V sezoně 2023 vstoupila osmnáctiletá jezdkyně Klaudie Trhlíková do mezinárodní vytrvalosti. A vstup to byl více než úspěšný. Zatím absolvovala dva zahraniční starty v soutěžích CEIJY na sto kilometrů a dvakrát vyhrála.
Přitom to není tak dávno, kdy vytrvaleckou hobby soutěž zkusila vůbec poprvé. „K jezdectví jsem se dostala už jako malá. Rodinní přátelé pořádali soutěže spřežení a my jsme je navštěvovali. V sedmi letech jsem dostala prvního koně, huculku Haidy, a tehdy jsem začala jezdit,“ vzpomíná Klaudie na první roky u koní. „Před Haidy jsme v rodině koně neměli. Táta je vždy chtěl, ale nejezdil. Učili jsme se tedy všechno od začátku spolu,“ popisuje jezdkyně, která první soutěžní zkušenosti sbírala v parkurovém skákání.
„K závodění jsem se dostala přes hobby parkury. To mě bavilo, ale Haidy moc ne. A na podnět mé kamarádky jsem na podzim roku 2018 zkusila v Borotíně první soutěž ve vytrvalosti, také jen na hobby úrovni,“ popisuje Klaudie s tím, že na rozdíl od skákání se to líbilo i její huculské klisně. „Tenkrát mě to úplně pohltilo a s Haidy jsme si to obě moc užily.“
Vytrvalost, jasná volba
Po startu v Borotíně byla vytrvalost jasnou volbou. „Viděla jsem v ní větší smysl a bavila mě delší souhra s koněm a zapojení mého okolí jako týmu. Každý úspěch je náš společný a podíl na něm máme všichni,“ vysvětluje jezdkyně, co ji na této náročné disciplíně oslovilo.
„Vytrvalost mě baví a naplňuje ve všech směrech. Od samotného tréninku po celý závod. Každým závodem se učím něco nového. Jsem ráda, jak vytrvalost spojuje jezdce a koně s jeho týmem,“ přibližuje Klaudie svůj pohled na tuto disciplínu. „Mám kolem sebe rodinu a spoustu přátel, kteří mě podporují, a za to jsem velmi vděčná.“
Začátky s Tobrokem
V roce 2019 proběhlo několik startů s Haidy, ale bez vyšších cílů. Ty přišly až s letos sedmiletým valachem jménem Tobrok II-18 SK, který po obsednutí pomalu vystřídal huculku v její roli sportovního parťáka. Dostat se na mezinárodní CEI jim trvalo tři roky.
„Je to můj srdcový kůň. V květnu to byly čtyři roky, co ho máme. Tenkrát jsme jeli zkoušet na Slovensko úplně jiného koně, ale vůbec jsme si nesedli. Ukázali nám pak tedy Tobroka, který neznal vůbec nic. Z myšlenky, že chceme obsedlého koně, který bude moc brzy začít závodit, rychle sešlo. Vše jsme se učili spolu, nikdy jsem předtím zkušenosti s obsedáním koní neměla a byla to tedy zkouška pro nás oba. Tobrok je svůj, ale v dobrém slova smyslu. Vím, že se na něj vždycky můžu spolehnout a navzájem se podržíme. Není zákeřný nebo podlý, pouze rád běhá. Tudíž chodit často pouze na “krokovky” je pro nás vyloženě za trest. Jsem na něj ovšem velmi pyšná a také jsem mu vděčná za to, jak to spolu zvládáme a posouváme se dál. Je hodně citlivý a přátelský,“
Závodní zkušenosti
Klasické disciplíny se od sebe hodně liší, a právě vytrvalost má řadu specifik, která jiná odvětví neznají. Vždyť pro většinu nezasvěcených zní až neuvěřitelně, že dvojice překoná při jedné soutěži i 160 kilometrů. Trasa je rozdělená na kola, mezi nimiž probíhá kontrola koně veterinárním lékařem. Pokud se mu nezdá stav koně, rozhodne, že dvojici nenechá jet dál.
Klaudie Trhlíková závodí vzhledem k věku v kategorii juniorů a mladých jezdců a v rámci CEIJY už dvakrát dojela do cíle trasy dlouhé 100 kilometrů, navíc nejrychleji. Pečlivá příprava a zdravotní kondice koně je základ. „Od letošního roku máme to štěstí, že jsme ve stájích Jezdecké společnosti Equitana v Martinicích. Podmínky k tréninku a zázemí nám moc pomáhají v přípravě. U Tobroka platí: těžce na cvičišti, lehce na bojišti. Doma mi nedává nic zadarmo, příprava s ním je někdy náročná. Snažím se vždy před závody dělat vše stejně, vzhledem k tomu, že nemá rád změny,“ říká jezdkyně a dodává: „Myslím si, že případný úspěch stojí hlavně na domácím tréninku a managmentu koně. Jakmile si nejsem něčím jistá, radím se svými přáteli z týmu Endurance Stable Semiramis, abych se vyhnula jakémukoliv zádrhelu.“
Důležité je i to, co se děje přímo na místě, těsně před startem soutěže. „Snažím se vždy myslet hlavně na to, aby byl kůň nakrmený včas a dost před startem krokoval. Pak také, zda jsou všechny věci, kde mají být a jestli jsem na nic nezapomněla. Snažím se nebýt moc ve stresu, abychom si to vzájemně nepředávali. V závodě se pak především přizpůsobuji počasí a trati a samozřejmě silám Tobroka. Hlídám rychlost v prvním kole, aby nebyla moc vysoká, i když je to s Tobrokem někdy složitější.“
Sto kilometrů v nohách
Počasí a terén jsou spolu s dobrou přípravou koně i jezdce dalšími zásadními faktory, které rozhodují o úspěchu a neúspěchu. „Za mě je ideální počasí na závody, když je lehce pod mrakem a není vyloženě horko ani zima a neprší. Oblíbeny typ trasy úplně nemám, snažím se vždy přizpůsobit a jsem ráda za změny. Letos jsme zatím běželi pouze trať v Šamoríně, a ta nás bavila moc.“
Přímo na trati pak Klaudie musí dobře hlídat tempo. Rozložení sil je na stovce kilometrů klíčové. „Také sleduji pozorně trasu, abych se vyvarovala možným problémům. Často si s Tobrokem povídám, jelikož ho to občas uklidní a pak tolik netahá. Před cílem přemýšlím, zda slézt a jakým tempem jít v mezikolech. Občas se mi povede zamyslet nad něčím jiným, ale snažím se věnovat pouze závodu,“ přiznává jezdkyně, že třeba na kochání okolní přírodou není prostor.
„Tobrok není kůň, který by mi nějaké kochání dovolil. Zároveň je pravdou, že třetí kolo při minulém soutěži v Šamoríně jsem si užila, jelikož jsem chtěla jet v klidu a na jistotu.“
Udržet pozornost je třeba také proto, že i na vytrvaleckých závodech je možné zabloudit. „Ztratit se mi povedlo naštěstí jen jednou, a to s pár dalšími jezdci na závodech v Hoštce. Myslím si, že jsou trasy většinou značené dobře, a tím pádem by ke ztracení docházet nemělo.“
Plány a cíle
Po dvou vítězstvích na mezinárodních závodech roste české vytrvalosti další naděje. „Vážím si každého úspěšně dokončeného závodu. Naše největší úspěchy jsme si připsali s Tobrokem letos, a to ty dvě výhry na CEIJY* na sto kilometrů v Šamoríně. Každý závod je pro mě nějakým způsobem těžký, ale na všechny vzpomínám pouze v dobrém,“ říká Klaudie.
Jejím letošním cílem je mistrovství České republiky, případně další mezinárodní starty. Snem je pak účast na šampionátech Mezinárodní jezdecké federace. „Nejdůležitější je pro nás především zdraví a spokojenost Tobroka a od toho se můžeme odrazit dál.“
Foto: poskytla Klaudie Trhlíková
