Majitelé zrušeného hřebčína Napajedla v těchto dnech prolomili své dosavadní mlčení. Na adrese napajedlastud.cz, jejíž původní obsah zmizel v době loňského vzedmutí veřejného zájmu o další osud nejstaršího plnokrevného chovu v České republice, vznikla nová prezentace. Majitelská společnost Sygnum v ní shrnuje svůj pohled na ukončení téměř 140leté chovatelské tradice a naznačuje své další kroky.

"Jen ze slavné minulosti se žít nedá, o zářnou budoucnost je potřeba se postarat," zní hlavní slogan na vstupní stránce webu. "Láska ke koním je přišla na desítky milionů, majitelé Hřebčína Napajedla ale pořád bojují o jeho budoucnost a rozvoj," konstatuje další titulek.

Zmiňovanou budoucnost vidí společnost Sygnum očividně bez koní. Třebaže přiznává, že v minulých letech medializovaný návrh bytové výstavby na někdejších pastvinách již není aktuální, obnovení chovu podle svých slov nepodporuje. "Majitelé areálu jsou o návratu koní s veřejnou podporou připraveni jednat. Je ale nutné myslet na rekonstrukci areálu a provozní stránku hřebčína, který byl a bude ztrátový," píše se v sekci Otázky a odpovědi.

Čtěte také: Krásná spolupráce i výsledky. Jan Rája se chystá s koňmi častěji do Francie

Jen o pár řádků níže však společnost dodává, že reálně počítá s dvěma možnostmi dalšího vývoje. "Buď zůstanou budovy nevyužívané v uzavřeném areálu, nebo získají nový život, jak se podařilo u mnoha jiných, původnímu účelu už nesloužících historických budov. Po citlivé rekonstrukci by v Napajedlech mohly vzniknout prostory pro služby tak, aby areál sloužil potřebám města — nyní nevyužitá lokalita může rozšířit občanskou vybavenost Napajedel," nastiňuje web.

"Chov exkluzivního plemene narazil na ekonomickou realitu a hřebčín dnes hledá nové využití. Majitelé chtějí zachovat jeho hodnotu nezávisle na řízení o kulturní památce. Důležité pro ně je, aby areál zůstal aktivně a smysluplně využitý k prospěchu města a jeho obyvatel," posílá firma na dálku vzkaz zastupitelům města.

Na jiném místě webu je Sygnum ještě srozumitelnější: "Chov anglického plnokrevníka v Napajedlech skončil a není naděje na jeho obnovu. Zároveň by majitelé hřebčína i nadále chtěli rozvíjet jeho areál tak, aby se stal místem, které místní i návštěvníci města vyhledávají a slouží jim jako důležité společenské centrum. Plánují proto citlivou rekonstrukci, aby areál mohl v budoucnu najít nové využití."

Nikdo nám nepomohl

Web zrušeného hřebčína se zabývá i nedávnou minulostí. Ohlédnutí majitelů za důvody, které je vedly k loňskému zrušení slavného chovu, však místy vyznívá rozpačitě. V mnoha obměnách odráží především rozčarování rodiny Sieklíkových ze všeobecně známé skutečnosti, že chov anglického plnokrevníka není rentabilní záležitostí a i v zemích s rozvinutým dostihovým provozem je svými solventními provozovateli často dotován.

"Majitelé jsou milovníci anglického plnokrevníka a z osobních prostředků vložili do jeho chovu a provozu Hřebčína Napajedla desítky milionů korun. Byli smířeni s tím, že peníze se jim už nikdy nevrátí, ale svoji práci pro region považovali za důležitější. S tím, jak se výrazně měnila situace na trhu dostihových koní, byla ekonomika provozu čím dál tím více ztrátová. Další podporu chovu proto majitelé museli ukončit. Situaci opakovaně řešili s vedením města Napajedla, žádali o podporu Zlínský kraj i významné celostátní politiky. Bohužel, konkrétní pomoc byla vždy jen v částkách, které situaci nijak neřešily. Zprávy o nabízené pomoci, které se objevují v médiích, nejsou pravdivé a majitele hřebčína nikdo nikdy s konkrétním plánem nekontaktoval," prezentují majitelé svůj pohled.

Na zhoršující se situaci se podle svých slov snažili řadu let upozorňovat odbornou veřejnost a státní instituce. "Nekřičeli, nedemonstrovali, nevyhrožovali, jen klidně a fakticky popisovali, jak se situace hřebčína a ekonomické podmínky chovu koní v České republice zhoršují," uvádějí stránky bez dalších podrobností.

Zde se ale majitelská společnost dostává na poněkud tenký led. Její představitelé téměř nenavštěvovali velké dostihové akce, v českém turfu se za hranicemi napajedelského areálu výrazněji neangažovali, řadu let odmítali veřejná vyjádření i rozhovory v médiích a postupně zužovali i počet návštěvníků tradičního chovatelského dne. Není tak jasné, jakým způsobem se měli snažit odbornou i širší veřejnost burcovat.

Jako jednu z křivd vnímají absenci podpory ze strany státu. Tento pohled ilustrují různými statistickými daty a kladou při tom rovnítko mezi tak odlišná zařízení jako jsou soukromý komerční hřebčín, zemské hřebčince a Národní hřebčín Kladruby nad Labem. Při vykreslování dopadů ekonomických krizí ovšem pomíjejí důležitý kontext. Například, jak se na hospodaření hřebčína a jeho image na dostihové scéně v posledních patnácti letech odrazila některá diskutovaná manažerská a personální rozhodnutí a další okolnosti, jejichž přímé ovlivnění bylo v silách majitelů.

Otázky bez odpovědi

Publikovaný příběh majitelů, který paradoxně ani jednou nezmiňuje jména jednatelů společnosti Sygnum Antonína Sieklíka mladšího a Miroslavy Kotačkové, kreslí na první pohled pochopitelný obrázek. Základní ekonomická východiska lze stěží zpochybňovat.

"Současní majitelé, kteří hřebčín osmnáct let zachraňovali, už finanční ztrátu spojenou s poklesem zájmu o tuzemské odchovance dál hradit nemohou. Ze svých vlastních soukromých prostředků vynaložili desítky milionů korun na uchování tradice, ale nelitují toho – koně milují a jen díky jejich podpoře zůstal chov anglického plnokrevníka v regionu zachovaný o mnoho let déle, než by dávalo jakýkoliv ekonomický smysl," uvádí jedna z důležitých pasáží příběhu. "Majitelé hřebčína byli smíření i s tím, že své odchovance prodají za méně než polovinu nákladové ceny, situace ale dospěla do bodu, kdy opakovaně s velkými obtížemi hledali nové majitele pro koně, přestože je nakonec nabízeli za symbolické ceny nebo zdarma."

Ďábel je jako vždy skrytý v detailu. Mnohokrát proklamovaná láska k anglickému plnokrevníkovi totiž evokuje klíčové otázky: Proč majitelé navzdory popsanému dlouhodobému nasazení a utraceným desítkám milionů korun tak sveřepě odmítají hledat cesty, jak by bylo možné areál přece jen zachovat pro koně, byť třeba jen částečně a v jiném provozním aranžmá? A proč v předchozích letech nejenže neproběhla větší snaha profitovat z poslední série úspěchů napajedelských odchovanců, ale k utlumení chovu došlo přesně v době, kdy měla Napajedla sklízet ovoce své předchozí práce?

Odpovědi zůstává čtenářům dlužna i nová verze webu. Zmínka o tom, že "návrat komerčního chovu anglického plnokrevníka do Napajedel by znamenal investice v řádu miliard korun" však naznačuje, že majitelé do nákladů na hypotetický návrat koní promítají i požadavek obsáhlé rekonstrukce historických budov v areálu. To představuje zásadní břemeno pro jakéhokoli případného zájemce o navázání na tradici od roku 1886.

Posledním pokusem, jak chov plnokrevníka v Napajedlích udržet, byl podle webu hřebčína plán na výstavbu bytových domů na pozemcích části výběhů. Z pronájmu bytů chtěli majitelé podle svých slov dotovat provoz hřebčína a stabilizovat ekonomickou situaci. Tak byl tento záměr od roku 2019 skutečně prezentován, ale časová souslednost zde souhlasí jen částečně - projednávání žádosti o změnu územního plánu probíhalo až loni v září, tedy již po faktické likvidaci napajedelského chovu.

Citáty bez kontextu

Součástí obhajoby majitelů hřebčína je také rubrika "Řekli o hřebčínu". Soubor výroků chválících majitele je bohužel zveřejněn bez kontextu, v němž původně zazněly, tvořeném ve většině případů nadějí, že majitelé budou ochotní dál jednat o budoucnosti koní v hřebčíně.

Jedna z těchto ukázek pochází z neveřejného dopisu, který do Napajedel loni poslali prezident Českého svazu chovatelů plnokrevníka a majitelů dostihových koní Ladislav Nagy a šéf České asociace steeplechase Josef Váňa.

"Dopis jsme s Josefem Váňou psali v upřímné víře, že se nám podaří navázat s majiteli hřebčína komunikaci a že se pokusíme přispět k tomu, aby chov koní v Napajedlích zůstal zachován. Josef Váňa kvůli zdržení v Meranu nemohl do Napajedel na schůzku jet, jel jsem s tehdejším prezidentem Jockey Clubu ČR generálem Bečvářem a nabízeli jsme se, že pomůžeme v jakémkoli jednání, které by koně do hřebčína, anebo alespoň jeho části vrátilo. Osobně mě velmi mrzí, že dnes majitelé prezentují jako jedinou možnost konverzi hřebčína na nějakou jinou funkci," uvedl pro server Jezdci.cz Ladislav Nagy.

Svého druhu "trollingem" je pak použití dvou citátů Aleše Martínka, předáka Iniciativy za záchranu hřebčína Napajedla. Ta v těchto dnech dokončuje velkou petiční akci, otevřený je také výsledek probíhajícího řízení o prohlášení historického areálu za kulturní památku.