Jana Studničku a jeho bratra Václava ke koním přivedl jejich otec, který se koním také věnoval, ale pouze na hobby úrovni. „Stále o koních mluvil a byla to jeho vášeň až jednou padlo rozhodnutí, že nám koně pořídí. Jezdectví nás chytlo natolik, že toho táta později hořce litoval,” říká s úsměvem v úvodu rozhovoru Jan Studnička.  

 

 

Kde se odehrávaly vaše jezdecké začátky?  

 

Na úplném začátku jsme se dostali do stáje pana Karla Urbana, kde jsme se začínali postupně sžívat s koňmi a vozili nás tam na poníkovi. Ačkoliv v té době u nás téměř vůbec neexistoval pony sport, tak už se objevovaly náznaky různých zábavných soutěží s vodiči a toho jsem se také v mých začátcích účastnil. Později jsem obdržel jezdeckou licenci a postupně jsem se propracoval ke sportovním koním. V roce 1998 jsme se s nimi přestěhovali do Jezdeckého Centra Zájezd, kde působím dodnes a můj bratr nyní tento areál vede.  

 

 

Kde jste absolvoval své první oficiální závody? Jaké vzpomínky to ve vás zanechalo?  

 

První oficiální parkur na stupni ZM na styl jsem překonal v Jezdeckém klubu Mělník u pana Vladimíra Mestenhausera. Vzpomínám si, že jsem skončil na druhém místě, takže blížící se účast na olympijských hrách byla v mých myšlenkách na dosah. To se ovšem úplně nepotvrdilo, ale jako začátek pro dvanáctileté dítě byla tato zkušenost výborná. Nepocházeli jsme z takové té klasické jezdecké rodiny, na všechno jsme si museli s bratrem přijít téměř sami a tyto první vydařené závody to celé zahájily. 

 

 

Jak se poté dále rozvíjela vaše sportovní kariéra?  

 

Bylo to hodně ovlivněné tím, že mému tátovi se podařilo přesvědčit ke spolupráci pana Aloise Starostu, s nímž jsem trénoval nepřetržitě osm let a za tu dobu mě naučil vlastně skoro všechno, co teď umím. Měl u nás ustájeného i svého koně, kterého jsem jezdil a ta spolupráce s ním byla opravdu velmi intenzivní. Poté jsme se spojili s panem Rudolfem Skřivanem, jakožto chovatelem kvalitních sportovních koní a měli jsme možnosti jezdit jeho odchovance, čímž jsme měli zaručený pravidelný přísun koní, a to je v jezdectví velmi důležité.  

 

 

Kdo další váš ovlivnil a předával vám jezdecké znalosti?  

 

Určitě pro mě byla hodně přínosná spolupráce s Petrem Doležalem. Spoustu informací jsem načerpal na stáži v Německu a v posledních letech trénuji s Davidem Fialkou. Nicméně po celou tu dobu jsem byl ve spojení se zmiňovaným panem Starostou a můžu říci, že to byla jednoznačně zásadní postava celého mého jezdeckého vývoje.  

 

 

Které své sportovní výsledky a úspěchy považujete za zásadní ve své kariéře?  

 

Zásadní byly zisky dobrých umístění z mistrovství České republiky. Mezi juniory jsem dosáhl na bronzovou medaili, v kategorii mladých jezdců jsem získal stříbro a následně v seniorské kategorii jednotlivců jsem obdržel opět medaili bronzovou, a to si vzpomínám, že bylo v roce 2011 v sedle koně Magic Boy.  

 

 

Na které koně, s nimiž jste měl možnost sportovat, vzpomínáte úplně nejraději?  

 

Mezi mé výjimečné a nezapomenutelné koně patří jednoznačně valach Aren. To byl můj první kvalitní sportovní kůň a s ním jsem se dostal od stupně ZL až do parkurů vysokých 140 centimetrů. Udělal toho pro mě opravdu hodně a získal jsem s ním juniorskou bronzovou medaili na mistrovství České republiky. Moji kariéru poté hodně ovlivnil, po celé Evropě známý, Magic Boy, kterého vlastnil pan Martinec. S Magic Boyem jsem byl úspěšný na mistrovství mezi seniory a i přesto, že jsem ho jezdil pouze jeden rok, tak jsem s ním nasbíral spoustu zkušeností i na mezinárodní úrovni v konkurenci špičkových jezdců.  

 

 

Čemu se věnujete v rámci jezdectví v dnešní době nejvíce?  

 

Přiznám se, že mým cílem nikdy nebylo se živit jezdectvím. Dlouhou dobu jsem vedl naši rodinnou restauraci, což je v této pandemické době poměrně složité. V minulém roce jsem absolvoval kurz instruktora jezdectví v Mariánských lázních a začal jsem se více věnovat tréninku, nabírání nových svěřenců a nyní bych se tomu chtěl věnovat více. Zjistil jsem, že mě to stále baví a v tréninku jsem našel zalíbení a stále věřím, že mám ostatním co předávat. Co se týká mé vlastní sportovní kariéry, tak jsem před lety dokonce uvažoval, že úplně jezdit přestanu, ale dorostlo mi ještě několik mladých koní a mezi nimi se našel i velmi nadějný hannoverský valach Espresso. Podařilo se mi s ním dostat až do Velkých cen a moc rád bych se s tímto koněm vrátil na úroveň, kdy budu moci konkurovat těm nejlepším v České republice. Jezdeckému sportu se tedy věnuji dál a doufám, že budu ještě promlouvat ve velkých parkurech do výsledkových listin.  

 

 

Máte už konkrétní plány na nadcházející sezonu 2021?  

 

V první řadě doufám, že se sezona vůbec bude konat. Každopádně připravuji dále Espressa, s nímž se budu účastnit Velkých cen Českého skokového poháru. Dalším plánem je účast s mým šestiletým hřebcem Tanqueray v Kritériích mladých koní. Tento hřebec má za sebou zatím dvoje menší závody a prokazuje své dobré kvality v domácí přípravě, takže uvidíme, jak se to bude vyvíjet.  

 

 

Foto archiv Jana Studničky, Pavla Selicharová a Tomáš Kučera