reklama 11C

Zvládla to i s jedním koněm. Máme s Anabel osobní pouto, říká Kučerová

ikonka

"Jezdit po závodech s jedním koněm je limit. Jako jezdec nemáte skoro žádnou rutinu, a když se závod nepovede, nemáte výkon jak opravit. Jenže Anabel svoji roli zvládla nad očekávání," popisuje Kateřina Kučerová.
06.02.2019 12:00  |  Autor: Kateřina Návojová  |  Rubrika: Sport  |   FANCLUB
reklama 12D

Jak vzpomínáte na uplynulou sezonu?

Sezona 2018 byla netradiční, neboť většina mých koní odešla na zasloužený důchod nebo do lehčího sportu k novým majitelům. Z tohoto důvodu zůstala ve stáji pouze stájová jednička Anabel van’t Kathof. Jezdit po závodech pouze s jedním koněm je obecně spíš limit, jako jezdec nemáte skoro žádnou rutinu, a když se závod nepovede, nemáte výkon jak opravit. Jenže Anabel svoji roli zvládla nad očekávání skvěle, a proto jsem z každých závodů odjížděla se super pocitem a několikrát i s pěkným umístěním.

 

Je pro vás zisk mistrovského titulu tím největším úspěchem, nebo ho ještě něco překonalo?

Mistrovský titul je pro mě velmi cenný úspěch a nezapomenutelný zážitek, ale vážím si i čistě překonané Grand Prix pro mladé jezdce v Olomouci.

 

Pokud pomineme ty největší sportovní úspěchy, byla uplynulá sezona v něčem výjimečná oproti těm předešlým?

Letošní sezona byla klidnější něž ty předešlé. Když máte jednoho koně, hodně se zaměříte na jeho zdravotní stav. Je důležité koně nepřetáhnout, což se může stát rychle, neboť máte celý rok pocit, že "jezdíte málo" a o něco přicházíte.

 

S jakými plány jste šla do sezony 2018? Předčila vaše cíle a očekávání?

Mým plánem pro rok 2018 bylo najít vhodného druhého koně, který by doplnil Anabel. Z hlediska výsledků jsme si s trenérem příliš vysoké nároky nekladli. Předešlý rok jsme objížděli hodně zahraničních závodů kvůli mistrovství Evropy, a to je časově, organizačně i finančně náročné. Tentokrát jsme zvolnili a na závody jezdili pro radost. Úspěch někdy přijde, když to nejméně čekáte, nebo když se nenutíte za každou cenu. A to se povedlo, takže si dovolím říct, že sezona předčila má očekávání.

 

Jak hodně se plány během sezony měnily a proč?

Plány se změnily až po mistrovství České republiky, kdy jsme dostali pozvání startovat na CSI2* při Prague Playoffs. To znamenalo přidat do kalendáře několik halových závodů, které bych normálně vynechala, protože startovat v halách nepreferuji.

 

Jak vzpomínáte na samotné mistrovství České republiky?

Jedině v dobrém. Počasí vyšlo skvěle, přijela mě podpořit rodina, viděla jsem po dlouhé době několik přátel a moc jsem si to užila. Skvělá kobylka, která na mistrovství vrátila práci a péči, kterou do ní vkládáme. Co víc si přát?

 

Co pro vás bylo při mistrovské soutěži nejtěžší?

Nepodlehnout tlaku okolí. Všichni vám říkají, ať jste v klidu, ale vy moc dobře víte, že si úspěch přejí taky a věří, že neuděláte chybu.

 

Koho jste vnímala jako největšího soupeře?

Mým největším soupeřem byla technická stránka kurzu závodu. Ostatní závodníky nevnímám jako soupeře, přeji úspěch každému, kdo se snaží, pracuje na sobě i svém koni a dodržuje fair play.

 

Jak hodnotíte průběh mistrovství České republiky? Jak dobře ho pořadatelé připravili?

Nebylo nic zásadního, co by se dalo vytknout. Musím pochválit povrchy, které jsou ve Zduchovicích kvalitní a věřím, že v budoucnu se pořadatel bude snažit akce posouvat ještě na další level, jako tomu bylo doposud.

 

Prozraďte nám něco o vašem koni, s nímž jste vyhrála mistrovství České republiky.

Anabel – odvážná, energická, bojovná. Mám ji 5 let, začátky s ní byly opravdu těžké. Pořád někam utíkala, ale nikdy mě v ničem nenechala, i když mohla. A právě díky jejímu charakteru jsem vytrvala v hledání toho správného managementu, který jí bude sedět. Časem jsem zjistila, že když s ní nebojuji a nechám jí její přirozený projev, tak se mi odvděčí a podpoří mě. Zdání klame, Anabel může vypadat jako nepříjemný kůň na ježdění, ale je to laskavá a loajální kobylka.

 

Co pro vás znamená zisk zlaté medaile na republikovém šampionátu?

Je to velká odměna a zároveň motivace na sobě dál pracovat. Mimoto je to potvrzení osobního pouta, které s Anabel mám. Podobný vztah jsem měla pouze s Timpexem Ábrándem, s kterým jsme vyhráli na Ptýrově v roce 2014. Takové pouto je jedinečný pocit a nikdy vás neopustí. 

 

Jaké máte plány do sezony 2019?

Chtěla bych sbírat zkušenosti v náročnějších parkurech pro mladé jezdce v zahraničí, jako například European Youngster Cup.

 

Můžeme očekávat boj o obhajobu mistrovského titulu?

Určitě si mistrovství nenechám ujít.

 

S jakými koňmi se na vás můžeme v sezoně 2019 těšit? Lze očekávat nějaké změny na pozici stájové jedničky, případně dalších členů vašeho koňského týmu?

V tento moment zůstává stájovou jedničkou Anabel a doplňuje ji osmiletý King Kong, kterého mám nově. Jestli přibydou další členové týmu, to je v rukou sponzorů.

 

Jak u vás probíhá zimní příprava, co během zimy s koňmi děláte?

Po ukončení halové sezony na konci roku 2018 dostali koně na chvíli pauzu od skákání. Úplně pracovat nepřestávají, aby neztratili kondici. Zaměříme se více na drezuru, skokovou gymnastiku nebo na časté chyby a mezery v jezdeckém projevu.

 

Plánujete účast na domácích či zahraničních halových závodech?

Osobně preferuji spíše venkovní závody, a proto mi nevadí začínat sezonu později, ale v menším měřítku se možná na halových závodech ukážu – v zahraničí.

 

Jaké přání byste chtěla, aby se během sezony 2019 splnilo?

Aby moji koně zůstali zdraví a spokojení.

 

Kdo vám při vašich jezdeckých aktivitách nejvíce pomáhá a komu byste chtěla touto cestou poděkovat?

Jsem vděčná všem skvělým lidem, kteří se na hladkém chodu sportovní sezony podílí. Jezdectví je individuální sport, ale bez kvalitního zázemí a ochotného týmu se neobejdete a nesmíte na to zapomínat. Chci poděkovat trenérovi Davidovi Fialkovi, který má tu největší zásluhu na posunu, kterého se mi s koňmi podařilo dosáhnout, díky jeho citu při práci a cenným radám. Obrovské děkuji patří tátovi, mamce a rodině za finanční podporu a fandění. Musím vyzdvihnout péči úžasných ošetřovatelek, se kterými jsem letos mohla spolupracovat. Jejich práci považuji za nezbytnou součást chodu celého týmu, protože s koňmi tráví zpravidla nejvíce času a jejich podíl na výkonu je rozhodně znát. Děkuji Ivetě Loužecké, Ivetě Foniokové, Hance Kolečkové a Anetě Jindřichové. A také majitelům stájí, ve kterých jsem měla a mám ustájené koně, za zprostředkování podmínek pro sport. A největší poděkování patří samozřejmě Anabel a dalším milovaným koním, kteří dělají dny veselejší a posouvají mě dál v kariéře.





reklama 13D

NEPŘEHLÉDNĚTE