Equitation science je vědní obor, který se zabývá jezdectvím a výcvikem koně založených na prověřených poznatcích. Propojuje tedy různá vědecká odvětví s jezdeckou praxí. Syntézou poznatků z chování, fyziologie, anatomie, biomechaniky pohybu, veterinářství, welfare a dalších hledá biologicky srozumitelnou cestu ke koni a pohodovému jezdectví. Nabízí základní biologické stavební kameny pod všechna patra nejrůznějších stylů a jezdeckých disciplín.
International Society for Equitation Science
International Society for Equitation Science (ISES) je nezisková organizace, založená především na podporu výzkumu v oblasti práce s koněm s cílem zlepšit welfare koní a vztah mezi koněm a člověkem – jezdcem. Sdružuje vědce, studenty oborů zaměřených na koně a lidi z praxe (zejména trenéry, jezdce, veterináře a ošetřovatele). Zdroj: www.equitationscience.com
Výcvik koně – myšleno skutečně výcvik, nikoli trénink fyzických schopností či vytrvalosti – je postaven na vytváření spojení mezi signálem (pomůckou, pobídkou, pokynem) a reakcí koně. Při ježdění pak tato vytvořená spojení uplatňujeme, formujeme a v případě potřeby vytváříme nová. Kůň jezdící takzvaně na myšlenku nečte naše myšlenky, ale vnímá jemné signály a záchvěvy, které vysílá naše tělo, aniž si je mnohdy sami uvědomujeme. Koně jsou velmi dobří v takzvaném asociativním učení, tedy spojování si podnětů, dějů či událostí, které přicházejí opakovaně spolu. Proslulý orlovský klusák „Chytrý Honza“ (Kluger Hans) neuměl zázračně počítat, jak se na přelomu minulého století Wilhelm von Osten domníval, ale předváděl dokonalou schopnost orientovat se podle nepatrných podnětů od lidí, kteří zadávali početní příklady v přesvědčení, že žádné jiné signály nevysílají. Nepodceňujme výborný pozorovací talent koní a schopnost spojovat si různé děje a události. A současně nepřeceňujme jejich abstraktní myšlení ve prospěch luštění našich neujasněných požadavků.
Deset výcvikových principů podle ISES
Prakticky od zrodu ISES pracují její význační členové na přehledném a srozumitelném shrnutí zásadních pravidel výcviku a práce s koněm. Z původních 8 zásad („8 Principles“) se vyvinulo „desatero“, které již rovněž prošlo úpravou. Jelikož se s předchozí verzí pojí podrobnější a nadčasový výkladový text, představíme si netradičně nejen nejnovější, ale i starší znění Principů. V čem se tyto dvě verze liší? Z hlediska grafického je současná podoba přehlednější a elegantnější, přičemž body věnované principům učení jsou lépe strukturovány. To jsou vesměs kosmetické změny. Z věcného hlediska výslovně zařazuje body věnované mentálním a smyslovým vlastnostem, a rovněž emocím koní, jimž se budeme věnovat příště.
Nyní následuje překlad Principů teorie učení v jezdectví (Principles of learning theory in equitation), jež sepsali coby doprovodný text ke znění Základních principů výcviku koně z roku 2015 čelní představitelé ISES, dr. Andrew N. McLean a prof. Paul D. McGreevy.
Následujících deset výcvikových principů představuje „základní zásady“ pro všechny interakce s koněm ve výcviku. Jde o neoddiskutovatelně povinné znalosti pro cvičitele k udržení optimálního welfare koní i optimální efektivity výcviku. Tyto Zásady jsou inovovanou verzí původních osmi zásad („8 Principles“) vyvěšených na webové stránce ISES a v recenzované literatuře (McGreevy a McLean, 2006).
Zásada č. 1: Trénujte koně v souladu s jejich etologií a kognicí
ZOHLEDŇUJETE VE VÝCVIKU pochopení etologie a kognice?
Etologie je nauka o chování zvířat, která poskytuje poznatky o tom, jak se koně evolučně vyvíjeli. Pomáhá vysvětlit přirozenou strukturu stáda koní, včetně komplexní dynamické sociální organizace zahrnující i sociální postavení, které určuje přístup ke zdrojům. Koně potřebují společnost jiných koní a snadno vytvářejí sociální vazby, izolace je tudíž týrá. Jejich denní režim se vyvinul k popocházení a pasení po zhruba 16 hodin, čemuž se přizpůsobil i trávicí systém a chování.
Kognicí se označuje způsob, jakým zvířata zpracovávají informace z prostředí. V porovnání s lidmi je jejich prefrontální kortex (vývojově mladá oblast mozku) menší, proto si koně nemusejí vybavovat události stejným způsobem jako my. Vynikají v memorování (zapamatovávání si) a rozpoznávání podnětů, které spouštějí určité odezvy – to je udržuje v bezpečí. Musíme být velmi opatrní, abychom inteligenci koní nepřeceňovali (například: „on ví, co udělal špatně“), obzvláště pokud se tak snažíme ospravedlnit použití trestu. Koňskou inteligenci bychom však neměli ani podceňovat, třeba předpokládat, že koně nemají emoce a pocity.
DOPADY NA WELFARE: Přeceňování i podceňování inteligence koní negativně ovlivňuje jejich welfare. Izolace, omezení pohybu a příjmu potravy taktéž.
Zásada č. 2. Používejte správně teorii učení
ZOHLEDŇUJETE VE VÝCVIKU náležité využití navykání (habituace), zcitlivování (sensitizace), operantního podmiňování, tvarování (shaping) a klasického podmiňování?
Habituace (navykání) znamená, že zvířata přestávají reagovat na dění a podněty, protože si na jejich působení zvykla. Koně mají vrozený strach z nových či neznámých podnětů, jsou takzvaně neofobní, a často považují vlastnosti různých podnětů za averzní – nepříjemné (například velikost nebo míru, novost, blízkost, náhlé objevení se podnětu). Může pro ně být těžké rozpoznat a posoudit pohyb, zejména je-li nepředvídatelný a nepravidelný nebo se k nim přibližuje. Může se to týkat i pohybů, se kterými se kůň již setkal nebo setkává. Habituace se používá k tlumení reakcí na averzní podněty v procesu zvaném desensitizace (znecitlivování). Desensitizaci lze provádět různými metodami, například s využitím systematického znecitlivování, vytěsňování a různých způsobů podmiňování.
Sensitizace znamená, že intenzita reakce jedince stoupá. Pokud jedinec zažije sérii rozrušujících podnětů, sensitizace popisuje pravděpodobnost, že bude reagovat rychleji nebo s vyšší intenzitou na stejný či jiný podnět, vyskytující se v řadě za sebou.
Operantní podmiňování popisuje výcvik využívající odměnu a důsledky (konsekvence). Patří sem čtyři základní kategorie:
1. Pozitivní posilování (positive reinforcement): Přidáním něčeho, čeho si kůň cení, zvyšujeme výskyt kýženého chování. Primárními posilovači (reinforcers) může být cokoli, co má pro koně přirozenou důležitost. Při výcviku se obvykle využívají potrava a dotyk. Aby mohly sloužit jako odměny ve výcviku, musejí být koni předloženy se zahájením správné reakce. Sekundární (druhotné) posilovače musejí být spojeny s primárním posilovačem. Často mají formu zvukových podnětů, např. kliknutí klikrem nebo konzistentně vyluzovaný zvuk (mlasknutí) či hlasová pomůcka v momentě nabídky požadovaného chování.
2. Negativní posilování (negative reinforcement): Odebráním něčeho, čemu se chce kůň vyhnout, zvyšujeme výskyt kýženého chování. Negativní posilování může a mělo by být velmi jemné. Tlak koně motivuje, ovšem to, co koně učí, je uvolnění tlaku. Využívání pomůcek založených na tlaku pro přechody uvnitř chodů a mezi chody spočívá v tomto: cvičitel začne s jemnou pomůckou (malý tlak), malý tlak vydrží nebo zesílí a pak uvolní. Dobří cvičitelé vždy směřují k zjemnění pomůcek na lehké formy tlaku.
3. Pozitivní trest: Přidáním něčeho nepříjemného (averzního) snižujeme výskyt daného chování. Pozitivní trest má neblahý vliv na welfare koně, proto je mu třeba se vyhýbat. Pokud se použije, musí být jednoznačně spojen s určitým chováním.
4. Negativní trest: Odebráním něčeho, čeho si kůň cení, snižujeme výskyt určitého chování. Negativní trest se používá zřídka, výjimkou bývá okamžité odebrání pozornosti či potravy s cílem potlačit určité chování. Pokud přichází se zpožděním, je neefektivní.
Tvarování (shaping) je postupné budování určitého chování krok za krokem. Každý krok by se měl jen mírně lišit od předchozího, aby byl co možná nejpředvídatelnější a kůň zkusil (nebo nabídl) správnou či kýženou reakci. Klasické podmiňování využívá podněty a signály ke spouštění a vyvolávání chování. Musejí být s chirurgickou přesností směřovány do bodu zahájení požadovaného chování.
DOPADY NA WELFARE: Používání tlaku a diskomfortu (nepohody) vyvolává v určitých případech závažné dopady na welfare koně, provázených projevy od útěku, agrese a apatie po naučenou bezmocnost.
Zásada č. 3: Cvičte snadno rozlišitelné signály (pomůcky)
ZOHLEDŇUJETE VE VÝCVIKU, že operantním i klasickým podmiňováním naučené signály (pomůcky) jsou jedinečné a snadno rozpoznatelné pro:
1. Přechody do vyššího / nižšího chodu?
2. Zrychlení / zpomalení?
3. Prodloužení / zkrácení?
4. Ustoupení předníma nohama?
5. Ustoupení zadníma nohama?
6. Přistavení hlavy, ohnutí krku, nesení hlavy?
Ujistěte se, že pomůcky pro akceleraci (zrychlení) se zásadně liší od pomůcek pro deceleraci (zpomalení).
DOPADY NA WELFARE: Nejasné a nejednoznačné signály vedou ke zmatení, strádání a reakcím, které snižují kvalitu předvedení a bezpečnost jezdce.
Zásada č. 4: Tvarujte reakce a pohyby koně
ZOHLEDŇUJETE VE VÝCVIKU, že cvičení jakéhokoli pozměnění určitého chování začíná posilováním základních pokusů o cílové chování a postupně pokračuje posilováním dokonalejších a dokonalejších verzí očekávaného výsledku?
DOPADY NA WELFARE: Špatné tvarování (shaping) může vést k matení koně a reakcím, které zhoršují provedení a bezpečnost jezdce.
Zásada č. 5: Vyvolávejte reakce jednu po druhé, nikoli současně
ZOHLEDŇUJETE VE VÝCVIKU, že jsou od sebe jednotlivé podněty či signály (pomůcky) jasně odděleny v čase? Současně působící pomůcky pro různé reakce tlumí jedna druhou a kůň vůči nim postupně znecitlivuje. Pokud současně působí protichůdné pomůcky, například ty pro zrychlení a zpomalení, znecitlivění koně se urychluje a pravděpodobně se přidává zmatení a stres. Postupným vzděláváním mohou pomůcky následovat rychleji za sebou.
DOPADY NA WELFARE: Odporující si pomůcky snižují kontrolu nad koněm pomocí pomůcek (jinými slovy oslabují účinek pomůcek) a vedou ke zmatení koně a reakcím, které zhoršují kvalitu provedení a bezpečnost jezdce.
Zásada č. 6: Cvičte jen jednu odpověď (reakci) na určitý signál (pomůcku)
ZOHLEDŇUJETE VE VÝCVIKU, že každý signál (pomůcka) vyvolává jednu určitou reakci? (Oproti tomu může být jedna reakce vyvolána více než jedním signálem / pomůckou.) Především akcelerační pomůcky musejí být odděleny od zpomalujících.
DOPADY NA WELFARE: Nejednoznačné pomůcky otěží a holení vedou k matení koně a reakcím, které snižují kvalitu provedení a bezpečnosti jezdce.
Zásada č. 7: Vytvářejte konzistentní návyky
ZOHLEDŇUJETE VE VÝCVIKU, že je konzistentní, tedy že při učení nových reakcí jednotlivé lekce probíhají pokaždé ve stejném kontextu a že jsou stejné pomůcky udíleny na stejné místo na těle koně nebo ve stejné relativní pozici vůči koni? Jakmile se každá z reakcí ustálí, umístění pomůcek se může postupně posouvat. Tvarujte přechody (mezi jednotlivými reakcemi, například přechody mezi chody a změny ruchu), aby měly pokaždé stejnou strukturu a trvání.
DOPADY NA WELFARE: Nekonzistentní výcvik může vést k otupění koně na pomůcky, což se negativně projeví na kvalitě provedení cviků a pohybů.
Zásada č. 8: Cvičte přetrvávání reakcí (sebenesení)
ZOHLEDŇUJETE VE VÝCVIKU udržování pohybových reakcí, kdy se kůň učí „nést se“ v daném rytmu, směru a sestavení, aniž by to člověk potřeboval koni pomůckami setrvale připomínat a riskoval habituaci koně na pomůcky?
DOPADY NA WELFARE: Důsledky chybějícího sebenesení se pohybují od tupých reakcí po hyper senzitivní reakce, které snižují výkon a bezpečnost jezdce.
Zásada č. 9: Vyhýbejte se útěkovým reakcím a odstraňujte je (protože vzdorují vymizení a spouštějí problémy se strachem)
ZOHLEDŇUJETE VE VÝCVIKU vyhýbání se útěkovým reakcím? Útěkové reakce mají specifické vlastnosti, jako je odolnost vůči vymizení, a mohou se spontánně znovu objevit.
Útěkové reakce jsou často provázeny:
1. Zvýšenou aktivitou katecholaminů a glukokortikoidů (např. zvýšené hladiny adrenalinu a kortizolu)
2. Zvýšeným svalovým napětím
3. Agresí, vč. přesměrované agrese
4. Konfliktním a přeskokovým chováním
Pokud stresující faktor přetrvává, může nastat následující:
5. Výpadky učení a paměti
6. Snížení imunity organismu
7. Zažívací potíže
8. Ritualizace původně konfliktních chování
9. Přesměrovaná agrese
10. Dlouhodobá psychická nejistota (například neklid spojený se separací, chození kolem ohrady, strach z koní či plachost vůči koním, zvýšená neofobie)
DOPADY NA WELFARE: Akutní stres se projevuje jako problémové chování (útěk, agrese, apatie). Chronický stres má velmi závažný dopad na welfare, včetně naučené bezmocnosti, a může být fatální.
Zásada č. 10: Udržujte nejmenší možné napětí dostačující pro výcvik (předejdete tak konfliktu)
ZOHLEDŇUJETE VE VÝCVIKU odpovídající uvolnění? Cvičitel by měl docílit, že kůň je tak relaxovaný, jak jen je možné. Jisté hladiny vzrušení (nabízí se „rozechvění“), svalového napětí a bdělosti jsou pro úspěšné učení nezbytné, nicméně překročení této úrovně má na učení i welfare devastující vliv.
DOPADY NA WELFARE: Příliš mnoho vzrušení může vést ke snížení welfare, které se může projevit jako akutní / chronický stres (útěk, agrese, apatie).
Text: Jitka Bartošová (bartosova.jitka@vuzv.cz)
VÚŽV Uhříněves (článek vznikl v rámci řešení projektu MZE-RO0718)
Autorka je členkou ISES
Použité zdroje: překlad originálních podkladů ISES – Principy teorie učení v jezdectví (Principles of learning theory in equitation), autoři: A. N. McLean a P. D. McGreevy
Foto: Josef Malinovský
O autorce
Doc. Ing. Jitka Bartošová, Ph. D., je vedoucí oddělení etologie ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi a učí předměty zaměřené na etologii a welfare koní na Katedře etologie a zájmových chovů České zemědělské univerzity v Praze. Hostuje na dalších univerzitách a vede studenty všech stupňů studia, včetně doktorského. Řeší vědecké projekty, včetně projektu Evropské komise FP7 „AWIN“, části zaměřené na welfare koní, a publikuje ve vědeckém tisku, především v oblasti mateřského a sociálního chování a reprodukčních strategií kopytníků. Věnuje se popularizaci vědeckých poznatků v oblasti chování, welfare a teorie učení koní. Je členkou International Society for Equitation Science, dlouhodobě spolupracuje s Českou hiporehabilitační společností a Sdružením SRAZ. Koním propadla v dětství, dodnes se nevzdává naděje, že se naučí dobře jezdit na koni. Z úcty a patriotismu je šťastnou majitelkou starokladrubského vraníka.
