reklama 11B


Triumf lidu nad dostihovými magnáty. Jak 120 majitelů vyhrálo Velkou

 15.10.2019 13:45 | AUTOR: Martin Cáp |
NEPŘEHLÉDNĚTE

ikonka

Theophilos a Josef Bartoš jsou vítězi 129. Velké pardubické se Slavia pojišťovnou. V obsáhlé reportáži se ohlížíme za tím, jak se úspěch valacha Dostihového klubu iSport - Váňa zrodil a popisujeme příběh jeho dlouhého zrání v péči manželů Váňových.

reklama 12A

Neděle 13. října, pár minut po šesté večerní. Velká pardubická byla už půldruhé hodiny minulostí a závodiště se rychle vylidňovalo. Velká část publika už popojížděla v dlouhé koloně na příjezdové cestě, stánkaři chvatně rozebírali svá stanoviště a lóže tribun opouštěli poslední hosté. V doznívajícím velkém dni probleskoval jen neurčitý ruch od vážnice.
 
V dlouhé uličce mezi stájemi stál kůň obklopený zástupem lidí. Devítiletý valach Theophilos, neboť to byl právě on, poklidně setrvával mezi slavícími fanoušky, střídavě pózoval na všemožných "selfie" a v rozporu se svou pověstí se tvářil vcelku trpělivě.
 
Pavla Váňová s vodítkem v ruce už setřela slzy dojetí. Teď už byla pouze šťastná a vesele se zdravila se všemi kolemjdoucími v zelené barvě.
 
Nesourodé skupince začínalo jen pozvolna docházet, čeho dosáhla. Jejich Theophilos pod Josefem Bartošem v říjnovém slunci neovládl pouze 129. Velkou pardubickou se Slavia pojišťovnou. Svým úspěchem dokonale naboural zavedené zvyklosti nejslavnějšího českého dostihu.
 
V pěti miliony korun dotovaném vrcholu překážkové sezony tentokrát nezvítězil žádný z českých miliardářů nebo prominentních podnikatelů, jejichž stáje s železnou pravidelností dobývají klíčové dostihy domácího kalendáře včetně Velké. Theophilos donesl vítězně do cíle barvy Dostihového klubu iSport - Váňa, za nímž stojí přes 120 členů a završil tak na pardubické trávě a oranici zvláštní dostihové "povstání lidu".
 

Čtěte také: Fantastický Theophilos vyhrál Velkou pardubickou, Bartoš má hattrick

 
"Je to pro nás obrovská satisfakce. Náš cíl byl mít koně do Velké pardubické. Že by ji někdy mohl vyhrát, s tím jsme ani nepočítali," poznamenal novinář Martin Hašek, který stál spolu s kolegou Petrem Malíkem, Michaelou Rulíškovou, agentem Tomášem Jandou a trenérem Josefem Váňou u zrodu klubu.
 
"Když se sen stane skutečností, je to nádhera. Posílal jsem do Velké pardubické čtyři koně, ale měl jsem velké přání, aby se to podařilo právě Theophilovi," usmíval se Josef Váňa, který slavil své jedenácté trenérské vítězství ve Velké pardubické.
 
Žádná scéna nemohla triumf "people’s horse" demonstrovat výmluvněji, než improvizovaná hromadná oslava za soumraku ve stínu pardubických stájí. Proběhla totiž v místech, kam se většina Theophilových majitelů za normálních okolností nemá šanci dostat, neboť tuzemští pořadatelé včetně těch pardubických si s největším českým syndikátem ani po čtyřech letech stále příliš nevědí rady.
 
V době, kdy si svá fidlátka dávno sbalila i nekompromisní pardubická ochranka, to ale bylo už jedno. Theophilos je vítězem Velké pardubické a Dostihový klub iSport - Váňa díky němu dokázal 20 tisícům lidí na závodišti i dvěma milionům diváků u televizních obrazovek, že vlastnictví dostihových koní nemusí být jen záležitostí bohatých lidí. A to je pro mnohé možná ten nejcennější poznatek z letošní Velké pardubické.
 
Osobní vodič jménem Zarif
 
Nejpozději ve chvíli, kdy bývalý hokejový brankář a nynější poslanec Milan Hnilička v pražském hotelu Paříž devět dní před startem vylosoval Theophilovi číslo jedna, bylo Josefu Bartošovi jasné, že ho v Pardubicích čekají perné chvíle. V tréninkové centrále Mlýnce / Bohuslav se od té doby řešilo, co s předstartovní konstelací provést.
 
Když Theophilos deset minut po čtvrté hodině odpolední vstupoval do hučícího pardubického paddocku, měl po svém boku dva spolehlivé průvodce. Prvním z nich byla odhodlaně působící Pavla Váňová s vodítkem v ruce, z jejíž tváře šlo vyčíst lehkou nervozitu. A tím druhým byl ledově klidný dvanáctiletý Zarif, který nastupoval do své šesté Velké pardubické a tvořil tréninkovému kolegovi nepropustný štít proti veškerému ruchu a zmatku.
 
Dvacetičlenné startovní pole přivedla na slavnostní přehlídku před tribuny trojnásobná vítězka Velké Orphee des Blins, na jejímž živém projevu bylo znát, že jí běží hlavou vzpomínky. Theophilos měl našlapovat cílovou rovinou právě mezi ní a loňským vítězem Tzigane du Berlais, ale Zarif dohrál svou nezvyklou roli “vodiče před dostihem” až do konce.
 
Narostlý Theophilos se tak s jedničkou krčil uprostřed dlouhé řady za číslem deset. V některých dostihových kruzích to vyvolalo zvednutá obočí, ale v tomto případě se sluší připomenout dva detaily. Zájem koně musí mít v dostihovém sportu vždy přednost před vším ostatním a dostihový řád sice definuje nutnost pořadí na slavnostní přehlídce podle startovních čísel, ale zároveň v paragrafu 336 konstatuje, že "rozhodčí u startu může změnit pořadí koní při slavnostní přehlídce s ohledem na koně, kteří by mohli svým chováním ohrozit ostatní koně".
 

Foto: Bartoš v nebi podruhé. Po Meranu dobyl i Velkou pardubickou

 
Josef Bartoš se v těch okamžicích snažil předstírat, že se vůbec ve valachově sedle nenachází a ani nedržel otěže. "Na slavnostní přehlídce se Theophilos už vařil, byl celý pod pěnou," řekl po doběhu Bartoš. Hlavou mu v tu chvíli běžely různé pochybnosti. Koneckonců i strategie předepsaná Josefem Váňou pracovala s předpokladem, že Theophilos nemusí 6900 metrů dlouhou trať prostát.
 
Bartoš měl proto za úkol nepřipustit, aby hnědák po cestě jakkoli plýtval silami a co nejdéle mu šetřit síly hluboko v poli. Byla to zvláštní schizofrenie, neboť Theophilos zároveň odskakoval s kursem 65:10 jako sázková druhá šance dostihu a samotný Váňa se nijak netajil tím, že mu věří nejvíce ze svých svěřenců.
 
Na Taxis v pěnové koupeli
 
Pokud Bartoš doufal, že valachovy silné stránky v dostihu převáží nad těmi negativními, na startu ho čekala studená sprcha. Ve chvíli, kdy se zdálo, že je vše připraveno, mezi jezdci zavládly nejasnosti, kdy se má celé pole otočit proti startérce Soni Froňkové.
 
"Co děláte?" ozval se rozčilený hlas Jaroslava Myšky, který s tempařem Bridgeurem vedl řadu koní, načež se během okamžiku ocitl zcela vzadu a Froňková nechala červený praporek nad hlavou. Neplatný pokus o start. "To byla pro mě absolutní katastrofa," komentoval to později Bartoš, který na nervózním Theophilovi v tu chvíli působil dojmem člověka, který nedobrovolně spadl do pěnové koupele.
 
Napodruhé se vše podařilo, ale v poli zůstal zvláštní stín rozpačitosti. Místo poklidného rozběhnutí dostihu koně zdolali první překážky v nečekaně pomalém tempu. Bridgeur odskočil vzadu a na špici nebyl nikdo, komu by se chtělo vzít osud dostihu do svých rukou. V první vlně se objevili britští jezdci, Andrew Glassonbury s Ribelinem a Thomas Garner na Strettonovi. Spolu s nimi pracoval na špici Player vedený Marcelem Novákem, jemuž na Malé vodě začalo být podle jeho slov jasné, že se schyluje k velkému problému.
 
"Nikdo nechtěl jít. Volal jsem na Strettonova žokeje: Pojeď trochu, vždyť je to velká jáma! Když viděl, že jedu, tak to taky malinko rozjel, jinak by se Taxis najížděl ještě pomaleji. Na to myslím také někteří koně doplatili," kroutil hlavou Novák.
 
V tu chvíli řešil nepříjemnou situaci i Bartoš, jehož Theophilos se začal vzpouzet proti pomalému tempu, a tak ho to před Taxisem vyneslo z hloubi pole až na třetí, čtvrtou pozici. Z pomalého tempa se zrodily pády Mahonyho a Ribelina, jejichž skoky byly příliš krátké a po přistání před doskokovou hranu příkopu neměli šanci dopad ustát.
 
Při svém debutu spadl i Beau Rochelais, zatímco Tzigane du Berlais se vymstil fakt, že většina aktérů opět skákala Taxis na pravé straně a uprostřed, kde se vytvořila velká tlačenice a obhájce vítězství se po doskoku neměl jak vyhnout před ním padajícímu Ribelinovi.
 

Bartoš: Před startem se Theophilos vařil. Vše se změnilo před dropem

 
Pole se znovu zmáčklo před Popkovickým skokem, kde to málem vyřadilo Strettona a Garner měl co dělat, aby se udržel v sedle. To už se ale dostal dopředu Bridgeur a Jaroslav Myška s ním začal režírovat tempo a uklidňovat situaci. Za ním se poskládali na dalších pozicích Stretton, Sztorm a Talent.
 
Pole se pomalu roztáhlo, Theophilos v té době cválal kolem desátého místa. Bartoš však zůstával ve střehu i v poklidné prostřední pasáži. Theophilos několikrát nepravidelně vydechl a žokej se obával, zda se nebudou opakovat problémy z první kvalifikace, kdy ho po souběhu několika okolností musel zadržet. "Snažil jsem se soustředit na dostih a na jeho výkon, nepodlehnout nervozitě a věcem okolo," vysvětloval.
 
Zlomový moment přišel mezi Poplerovým skokem a dropem, kdy Bartoš začal cítit, že se Theophilos konečně usazuje a začíná cválat klidněji. Kontroloval pozici uprostřed pole a začal pozvolna plánovat rozhodující fázi. Před nájezdem na Velký vodní příkop byl svědkem kuriózního pádu Playera, který uklouzl v oblouku mezi oběma příkopy.
 
Na měkké dráze a v nečekaném horku se s blížícím se koncem začaly kupit skokanské chyby. Krocoleonova pouť skončila na suchém příkopu, po škobrtnutí na Velkém anglickém skoku začal ztrácet Sztorm a chyba na Havlově skoku vyřadila z dostihu do té doby vedoucího Bridgeura, kterého Jaroslav Myška před výběhovým obloukem zadržel.
 
Ve finiši vytáhl na cizince "Dettoriho"
 
To všechno se vzhledem k podmínkám odehrávalo v nijak zvlášť rychlém tempu. Bartoš se proto rozhodl, že není na co čekat a razantně s Theophilem nastoupil v posledním oblouku. V tu chvíli už hrál vabank. Předposlední překážku skákal valach s velkou chutí a jeho cvalová akce byla stále poměrně energická. "Jen jestli to není příliš brzo," hlesli na střeše tiskového střediska spoluzakladatelé Dostihového klubu Petr Malík s Martinem Haškem, oba se zelenobílými šálami kolem krku.
 
Theophilos vystupňoval tempo a do cílové roviny točil s dvoudélkovým náskokem na druhého Strettona. Na posledním skoku však na něj dolehla krize. Stretton s ním skákal hlava - hlava a na distanci ho dorovnal i podél bariéry jdoucí outsider Chickname de Cotte, který na Váňova svěřence ještě na začátku roviny ztrácel pět délek.
 
Bartoš se zdál být poražen. V okamžicích, kdy měli unaveného Theophilose předstihnout dva finišující soupeři po žokejově pravé i levé ruce, ale čtyřnásobný italský šampion a čerstvý vítěz Gran Premio Merano vytáhl z arzenálu svých dovedností poslední trumf - transformoval se zpět do vítěze klasických dostihů a obdivovatele Frankieho Dettoriho, Christophe Soumillona či Eduarda Pedrozy.
 

Podcast s Josefem Bartošem: Merano? Ocitl jsem se v nebi a viděl Pepu Váňu brečet

 
Posledních 200 metrů tak nabídlo dvě rozdílná pojetí. Zatímco ve vnější stopě finišující Thomas Garner předváděl nijak pohledný "national hunt finiš" s vydatným použitím bičíku a intenzivní prací nohou, Bartoš se elegantně do Theophila opřel a efektivně ho vyjížděl rukama. 
 
Na všech aktérech souboje bylo znát, že převažuje únava a že žádný velký finiš už nepřijde. Rozhodla čirá bojovnost a brilantnost Bartoše, který Theophila zmobilizoval k posledním rezervám a zvítězil o délku a čtvrt před Strettonem a Chicname de Cotte.
 
"Málo platné, Pepča jezdíval rovinové dostihy. Angličtí a francouzští jezdci jsou vyježdění kluci, Thomas Garner pro mě shodou okolností před časem jezdil v Itálii. Kluci jsou dobří, ale Pepa dnes prostě dokázal, že je u nás nejlepším překážkovým žokejem," komentoval to Josef Váňa, který kromě vítězství bral ještě čtvrté místo s Mashilisem a pátou příčku Ange Guardiana.
 
Zda se Josefu Bartošovi po "Dettori jumpu" a odsedlání před cílovým mezníkem třásla kolena, se nepodařilo nikomu zjistit. "Jsem totálně hotovej," tvrdil sice po skončení tiskové konferenci, ale díky viditelné euforii zůstával jeho krok do pozdních večerních hodin pevný.
 
Dlouhá cesta k úspěchu
 
Poprvé v historii  Velké pardubické se stalo, že vítězná stáj na dekoraci vítězů početně převyšovala zástupy fotografů. Specifická však byla i následná tisková konference, kde se tým deníku Sport hrdinně zmítal mezi pozicí referujících novinářů a spolumajitelů.
 
Aby Martin Hašek, Petr Malík a Květoslav Šimek zvládli napsat své texty do pondělního vydání, zasedl vedle Josefa Váni a Josefa Bartoše jako zástupce klubu Tomáš Janda. "Na začátku byla opravdu jen snaha umožnit lidem zážitek podílet se za přijatelný poplatek 1500 nebo 2000 korun na vlastnictví koně, který poběží Velkou pardubickou," vysvětloval novinářům.
 
Myšlenka pokusit se o syndikát v masovém měřítku, který by počtem členů připomínal populární racing cluby z britských ostrovů, se kdysi zrodila v rámci výletu do irského Punchestownu. "Zažil jsem v zahraničí několikrát situaci, kdy syndikátního koně přijely podpořit na dostihy třeba tři autobusy lidí. Bylo fascinující sledovat, jak to po doběhu uměli roztočit. Jednou takhle v Punchestownu jsme začali řešit, proč něco takového nezkusit i u nás," vzpomíná Josef Váňa.
 
Právě žijící legenda Velké pardubické byla spolu s Jandou a novináři deníku Sport klíčovým hybatelem. Pro vznikající projekt Váňa vytipoval před sezonou 2016 dva koně, které klubu pronajal jako potenciální adepty Velké pardubické - pozdějšího jedničkového vítěze Power Zara a tehdy šestiletého Theophilose. Prvně zmíněný kůň však brzy získal nového majitele, a tak pro potřeby klubu zbyl problematický hnědák, získaný díky doporučení Filipa Minaříka z německé stáje Petera Schiergena po zranění šlachy za zhruba 1000 eur.
 
Theophilos měl v té době vizitku vítěze pětkové steeplechase z Koles. Na jeho předešlou solidní rovinovou kariéru z Francie, kde ve třech letech vyhrál tiercé handicap v Maisons-Laffitte, získal rating 38,5 a vyběhal bezmála 70 tisíc eur na dotacích, pomalu sedal prach.
 
"Byl na tom špatně psychicky. Měli jsme ho třeba v Meranu a on v paddocku vyskočil přes bariéru ven. V tréninku šel ráno s prvním lotem ven a vrátil se do stáje odpoledne," líčí Váňa s nadsázkou začátek příběhu vítěze Velké pardubické.
 
Před prvním startem v barvách Dostihového klubu iSport - Váňa na sebe Theophilos strhl pozornost velkým extempore v pardubickém paddocku. Deník Sport si sice zpočátku užíval psaní článků “o divočákovi”, ale v prvních měsících vznikajícímu syndikátu nezbývalo, než se spoléhat na Váňovo ujišťování, že psychicky labilní hnědák má potenciál.
 

Zdeněk Matysík: Peruán vyběhl jako první z lesa a já slyšel tribuny

 
To se brzy ukázalo i na dráze. První vítězství pro novou stáj Theophilos zařídil už v srpnu 2016, a to zadrženě o 11 délek. Následovaly dva úspěchy v Prvomájové steeplechase, dvě stříbra v Poplerově memoriálu a četná umístění v kvalifikacích na Velkou pardubickou. Nyní k nim přibylo valachovo životní vítězství, díky němuž Dostihový klub iSport - Váňa vstoupil do historie slavného dostihu.
 
"Klíčový podíl na tom má paní Váňová. Je to její pětiletá obětavá práce, díky níž tady dnes stojíme," zdůraznil v neděli večer Josef Bartoš.
 
Co bude dál? Theophilovi je devět let, při dobrém zdraví před sebou může mít ještě několik startů ve Velké pardubické. Zda se stane novým šampionem a několikanásobným vítězem, zůstává otevřené. Jeho temperament a různé průvodní těžkosti nezmizely, bude se s nimi muset vyrovnat i příště a každý další start ve vrcholu sezony bude pro jeho okolí tvrdou prací. Ale to vůbec není podstatné.
 
Pro Dostihový klub iSport - Váňa nyní platí ono okřídlené "tady a teď", užívat si přelomového úspěchu se vším všudy bez přehnaného ohlížení do minulosti nebo budoucnosti. Nyní nejslavnější český syndikát mezitím dál nabírá členy, jen během nedělního večera přibyla desítka nových.
 
"Abychom mohli mít druhého koně, potřebovali bychom ještě aspoň sto dalších členů. Třeba to bude po letošní Velké zase o něco snadnější," uzavírá Tomáš Janda.
 
 



reklama 13A




Diskuze

Přidávat příspěvky mohou pouze registrovaní uživatelé.

NEPŘEHLÉDNĚTE