Chuchelské závodiště navždy přišlo o jednu ze svých nezapomenutelných postav. Minulou neděli zemřel po krátké nemoci ve věku 83 let bývalý jezdec a dlouholetý ošetřovatel Jiří Svoboda. Muž, který spojil svůj život s anglickým plnokrevníkem a Velkou Chuchlí a několik generací lidí kolem dostihů ho znalo pod přezdívkou Ezop, naposledy vydechl den po skončení letošní sezony.

Vyučil se ve druhé polovině padesátých let u trenéra Karla Truhláře a téměř patnáct let působil jako profesionální jezdec. Kvůli problémům s udržováním váhy už v té době odjezdil jen pár dostihů za rok. Celkem nasbíral tři rovinová vítězství. První z nich vybojoval téměř přesně před pětašedesáti lety, 8. listopadu 1959. Ve čtyřkovém Vysočanském handicapu na 1800 metrů navážil v sedle Truhlářova svěřence Tanaka ze Státního hřebčince Tlumačov 66 kg a porazil o hlavu Daghestana s Josefem Kierykem.

Ježdění dostihů pro něj bylo jen epizodou, ale ve stáji svědomitého a trpělivého Truhláře získal koňařskou školu pro celý život. A záhy si našel svou parketu v dostihovém světě. Nejvíce mu vyhovovala pozice ošetřovatele, starajícího se s maximálním nasazením o své čtyřnohé svěřence. V této roli se výrazně podílel na úspěších hřebce Cejlona, vítěze Československého derby z roku 1960.

"Byl to nejlepší ošetřovatel dostihových koní, jakého kdy Chuchle nosila. Neskutečně ty koně miloval a dělal pro ně první poslední, to se dnes už nevidí," potvrzuje Václav Chaloupka, který se s Ezopem přátelil šedesát let.

Pochvala od Bollowa

Už v mládí o Jiřím Svobodovi a jeho daru napsal krátký článek měsíčník Jazdectvo. "Zapomíná se na to, že ošetřovatel je odborně vyučen a jeho práce je vysoce kvalifikovaná. Ošetřovatel silně a bezprostředně ovlivňuje nervovou soustavu koně. Byli sledováni nervově labilní plnokrevníci, kteří přešli do opatrování vzorných ošetřovatelů a zakrátko se tito “nerváci” uklidnili a jejich výkonnost stoupla. Stejně tak se uvádí i pravý opak, kdy hřebec první třídy byl za půl roku nervově zničen a jeho špičková výkonnost upadla," podotkl tehdy velmi populární časopis. "Každý ošetřovatel musí mít ten první a nezbytný vklad - osobní vztah ke koním. Není tajemstvím, že Jiří Svoboda kupuje za vlastní peníze i přilepšení svým svěřencům. A výsledky jeho obětavé práce jsou vidět. Klisna Modra, kterou každý přehlížel, se ve Svobodově ošetřování stala výbornou bojovnicí."

Svůj profesní i soukromý život spojil s Velkou Chuchlí, ale na přelomu šedesátých a sedmdesátých let se dostal na krátkou stáž do Kolína nad Rýnem. Slavný trenér a bývalý žokej Hein Bollow po jeho odjezdu údajně prohlásil, že takového ošetřovatele ve stáji ještě neměl.

Kromě Cejlona byl dalším slavným Ezopovým svěřencem motešický Flying Star, který z pozice vysokého outsidera šokoval druhou příčkou za Hviezdarem v Čs. derby 1971. Později se v Chuchli vždy staral o hrstku koní, kteří byli pronajatí z PP Šamorín nebo posláni na centrální závodiště Státním statkem Brno. Takto stál například za třetí z Gerschova memoriálu Mauricií (Arcaro - Megera), pozdější matkou vítěze Velké červnové ceny Maura.

Po roce 1989 jeho rukama prošla řada dalších koní, kteří se u obětavého praktika vždy měli dobře. Ještě v době své rovinové kariéry k nim jeden čas patřil i pozdější diskvalifikovaný vítěz Velké pardubické Amant Gris. Dalším Ezopovým oblíbencem byla jeho vlastní odchovankyně Maria Song (Glowing - Maria Mia), která vyhrála dva menší dostihy v Praze a Karlových Varech.

Pamětníci vzpomínají i na obětavost, s níž po mnoho let pomáhal při zavádění koní do startovacích boxů. V dobách, kdy byli profesionální zavaděči ještě hudbou daleké budoucnosti, vytvořil zejména ve Velké Chuchli a Karlových Varech legendární tandem s Ivanem Faltou, pro který se téměř nic nezdálo být neřešitelné.

Zručný organizátor dostihových akcí

Kromě koní a zvířat měl rád každého, u koho vycítil podobné srdce. A protože měl mnoho kontaktů a lehce se seznamoval s lidmi, uplatnil se na dostihové scéně také jako zručný organizátor sportovních akcí. Stál u zrodu fotbalových zápasů žokejů se zpěváky a dalšími osobnostmi, několik desetiletí také pořádal během zimní přestávky velmi populární ping-pongové turnaje dostihových příznivců v Tochovicích a Velké Chuchli.

Měl zvláštní smysl pro humor, jehož specifickou formou bylo pravidelné nadávání sám sobě po četných nezdařených sázkách. Bydlel v historickém domě hned vedle "dolních" stájí chuchelského závodiště, kudy se ubíraly dostihové dějiny, ale nikdy neměl problém najít společnou řeč s o několik generací mladšími lidmi. Často nezištně pomohl, podpořil nebo prostě jen udělal radost. To všechno zcela neokázale a mimo světla reflektorů - prostě proto, že takový byl.

V posledních letech ho stále více trápilo zdraví. Na svém milovaném závodišti naposledy přihlížel dostihům loni na jaře. Pak už mu pod vlivem různých okolností nezbylo, než zůstat v kontaktu s přáteli aspoň na dálku a mimo dostihové dění.

Poslední rozloučení proběhne v rodinném kruhu. V záhlaví smutečního oznámení, které dnes zastihlo dostihové příznivce, čteme dojemný vzkaz:

Miloval jsem koně, a to doživotně.
Dostihová sezóna skončila
a s ní i můj krásný život v Chuchli…