Před čtyřmi lety otřásla jezdeckou komunitou zpráva, že čerstvá bronzová medailistka z mistrovství České republiky v parkurovém skákání starších juniorů Lucie Melmerová měla při tréninku těžký pád s koněm, po kterém musela být resuscitována.
„Můj kůň zakopl, spadl a já spadla pod něj. Když se zvedal, tak mi přitom šlápl na hlavu. Pamatuji si, jak padám a pak jen malý okamžik, jak mi mamka dává první pomoc. Později až probuzení na ARU. Nemohla jsem mluvit, pouze jsem mrkala – jedenkrát znamenalo ano, dvakrát ne,“ vzpomínala v rozhovoru pro Jezdci.cz čtyři měsíce po karambolu.
Česká jezdecká federace před Vánocemi roku 2020 vypsala veřejnou sbírku, při níž se za pár měsíců vybral více jak jeden milion korun. Prostředky měly Lucii pomoci k návratu do běžného života, ale asi málokdo věřil, že by se ještě někdy mohla vrátit k závodění na koních. Díky obrovské vůli mladé sportovkyně se to však podařilo a Lucie absolvovala v sobotu 5. října své první hobby závody od chvíle, kdy se doslova podruhé narodila.
Kdy ses rozhodla, že se chceš zkusit vrátit nejen do sedla svých koní, ale i na závody?
Lákalo mě to od začátku. Letos už jsem si byla v sedle jistější a začala jsem trénovat více skoků ze cvalu. Tak jsem se rozhodla, že to zkusím.
Pojďme se vrátit o nějaký čas zpět a zkus stručně zrekapitulovat, jak vlastně probíhala tvá dlouhodobá rekonvalescence.
Po tříměsíční hospitalizaci ve Fakultní nemocnici Motol, kde jsem ležela na anesteziologicko-resuscitačním oddělení a posléze na neurologické jednotce intenzivní péče, jsem prošla několika rehabilitačními centry. Dvakrát to bylo v Motole, na Albertově, šestkrát v Rehabilitační nemocnici Beroun a byla jsem také na neurorehabilitační klinice AXON nebo v centru neurorehabilitace pro osoby se získaným poškozením mozku ERGO Aktiv. Nejvíce času jsem však strávila v Berouně, kde mě postavili na nohy. Stále tam rehabilituji ambulantně a v zimě mě čeká další hospitalizace.
V rámci sbírky organizované Českou jezdeckou federací se vybral více jak jeden milion korun. K čemu vybrané prostředky posloužily?
Použily se právě na rehabilitační pobyty, stacionáře, různé pomůcky a přístroje. Například Lokomat, což je přístroj, do kterého vás zafixují a učí vás nácvik chůze na chodícím pásu. Ještě jednou bych chtěla moc poděkovat všem, kteří mi pomáhají i těm, co sbírku zorganizovali či do ní přispěli.
Bála ses tehdy, že se třeba již nikdy na koně neposadíš, nebo nebudeš moci znovu skákat?
Bála jsem se, že nebudu ani chodit, natož jezdit. Byla jsem dlouho na vozíku, největší problém byl a stále přetrvává s rovnováhou a koordinací těla. Koně mi však s tímto problémem velmi pomáhají.
Ty ses chtěla poprvé posadit na honě hned v prosinci 2020, kdy ses vrátila zhruba na měsíc domů z rehabilitační nemocnice. Předpokládám, že to tenkrát neklaplo. Tak kdy se to povedlo a jaké to bylo?
Pamatuji si přesně, že 5. prosince 2020 mě pustili z Berouna a 6. prosince jsem jela poprvé ke koním a 8. prosince jsem se posadila na moji milovanou Lorettu.
Od prvního svezení po skutečné ježdění byla ještě relativně dlouhá cesta…
Prvních pár měsíců mě rodiče vodili na madlech. Později jsem jezdila v kroku na kruhovce. V klusu jsme začali na ruce, pak postupně na kruhovce a časem už na jízdárně.
Můžeš představit koně, na kterých v současné době jezdíš?
Nejvíce jezdím na Mambovi, s nímž si nejvíce rozumím a skáču na něm. Také jezdím na Lorettě, která má nyní hříbátko a pak na naší mladé kobylce Grendě, která je moc hodná. Občas mám dovoleného i Filoubeta, ale to musí být horko a Fila unavený. :o) Hodně jsem jezdila na Jimmym, s nímž jsem také skákala, ale ten je už prodaný.
A co první skok přes překážku? Cítila jsi strach, nebo respekt?
Respekt ano, ale také velkou radost.
Jak reagovali rodiče a tví blízcí na to, že jsi opět chtěla začít trénovat?
Rodiče mě ve všem podporují. Samozřejmě se bojí, ale chápou, co to pro mě znamená.
Přišly už v tréninku opět nějaké pády?
Ano, dvakrát jsem spadla. Ale mám airbagovou vestu, která je opravdu super!
Proč sis vybrala pro návrat na závodní kolbiště Rudnou u Prahy?
Mambo ukončil sezonu se sestrou Natálií teprve týden před Rudnou při Českém skokovém poháru v Martinicích. Proto jsme hledali závody pro mě, kam bychom mohli vyjet. Původně jsem chtěla na pražskou Gabrielku, ale soutěže tam byly vypsané vyšší, než jsme chtěli absolvovat, tak jsme zvolili Rudnou u Prahy.
Můžeš popsat, jak přesně probíhal ten den „D“, kdy jste se vypravili do Rudné na závody?
Vstávali jsme v pět hodin ráno, a přesto jsem nemohla dospat. Po čtyřech letech jsem se oblékla do bílých rajtek, což byl úžasný pocit. Následovala káva na pumpě a pak naložení koní ve stáji. – Jela s námi totiž i moje sestra s Grendou. Vyráželi jsme ještě za tmy, ale nabrali jsme hodinové zpoždění na pražském okruhu, takže jsme museli zrušit moji účast v soutěži do šedesáti centimetrů a dohlásit mě do sedmdesáti centimetrů. Musím přiznat, že i když jsme to měli hezky rozplánované, tak to nakonec bylo dost hektické.
Což se možná následně podepsalo na výkonu, při kterém jsi bohužel parkur nedokončila. Co ti běželo hlavou poté, když tvůj první start po čtyřech letech skončil nedobrovolným opuštěním sedla?
Ani nevím. Nedopadlo to úplně podle mých představ, ale musím jít dál.
Když se dívám na fotky z těch závodů, tak ty máš přes airbagovou vestu ještě bundu. Myslel jsem, že vesta musí být vždy nahoře, protože při nafouknutí výrazně nabere objem.
Bundy mám všechny o číslo větší hlavně z tohoto důvodu. Ztlumilo to pouze ránu, ale účel to splnilo perfektně. Nafoukla se tak, jak má. Kupovali jsme ji předminulý rok v zimě a bunda na ní být může, ale nesmí být upnutá na tělo.
Jaké máš teď další plány na nejbližší týdny a měsíce?
V sobotu mám drezurní trénink s Romanou Hájkovou a v listopadu pojedu na skokový trénink k Bety Morávkové. Dále rehabilitace a nová práce.
Jak se ti vlastně podařilo dokončit studia?
První rok jsem studium musela úplně přerušit a třetí ročník jsem si rozložila na dva roky, poněvadž jsem nestíhala tempo s ostatními žáky. Čtvrtý ročník jsem už zvládla, ale maturitu jsem měla rozloženou na dvě období.
A co dlouhodobé mety a cíle třeba na příští jezdeckou sezonu?
Uvidíme, nechte se překvapit. :o)
