Barbora Kamírová je několikanásobnou účastnicí mistrovství Evropy ve všestrannosti a z této disciplíny má na kontě spoustu úspěchů. Se svými koňmi sídlí v rodinném areálu Farma Borová, nějakou dobu teď ale strávila kvůli studiu v Praze.
Báro, v posledních dvou letech jste na závodech byla k vidění minimálně. Co za tím bylo?
Největší podíl na tom měla škola, protože jsem se rozhodla odejít na dvouleté navazující studium do Prahy. Nerada dělám věci napůl, tak jsem se rozhodla, že pokud půjdu do Prahy, budu se věnovat studiu a ježdění na chvíli půjde stranou.
Co studujete za vysokou školu, jak jste k tomuto zaměření přišla a baví vás to?
Studuji obor fyzioterapie. Nyní dokončuji magisterské studium, kdy mi zbývají ještě státnice, ke kterým bych měla jít příští rok na jaře. K oboru jsem se dostala, dá se říci, omylem. Když jsem si vybírala vysokou školu, měla jsem v plánu zemědělskou školu. Na poslední chvíli mě napadlo, že by možná nebylo špatné jednou dělat fyzioterapii koní, ale nechtěla jsem studovat veterinu, ani jet na studium někam do zahraničí, tak jsem se rozhodla studovat nejdříve fyzioterapii lidí a později si udělat nějaký kurz na fyzioterapii koní. Nakonec mě ale práce s lidmi začala bavit více, než jsem čekala, a rozhodla jsem se zlepšovat a vzdělávat se dále v „lidské“ fyzioterapii.
Jak náročné bylo rozhodnutí omezit jezdectví a věnovat se studiu?
Po bakalářském studiu jsem neměla pocit, že bych uměla dostatek na to, abych mohla s prací fyzioterapeuta začít, takže bez magistra jsem v oboru dělat nechtěla. Měla jsem jasně dané kritérium, jak se rozhodnout. V době, kdy bylo přijímací řízení na vysokou školu, jsem ještě pracovala ve stáji v Německu. Řekla jsem si, že se zkusím dostat na magisterské studium na FTVS a pokud to vyjde, pojedu do školy. Pokud ne, tak bych ještě nějakou dobu zůstala v Německu a pravděpodobně pokračovala více směrem k práci s koňmi.
Na školu jsem se dostala, tak jsem se rozhodla odejít na nějakou dobu do Prahy. Tím bylo celkem jasné, že koně budou muset jít na čas stranou, protože škola byla většinou od pondělí do pátku a domů se mi dařilo jezdit jen zřídka. Nyní do školy už nechodím, našla jsem si zaměstnání jako fyzioterapeut v Praze, takže stále většinu času trávím tam. Už jsem to ale bez ježdění a závodění nevydržela, takže v září jsem se vrátila zpět na kolbiště a ještě jsem si nějaké závody užila. Jak to bude další sezonu, to zatím není úplně jasné.
Plánujete se fyzioterapii po ukončení studia věnovat profesně?
Pokud to dopadne dobře, měla bych studium ukončit příští rok na jaře. Už nyní vím, že bych ráda kombinovala více věcí, částečně fyzio, částečně ježdění, trénování, stavění tratí a přípravu závodů. Ale u fyzioterapie bych určitě ráda alespoň částečně zůstala.
Chtěla byste se vrátit k ježdění na vrcholové úrovni?
Během té dvouleté pauzy jsem došla k závěru, že bez koní a závodů to není úplně ono. Jezdit na závody mě neskutečně baví, ať už jako jezdec, ošetřovatel, nebo jak jsem měla již možnost si vyzkoušet, asistent technického delegáta, asistent stavitele. Takže určitě bych ráda na závody jezdila. Rozhodně bych se chtěla vrátit zejména jako jezdec. Dokud jsem v Praze, tak nemá smysl pořizovat další koně a jasný plán ještě nemám. Ale baví mě práce s mladými koňmi, doma mám nyní dvě mladé kobylky a doufám, že se s nimi třeba dostanu zpět do vyššího sportu.
Plánujete se zapojit do chodu a vedení rodinného areálu?
Rozhodně ano. Nemohu si představit lepší podmínky pro koně, než máme doma. A byla by velká škoda v tom nepokračovat. Neskutečně mě začala bavit příprava a organizace závodů všestrannosti a ráda bych v tomto směru areál rozvíjela. Plánů bych měla spoustu, ale uvidím, jak budou realizovatelné. Do budoucna bych byla ráda, aby byl areál více využit, protože je zde veškeré zázemí potřebné pro pořádání různých akcí či soustředění.
Jaké jsou vůbec vaše sny, cíle a plány do budoucna?
U mě je to těžké, každou chvíli se moje plány hodně mění. Ale momentálně bych ráda nasbírala co nejvíce zkušeností v oboru fyzioterapie. V tomto směru je mým snem pracovat v rámci sportovní fyzioterapie ve sportovním týmu, nebo si to alespoň na nějakou dobu vyzkoušet. Mrzí mě, že je to zrovna něco, co v našem sportu zatím moc není. Ráda bych se tak fyzioterapii u jezdců v budoucnu věnovala a chtěla bych najít cestu, jak obě tyto odvětví více propojit.
V jezdectví jsou mé cíle pořád podobné. Ráda pracuji s mladými koňmi, kterým bych se chtěla věnovat. Jedním z nejkrásnějších závodišť, která znám, je Lion, kde se pořádá mistrovství světa mladých koní ve všestrannosti. To je mým cílem i snem, vypracovat koně od začátku až na tuto úroveň.
A další směr, kterým bych se chtěla ubírat, je stavba tratí a pořádání závodů. Pro mladé koně je velmi důležité, aby měli kde získávat zkušenosti a učit se. Ráda bych se vzdělávala a stavěla tratě zejména pro ně. Líbí se mi systém, jaký je k vidění v zahraničí, jednodenní crossové závody pro mladé koně, které jsou na styl. Ráda bych jednou viděla něco podobného i u nás.
Foto: poskytla Barbora Kamírová
