Těžko bychom i v dnešní době hledali českého či slovenského autora, který napsal tolik ucelených publikací o výcviku koně a jezdce ve skoku jako major Josef Dobeš. A co víc, s vlastními ilustracemi! Nakladatelství Arcaro se rozhodlo, že setře ze starých tisků prach a znovu je přinese mezi jezdeckou veřejnost. Kompletní dílo s více než tisíci stranami licencovalo, digitalizovalo, znovu vytisklo a můžete ho získat v dárkovém boxu ZDE.

 

Na Jezdci.cz máte teď možnost nahlédnout do jedné ze zásadních pasáží knihy S koněm přes překážky z roku 1956. Nahlédneme do tréninkového plánu staršího skokana. Jedná se o přesný přepis knihy, a proto se v závěru setkáte i s barováním železnou tyčí – technikou, která do 21. století rozhodně nepatří. Přesto lze říct, že armádní postupy výcviku nejsou vůbec drastické, ba naopak. Výcvik byl vždy systematický, pozvolný a je stále platný.

 

 

Následující řádky už jsou přesnou citací knihy včetně tehdejší stylistiky a jazykových pravidel.

 

Starším skokanům, kteří prodělali již několik závodních období, velmi prospěje, sejmeme-li jim podkovy a necháme je během odpočinku, pokud to dovolí počasí, volně běhat ve výběhu, při špatném počasí pak v kryté jízdárně. Tím si odpočine jejich nervová sou­stava a svalstvo, šlachy a klouby nohou. Po období odpočinku opět pozvolna práci stupňujeme až k normálním treningovým dávkám. 

 

 

 

Příklady treningu jsou ukázkou, a nikoliv nezmě­nitelným programem. Jsou pouze vodítkem samostatně pracujícím jezdcům. 

 

Předpoklad: 

Po skončení závodního období prošel osvědčený a vyzkoušený skokan dvouměsíčním aktivním odpočinkem, který spočíval v lehké práci na jízdárně, v terénu (klidné vyjížďky) či v práci na dlouhé oprati nebo ve volném pohybu ve výběhu, takže je připraven k nastávajícímu systematickému treningu. 

 

Účel:

Systematickým postupným zvyšováním požadavků přivést koně do nejvyšší závodní formy.

 

Prostředky: 

1. Stupňovaná klusová práce – postupně zvyšované vzdálenosti v klusu k propracování svalstva a kloubů. 

2. Stupňovaná cvalová práce – se stejným cílem a zaměřená více na vytrvalost. 

3. Cvičení na přiježdění – systematicky volenými cviky propra­covávat klouby koně, zvyšovat jeho uvolnění, rovnováhu, prostup­nost a poslušnost na pomůcky sedem, holeněmi a otěžemi. 

 

Doba: 

Máme-li k disposici krytou jízdárnu, začínáme s treningem v led­nu, jinak podle počasí v únoru nebo v březnu. Přípravu rozdělíme na 2 až 3 měsíce. 

 

Všeobecně: 

Klusovou práci začínáme vždy na volné otěži a s postupným uklid­něním přivádíme koně pozvolna na otěž. Při klusu vyžadujeme, aby si kůň otěž „vytáhl", t. j. snížil a prodloužil krk, aniž by zrychloval ruch. Zásadně při tom jezdíme lehkým klusem. 

 

Při cvalové práci postupujeme obdobným způsobem. Krátkým cvalem sledujeme kromě vytrvalosti i rozvoj svalstva a uvolnění koně. Rychlejším cvalem zvyšujeme požadavky na dech. 

 

Teprve po uvolnění koně klusovou, krokovou a cvalovou prací spojenou s malými skoky přistupujeme k speciální práci na přiježdění koně. Vkládáme do ní rovněž občas cvičení na překážkách, ať již překlusávání přes kavalety, skákání v klusu přes jednotlivé pře­kážky či řadu překážek nebo několik skoků z cvalu. V tomto pří­padě vkládáme mezi skákání např. zastavení po skoku, obraty před skokem, zastavení mezi překážkami, couvání, skok z klusu atd.

 

Při cvalové práci sledujeme tento postup: 

a) celkové uvolnění

b) poslušnost na pomůcky (přechody, zastavení, zbystření a zkrá­cení ruchu, couvání, překrok, vlnovky),

c) sebrání a gymnastiku zádi (projíždění rohů, obraty, velký a zmenšený kruh, časté zastavování, couvání, zacválání),

d) prostupnost (zcela krátký cval, přechody z cvalu, zastavení, couvání, nacválání z kroku a z místa),

e) srovnání koně.

 

Mezi další prostředky výcviku, které major Dobeš v knize S koněm přes překážky zmiňuje, jsou Skákání malých překážek do 1m, Práce na dlouhé oprati, Skákání ve volnosti a Cvičné parcoursy.

 

V přehledu náplně výcviku, který je sestaven do týdenních etap a je doplněn příklady stavění cvičných překážek, je použito těchto značek: 

x = krok, 

xv = krok -volná otěž, 

xx = klus, 

xxv = klus-volná otěž, 

xxx = krátký cval (do 350 mimin.), xxx = cval (od 350 do 500 mimin.), 

SJXX = skok pod jezdcem z klusu,

SJXXX = skok pod jezdcem ze cvalu,

SL = skok na dlouhé oprati bez jezdce,

SV = skok ve volnosti bez jezdce,

D = cvičení na přiježdění,

Px = průpravná cvičení na kavaletech v kroku,

Pxx = průpravná cvičení na kavaletech ve klusu.

 

Příklady stavění cvičných překážek a jejich kombinaci jsou pouze příkladem a jezdec nebo cvičitel je musí umět přizpůsobit stupni výcviku koně a jeho třídě. Nejsou však neměnitelnou šablonou, ne­boť existuje mnoho dalších kombinací, které volí jezdec či cvičitel podle vlastních zkušeností. 

 

ZDE TABULKY 1. – 4. TÝDNE (celkem je v knize dvanáctitýdenní tréninkový program)

 

 

 

 

Stane-li se, že se některé cvičení koni nedaří, nechtějme zjednat nápravu ihned tentýž den. Snažme se najít příčinu, která může být různá: momentální indisposice koně, únava atd. (musíme rozeznat nechuť koně od indisposice nebo únavy). V tom případě se spokojíme s menším výkonem, neboť během týdne budeme mít ve dnech, kdy nemáme v programu práci na překážkách, vždy dosti času k opravě, aniž se vystavíme nebezpečí, že koně „přeskáčeme". 

 

Pro zvýšení pozornosti často klademe na překážky (zvláště výškové) slabou železnou tyč, která však nesmí být s překážkou příliš pevně spojena. Kůň musí mít před překážkou respekt. Jestliže dosáhneme toho, že i za cenu nepodařeného odskoku (aniž se zastaví) kůň respektuje překážku a potom správně pracuje krkem a hřbetem, má silný odraz a dovede vložit krátký meziskok do cvalových skoků, když mu odskok nevychází, jsme na dobré cestě. 

 

 

Josef Dobeš – vydané knihy:

Terénní a skokové ježdění (1935 a 1938)

S koněm přes překážky (1956)

Kůň a jezdec ve výcviku (1971)

Jízda na koni (1986)

Skokové ježdění (metodický dopis pro ČSTV) (1986)

 

 

(db)