérů Christiana von der Reckeho a Pavla Vovčenka přihlášeni čtyři čeští zástupci. Rodina Váňových nominovala trojici Krokodile Dundee, Winstonpresident a Giorgione, do Hamburku by mohl cestovat i Averis z tréninku Zdeňka Mimry.
„Nejspíš pojedu Krokodila Dundee, což je výborný kůň, který chodí ze špice. Musíme předtím akorát natrénovat vodu a povést nájezd, abych prostě vyjel z vody na co nejlepší pozici. Nebude to s ním úplně sranda, ale myslím si, že by to mohl zvládnout,“ doufá Josef Bartoš.
