Na den, kdy poprvé viděl hřebce Rosensturma, si Vítězslav Vanda dodnes pamatuje. Psal se rok 2003 a chovatel z moravských Doubrav tehdy shodou okolností přijel na dražbu ročků v Baden-Badenu.

„Náhoda tomu chtěla, že jsem tam byl s trenérem Čestmírem Olehlou. Když pan majitel Peter Šedivý vydražil Rosensturma, říkal jsem si, že je to pěkný kůň a třeba u nás jednou bude plemeníkem. Jeho kariéru jsem pak pečlivě sledoval,“ vybavuje si Vítězslav Vanda první letmé setkání, které předznamenalo dvacet společně strávených let.

Minulý pátek Rosensturm náhle ve věku 24 let uhynul. Odešel v něm plemeník, těšící se v obou částech bývalého Československa dlouholeté popularitě a v některých dostihových kruzích dokonce téměř kultovnímu statusu. V Irsku narozený syn velkého Monsuna totiž v chovu výrazně překonal očekávání a kromě několika špičkových potomků dal i na provozní úrovni dlouhou řadu poctivých koní, kteří dělali svým majitelům radost.

„Moje zkušenost s Rosensturmy je taková, že to jsou velmi aktivní a ochotně pracující koně. Zároveň vždy dozrávali pomalu. Všem, kdo je kupovali, jsem kladl na srdce, že to není na běhání ve dvou letech,“ shrnuje Vanda. „Myslím, že nebyli tak měkcí, jak se o nich občas říkalo, jen se na ně nesmělo spěchat. Jako tříletí začínali, ve čtyřech letech byli lepší a jako pětiletí ještě lepší. Ne každý však dokázal počkat. Ti koníci chodili v tréninku leckdy tak dobře, že to svádělo začít s nimi závodit dřív…“

Kalašova kometa

Samotný Rosensturm strávil svou hvězdnou, ale krátkou kariéru v barvách slovenské Stajne Patrik majitele Petera Šedivého. Pod vedením trenéra Pavla Kalaše a se stálým jezdcem Jaroslavem Línkem vyhrál tři ze svých čtyř startů.

Jako dvouletý debutoval rovnou v Karpatské ceně a skončil o půl délky druhý za Rainbow Dashem. O dva týdny později triumfoval v tehdejším Pardubickém zimním favoritovi na 1750 metrů, kde nechal za sebou Nezbedu a Miderose.

Klasickou sezonu 2005 zahájil lehkým vítězstvím o tři a půl délky ve Velkej jarnej ceně. Na mítinku Turf Gala pak před zraky slovenského prezidenta Ivana Gašparoviče deklasoval soupeře ve Starohájském kritériu o deset délek. V poli poražených skončili Tempeltänzer, Mideros či Hard Warrior.

Po těchto výkonech byl Rosensturm horkým favoritem Slovenského derby, jenže problémy se šlachou ho na dráhu už nepustily. „Výkonnostně byl jedním z nejlepších, které jsem trénoval. Subtilní jemný koník, trochu temperamentnější. Jsem přesvědčený, že kdyby mohl pokračovat v kariéře, byl by minimálně na úrovni výborného Camilla,“ řekl loni v podcastu EquiRadia Pavel Kalaš.

Třídové dcery i kvalitní překážkáři

Ve hře byla operace a pokus o na dráhu, ale tehdy vstoupil do Rosensturmova života Vítězslav Vanda. Přesvědčil majitele, aby místo snahy o comeback hřebce zařadil do chovu. „Dlouze jsem naléhal na pana Šedivého, aby už návrat na dráhu neriskoval, protože mám zkušenost, že po takových úrazech to už nikdy není ono. Argumentoval jsem, že hřebec je teprve čtyřletý a může být plemeníkem třeba dalších dvacet let. Aniž bych věděl, že to přesně takto dopadne,“ usmívá se Vanda po letech.

Rosensturm byl už tehdy oficiálně bělouš, i když vizuálně vypadal úplně jinak. „Dívali jsme se před časem doma na staré album a moje žena říká: Co jsme to tady měli za černého hřebce? A já říkám: No to je Rosensturm! Dlouho jsme pak ty fotky studovali, jak jsme z toho byli vykulení, protože to bylo tak dávno. Když k nám přišel, byl černý, měl lysinu a ponožky. Měl tak každý dvacátý chlup bílý, jako kdyby po něm přešla jinovatka. Od té doby postupně vyběloval a v posledních letech to už byl bělouš jako z vánoční pohádky. Sám mimochodem dával hlavně bílá a černá hříbata, hnědáky spíše výjimečně.“

Jako plemeník se záhy uvedl třídovými dcerami, jako byly vítězka Karpatské ceny Rajči Šimon a v Ceně trojročných kobýl úspěšná Diana Rosensturm. Podceňovaná Lust ovládla Cenu Pat’s Music a na českých drahách vystoupala na vrchol šampionka mílařů a nejlepší kůň domácího chovu ze sezony 2017 Venillia. Na překážkách se na nejvyšší úrovni prosadil někdejší účastník Českého derby Vajgaros, zjevením pak byl jen jednou v kariéře poražený New Friend, který vyhrál Gran Criterium d’Autunno a pardubický Zlatý pohár.

Zanechal hlubokou stopu

Doma v Doubravách byl Rosensturm pánem dvora a po všech stránkách osobností. „Za dvacet let u nás se stal členem rodiny. Do výběhu ho mohly vodit i holky, byl to strašně inteligentní kůň a výborně se s ním spolupracovalo. Přesně věděl, co se po něm chce a jaký má mít režim. Byl to pan kůň,“ konstatuje Vanda.

„Vždy jsem tady měl dva plemenné hřebce, v boxech proti sobě. Rosensturm byl tak sebevědomý, že ho nikdy žádný z naproti stojících hřebců nerozhodil ani nezajímal. Chodil kolem nich, jako by nic. Fairlypi z něho byl úplně běsný, Rex Of Thunder taky. Ale Rosensturm zůstával nad věcí, jako by si říkal: Hoši, ještě se chvíli musíte snažit, než budete tam, kde já…“

Rosensturm uhynul minulý pátek krátce předtím, než měl připustit svou první letošní klisnu. „Vzal jsem ho ven a jak ji uviděl, chtěl se předvést. Nahodil figuru, najednou se zamotal a během pár vteřin skonal. Nenechal jsem ho pitvat, ale myslím si, že to bylo srdíčko. Ironií je, že do té doby neměl žádné zdravotní problémy. Ještě ráno byl ve výběhu a skákal tam jako hříbě. Až jsem mu říkal: Chlapče, pamatuj na svoje roky. Byl do poslední chvíle v cajku, fyzicky i psychicky,“ vrací se chovatel ke smutnému dni.

„Těžko se s tím smiřuji. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně, že se koně dožívají nižšího věku než my lidé. Ideální by bylo, kdybychom se dožívali stejně, ale bohužel to nejde. Jsem s koňmi celý život a už jsem pár svých oblíbenců, jako byli Secret’n Classy nebo kdysi Lincoln, oplakal. Nikdy na ně nezapomenu, stejně jako na Rosensturma. Patří k těm, kteří v mém srdci zanechali nejhlubší stopu,“ dodává.

Ještě neřekl poslední slovo

Z loňské sezony zůstaly po Rosensturmovi tři březí klisny, mezi nimi i chovatelova vlastní Faliraki. „Když odejde plemeník, často se stane, že se jejich posledním potomkům na dráze začne dařit. Jak jsem seděl nešťastný před stájí, napadlo mě při pohledu na výběh s ročky: Kdo z vás převezme žezlo po tatínkovi? Mám tady hřebečka a klisničku, teď se k nim přidá ještě letošní hříbě Faliraki,“ přemítá Vanda.

Jako prvnímu volal smutnou zprávu o Rosensturmově odchodu trenérovi Jozefu Ralbovskému, který měl k hřebci blízko v dobách jeho dostihové kariéry. Nedá na něj dopustit ani nyní – v posledních třech sezonách připravil Rosensturmovy potomky k devíti vítězstvím.

Letos si hodně slibuje od šestiletého Rosariuse, pravého bratra Rajči Šimon, solidního Romanse a dalších. Ten ještě jako tříletý běhal pětkové dostihy, ale ve čtyřech letech již zvítězil o dvě kategorie výše a loni lehce triumfoval ve II. kategorii. „Říkal, že Rosarius je klon svého otce, je mu podobný vizuálně i povahou. Loni si někdy v půlce sezony poranil kloubek, tak dostal čas a prý o něm ještě uslyšíme,“ těší se Vanda.

Na provozní úrovni však o sobě dala vědět i dvojnásobná vítězka Goldera, dcera jedničkové skokanky Godei a vnučka jiného Vandova oblíbence Secret’n Classyho. A v tréninku Michala Dema stojí zatím jen jednou představený Rosariusův bratr Royal Ross ze stáje OZ Roza. „Zdá se tedy, že mi ti Rosensturmové budou ještě chvíli dělat radost,“ uzavírá Vítězslav Vanda.