Romana Hájková se u koní pohybuje již více než pětatřicet let. Za tuto dobu nasbírala spoustu zkušeností od světově uznávaných trenérů a jezdců a vyzkoušela si i jiné zajímavé profese spojené s koňmi. „V současné době jsem opravdu hodně zaměřená na opravu problémových koní napříč všemi jezdeckými disciplínami,“ říká v úvodu rozhovoru.

Jaká byla vaše cesta ke koním a kde poté probíhaly vaše jezdecké začátky?

Mé jezdecké začátky byly opravdu složité. Celý život jsem se snažila a chtěla dostat ke koním, ale šlo to velmi těžko. V Praze bylo pouze pár jezdeckých oddílů, které byly přeplněné a nové děti většinou nepřibíraly. Když se našlo nějaké volné místo, tak v té době byla rozhodující role a zaměstnání rodičů. Tak to bohužel bylo. Když mi bylo asi čtrnáct let, tak jsem si sama vyhledala jezdecký klub ve Starých Ďáblicích, kde jsem začínala například společně s Jarmilou Beranovou, dnešní předsedkyní skokové komise.

Díky komu jste se tedy ke koním dostala?

Vím, že od narození jsem prostě chtěla být spojená s koňmi. V době mého dětství nebylo v Čechách takové množství koní, jako je dnes. Převažovali koně tažní, kteří se využívali převážně na práci. Vzpomínám si, jak jsem se se svou babičkou chodila koukat na koně ve Stromovce, kde v té době byly také jezdecké oddíly. Koňákem se člověk spíše rodí, nežli stává. To je moje potvrzené pravidlo.

Ve které stáji se rozvíjela vaše jezdecká, případně trenérská kariéra?

Moje domovská stáj se nacházela ve Spomyšli. Zde jsem vedla jezdeckou školu a přípravovala koně na filmové projekty.

Jak vypadala vaše závodní kariéra? Objevila jste se někdy i na závodních kolbištích?

Svou jezdeckou závodní licenci jsem obdržela ve svých sedmnácti letech a původně jsem závodila v parkuru do úrovně L. V době, v níž jsem začínala, byly parkury úrovně S a ST úplným vrcholem závodů a výše už se skákalo pouze výjimečně.

Je známo, že se nyní věnujete spíše drezurní práci s koňmi. Jak proběhla tato transformace?

Dostala jsem se nejdříve do filmového průmyslu a začala jsem dělat kaskadérku, přičemž původně jsem vůbec s koňmi v této souvislosti nechtěla být spojována. Začínala jsem nejprve točit scény bez koní. Poprvé jsem se stala horsemastrem u filmu Příběh rytíře, v němž si ještě zahrál například Heath Ledger. Následně se mi můj jediný skokový kůň zranil, a právě po natáčení filmu Příběh rytíře mi zbylo ve stáji asi deset filmových koní, které jsme za tímto účelem pořídili. O tyto koně jsem se nadále starala, připravovala na další natáčení a ta drezurní práce se k tomu hodila více. I když jsem později měla možnost pracovat se skokovými koňmi, tak jsem to celé směřovala k drezurní přípravě a sama už jsem se k parkurovým závodům nevrátila.

Byl některý z těchto koní pro vás nejvíce výjimečným?

Mým životním koněm stále je starokladrubský hřebec GSS Morgana XXXI-11 alias "Mimi", který se narodil v roce 1995. První moje myšlenka s ním byla, že se naučí stavět na zadní. Přidali jsme další cviky pod vedením světoznámých trenérů, a nakonec jsme byli schopni předvádět drezurní vystoupení ve spolupráci s Národním hřebčínem v Kladrubech nad Labem, být součástí filmových štábů a také se účastnit oficiálních drezurních závodů. Ovšem tím mým prvním jedinečným koněm byl anglorarab Voltaire. Byl to skokan s neuvěřitelným charakterem, který byl dovežen z Ruska. 

Proč jste se rozhodla začít s trénováním a pomocí lidem s jejich koňmi?

Jak jsem již zmiňovala, ve Spomyšli jsem vedla dlouhou dobu svou jezdeckou školu. V dnešní době už ale jezdím do jednotlivých stájí a věnuji se externě svým svěřencům.

Od koho jste získala informace a jezdecké zkušenosti? Kdo vás nejvíce ovlivnil na cestě jezdeckým sportem?

Mezi mé hlavní mentory a učitele patří jednoznačně Céline Willms, belgická reprezentantka v drezuře. Dále doktor Norbert Záliš a Catherine Henriquet, což byla francouzská olympionička. Hodně mi toho předali Jan van Geet a David de Whispelaere a absolvovala jsem také stáže ve Vídni u světoznámého Arthura Kottase-Heldenbergera.

Spolupracovala jste s někým, kdo dnes dosahuje výborných výsledků na vrcholové úrovni?

Za tu dobu už to bylo pravdu veliké množství svěřenců, a to s drezurním nebo i parkurovým zaměřením. Zmínit určitě musím Nikolu Bielíkovou, Denisu Vegrichtovou, Annu Reinbergerovou, Annu Helebrantovou, Elišku Hasnedlovou, Viktora Skuteckého, Vanesu Humeni, Annu Bierhanzlovou a další.  

Na co se nejvíce se svými klienty zaměřujete?

Asi úplně nejvíce se zaměřuji na vzájemné pochopení a soulad mezi koněm a jezdcem. Naprosto zásadní je podle mě uvolnění a práce koní přes hřbet. S tím samozřejmě souvisí spojení „dopředu, dolů“, které je v dnešní době hodně opakované a probírané. Tohoto je potřeba docílit ve všech možných pozicích a chodech, následné ohýbání a dokonalého provedení cviku „dovnitř plec“.

Jezdíte trénovat spíše klienty s velkými sportovními ambicemi nebo v tomto neděláte rozdíl a jste schopna pomoci každému?

Trénuji a spolupracuji se všemi skupinami a kategoriemi jezdců bez rozdílu v mém přístupu. Stihla jsem vypozorovat, že když jezdec nemá příliš veliké ambice a není tlačen do nějakých výkonů, tak je ta práce mnohdy jednodušší a pokrok se dostavuje rychleji. Obecně se snažím lidi pozitivně motivovat, ať už je učím lehký klus, nebo jiné těžší drezurní prvky.

Co je pro vás jako trenéra nejtěžší ve vztahu ke klientovi?

Nejtěžší je pro mě, když si můj žák nevěří a je potřeba dodávat velikou podporu a přesvědčení, že to opravdu půjde a je možné onoho cíle dosáhnout. Na druhou stranu je pro mě také těžké, když vidím nedostatek respektu a sounáležitosti ke koni. Potřebuji vidět, že jezdec má svého koně rád a je mu vděčný za jeho práci, a potom je to všechno mnohem snazší.

Jaká je vaše vize do budoucna?

Momentálně mám v práci ještě jednoho starokladrubského mladého koně. Toho si také připravuji převážně drezurně a chci, aby v budoucnu byl schopen být součástí nějakých filmových natáčení. V podstatě s ním jdu ve šlépějích hřebce Mimina, který si už užívá svůj důchod. Pomalu ho seznamuji i s kavaletovou a skokovou prací, tak uvidíme, kam se to vyvine. Dále se chystám já sama určitě dále rozvíjet a vzdělávat v jezdectví a v oboru anatomie koní, abych mohla lépe a kvalitněji posouvat dopředu své svěřence. A v neposlední řadě budu i nadále připravovat ostatní koně pro film. Chystá se další pokračování Marie Terezie a dalších zajímavých projektů.

Foto R. Kolarova, A. Reinbergerová, L. Maršíková, M. Neumannová