Parkurová reprezentantka Anna Helebrantová po ukončení sportovního působení v sedle svých poníků a přechodu na velké koně nejprve sháněla zkušeného učitele. Tato myšlenka však musela jít stranou v roce 2016 při výběru koní v Belgii, když zahlédla teprve pětiletého a nezkušeného Epa van de Achterhoek Z (Echo van’t Spieveld x Wandor van de Mispelaere). „Hned v první chvíli jsem věděla, že je to on. Začátky sice nebyly úplně jednoduché. Nedříve jsem dost padala, ale věřila jsem, že to půjde, a nakonec se to vyplatilo,“ zmínila Anna. V těchto dnech své koně připravuje v rodinné jezdecké stáji u Veroniky Krajníkové, kde jsou podle jejich slov naprosto ideální a velmi kvalitní podmínky. 

 

Epo je tedy vaším prvním velkým koněm po přechodu z poníků? 

Ano, dá se to tak říct. Nějakou dobu jsem sice ještě mezi tím jezdila kobylku Zippy Zairu, kterou jsem měla zapůjčenou od Veroniky Krajníkové. Poté už přišel Epo a začala jsem společně s ním sbírat zkušenosti v obtížnějších soutěžích. 

 

V jaké fázi výcviku Epo byl, když jste si ho v té době pořizovali jako pětiletého? 

Když jsme si ho pořizovali, tak měl za sebou velmi málo sportovních zkušeností. Překonal jen několik hobby závodů pro mladé koně v Belgii. Stál původně ve stáji u Nielse Bruynseelse a když jsme si ho přivezli, tak uměl opravdu pouze základy. Začínala jsem s ním sama téměř od úplného začátku. 

 

Čím vám padl nejvíce do oka a co rozhodlo o tom, že pojede s vámi domů do České republiky? 

Byl to osud. Ještě, než jsem si na něj mohla sednou při zkoušení, tak mi přišel už ve stáji moc sympatický. Byl velice kontaktní a jeho následná výborná jezditelnost už to celé jen doplnila a nebyla jiná možnost než ho přivést domů. 

 

Zmínila jste, že jste z něho na začátku často padala. Co vám dělalo největší problémy? 

Hlavním úskalím byl fakt, že Epo je neskutečně kvalitní kůň a já jsem ještě neměla tolik zkušeností s prací s velkými koňmi. Každý mladý kůň občas něco vymyslí a já s tím mnohdy ještě úplně nepočítala. 

 

 

Je něco konkrétního, co vás tento výjimečný valach naučil? 

Naučila jsem se od něj pokoře a zjistila jsem, že vše nemůže být vždycky podle mě. Je potřeba mu nechat při parkuru dostatečný prostor a on mi pak za to téměř vždycky pomůže v nelehkých situacích. 

 

Na jakou obtížnost v parkuru jste se s ním po těch pěti společných letech dostala a kdy přišel nějaký váš zásadní úspěch v sedle tohoto koně? 

Na národní úrovni jsem s Epem startovala v loňské sezoně už ve Velké ceně s překážkami vysokými 145 centimetrů. Na mezinárodní scéně to poté bylo o pět centimetrů níž. První větší úspěchy se dostavily již při našich startech v rámci Czech Junior Cupu, což byla taková naše první společná dosažená meta. Nejvíce si však vážím naší úspěšné účasti na mistrovství Evropy v kategorii dětí, při němž jsme skončili šestnáctí a dále si cením každého dobrého umístění na mezinárodních závodech.  

 

Můžete nám Epa trochu blíže charakterizovat? Má rád něco speciálního? 

Je to obrovská osobnost. Já vždycky říkám, že ani nepotřebuji, aby uměl mluvit a přesně si dokážu představit jaká by byla jeho odpověď. Epo nemá rád, když se naše pozornost věnuje více ostatním koním ve stáji, takže když pokaždé ráno přijdu do stáje, tak musím pozdravit nejdříve právě jeho. Velmi často se nudí a v návaznosti na to velmi rád a často vymýšlí hlouposti. Moc rád si hraje, ale na druhou stranu zase má velmi rád svůj klid a odpočinek po náročnějších výkonech. 

 

Nedávno jste společně ovládli pražské finále kategorie U25 při Českém skokovém poháru. Kde dále budete bojovat o dobrá umístění a čeho byste s Epem ještě ráda dosáhla? 

Naše cesta dále povede do Martinic na Memoriál Jana Papouška. Následovat bude účast při dalším pohárovém kole, které proběhne v Olomouci a pokud půjde vše podle plánů a představ, tak bychom se velmi rádi zúčastnili mistrovství Evropy v Portugalsku. Mezi takové dlouhodobější sny řadím vítězství při některé Velké ceně. 

 

Kteří další koně jsou nyní součástí vašeho týmu? 

V mém týmu v tuto dobu je ještě osmiletá klisna Greta, s níž také startuji od jejich pěti let a dostaly jsme se společně do úrovně ST. V letošní sezoně mám ve své péči osmiletého valacha Cikadda, jenž je v majetku Veroniky Krajníkové, a i s ním už jsem absolvovala první stočtyřicítku. Do nižších rámcových soutěží mám poté k dispozici klisnu Chepetku. 

 

Foto: Equifo-Jan Vlček, Trailer, Kateřina Návojová, Lukáš Najman, Michael Motygin, Sibil Slejko  / poskytla Anna Helebrantová