V katalogu prosincové dražby vídeňského aukčního domu Dorotheum příští úterý figurují i dva oleje kultovního koňského malíře Carla Franze Bauera. Jeden zachycuje komerčního radu Josefa Köckeise na vyjížďce v areálu klusáckého závodiště Krieau ve třicátých letech, na druhém z roku 1949 je vraník Muskat ve stáji. Odhad hodnoty obou děl se pohybuje kolem 2000 eur.

Bauer, žijící v letech 1879 až 1954 a koňaři přezdívaný podle svých iniciál "Ceferl", byl v první polovině 20. století doma prakticky na všech významných závodištích mezi Berlínem a Budapeští. Na stovkách obrazů, grafik a plakátů zručně zachytil atmosféru dostihového sportu v bývalé monarchii a jejích nástupnických státech.

Jako mimořádně bystrý pozorovatel byl zároveň pohotovým karikaturistou. "Ještě tak nejlíp podle mě fotografuje ten malíř," pravil o něm před první světovou válkou vlivný majitel, vídeňský "pivní baron" Anton Dreher. Bauerův věhlas postupně překročil hranice střední Evropy a jeho kresby otiskovaly renomované časopisy jako The Tatler, The Graphic nebo Paris Soir.

Čtěte také: Vezzana druhá, Lord Dragon čtvrtý. Úspěšný start mítinku v Cagnes

Pokračovatel klasiků koňské malby Emila Adama a Juliuse von Blaase portrétoval také většinu špičkových plnokrevníků, kteří vyšli z Napajedel během prvního půlstoletí existence hřebčína. Řadu těchto obrazů vlastnily ještě začátkem čtyřicátých let československá a rakouská dostihová autorita.

V posledních měsících druhé světové války však bylo při bombardování Vídně zničeno honosné sídlo rakouského Jockey Clubu v paláci Philipphof naproti Státní opeře, Albertině a hotelu Sacher. Spolu s rozlehlou klubovnou skončila v plamenech i slavná galerie vítězů rakouského derby. Po válce se ale několik z těchto obrazů nečekaně vynořilo, a jejich skutečný osud tak zůstává zahalen tajemstvím.

Zničena či ztracena byla i většina Bauerových olejů v majetku Čs. Jockey Clubu. Éru Státního závodiště, stěhování jeho kanceláří a bourání starých tribun přežil ve Velké Chuchli jediný z nich, portrét vítěze Československého derby 1938 Alcazara.

Zdá se, že obraz vzniklý podle signatury přímo na chuchelském závodišti, měl podobně dramatický osud jako napajedelský odchovanec Alcazar, který po dlouhé kariéře ve střední Evropě a Jugoslávii zmizel během přechodu fronty v závěru války a byl šťastně nalezen až v létě 1946 na maďarském venkově.

Bauerův portrét vnuka výborné Lissy byl podle všeho opakovaně Státním závodištěm zapůjčen jiným institucím, mimo jiné ho můžeme krátce zahlédnout i ve filmové detektivce Smrt v sedle. Podle štítku na rámu se dá usuzovat, že byl součástí rozsáhlejší sbírky obrazů. Podobizny dalších velkých koní napajedelské historie jako Simson, Rek, Simplon, Přemysl nebo Oskar se v Chuchli bohužel nedochovaly.

Alespoň prozatím. V nadcházejícím roce 2024 uplyne kulatých 70 let od smrti Carla Franze Bauera a jeho díla se stanou volně šiřitelnými. To by mimo jiné mohl být impuls pro nová detektivní pátrání znalců. Jisté je, že část Bauerova díla se nachází v kolekcích solventních sběratelů po celém světě a jak naznačují občasné přírůstky internetových aukcí, kromě vítězů vídeňského, pražského či budapešťského derby mu pózovalo i několik hvězd Velké pardubické.

Foto: Chuchle Arena Praha, reprodukce Martin Cáp