Od svých sedmi let je s koňmi spojena Lucie Bernárová, která již trvale žije v Anglii, kam se nejprve vydala pouze za poznáním a učením se angličtiny. Jelikož jí to vždy táhlo ke koním, začala se jezdectví věnovat i v místě svého nového bydliště, a to převážně v prostředí drezurního sportu, v němž sama také na vysoké úrovni závodí. V uplynulém víkendu absolvovala první mezinárodní drezurní mítink CDI1* v britském Addingtonu, kde se svou jednookou parťačkou Barchettou sbírala cenné zkušenosti.
Lucie nepochází z klasické jezdecké rodiny, takže si svou kariéru u koní musela budovat zcela sama. „Maminka mi říkala, že jsem se s tím narodila. Nikdo v mojí rodině nikdy nebyl koňák, ale já jsem je prostě vždy milovala,“ vzpomíná jezdkyně, která musela vynaložit poměrné veliké úsilí, aby přesvědčila své rodiče, aby ji přihlásili do Jezdeckého klubu Zoopark Chomutov, kde se začala odehrávat první etapa její jezdecké kariéry a postupně se prohlubovala vášeň k jezdeckému sportu.
„Hlavně drezura je moje vášeň. Vždy jsem jezdila jen mladé koně, nebo koně svých klientů. Teď mám možnost se posouvat a spolupracovat s kvalitní třináctiletou hannoverskou klisnou Barchettou, s níž jsme tento víkend jely na naši první mezinárodní akci na obtížnosti Small Tour,“ zmiňuje Lucie, jež měla za tu dlouhou dobu v jezdeckém prostředí možnost jezdit mnoho výjimečných koní.
V této době se Lucie Bernárová pohybuje převážně na národních závodech v okolí Knowsley Hall Estate v Liverpoolu, kde již několik let žije. „Pracuji v privátní stáji hraběnky Derby jako ošetřovatelka a také zde trénuji své svěřence. Jedná se sice o malou stáj, ale máme zde výborné zázemí pro koně. Je tady vše, o čem se mi mohlo dříve jen zdát. Další mou aktivitou je pořádání drezurních kempů pro dospělé.“
V průběhu let se setkala s mnoha i zahraničními trenéry, kteří jí toho hodně předali. „Každý podporovatel, každý člověk, který ve mě věřil, mě také posunul dál. Trénovala jsem s mnoha významnými jezdci, ale teď jsem se začala zabývat více klasickou drezurou a tréninkem tohoto typu, který pochází více z historie drezurního ježdění a teď už je to zachováno především v Portugalsku a Španělsku. Používá se hodně práce ze země, příprava koně na ruce hlavně před samotným ježděním. Cílem je dlouhověkost jezdecké kariéry koní, nikoliv rychlé řešení daných problémů,“ doplňuje Lucie svůj pohled na sportovní přípravu.
Asi největší úspěch vnímala v době, když se poprvé kvalifikovala na národní šampionát ve Velké Británii. Bylo to navíc s koněm, kterého koupila za jednu libru, protože byl považován za nebezpečného. Nakonec se z něho stal osudový kůň kariéry. „Arnie mě toho naučil hodně. I přes to, že to byl ten „nebezpečný“ kůň. A dále zmíním Barchettu, které říkám Brydie. Ta má jenom jedno oko a důvěřuje mi tak hodně, že jsme teď dokázaly jet na mezinárodní závody a doma už nyní trénujeme skoro všechny prvky z obtížnosti Grand Prix. V této době mám ve sdíleném vlastnictví s chovatelem ještě tříletou klisnu Hope.“
Navzdory finanční náročnosti jezdeckého sportu v Anglii zvládá Lucie Bernárová velmi dobře propojovat sportovní, pracovní i osobní život. Přes všechna úskalí to pořád stojí za to a pro jezdkyni je to ještě více uspokojující, když ví, že ty dosažené úspěchy jsou opravdu jenom její. Do dalších sezon by se ráda posunula na vyšší level v drezuře a startovala v Grand Prix.
Foto: poskytla Lucie Bernarová
