Letos jednadvacetiletá parkurová jezdkyně Emma Sophia Španko tráví většinu roku se svými koňmi buďto v Nizozemsku, nebo na mezinárodních závodech po celé Evropě. Doma času tráví opravdu jen velmi málo, většinou kolem Vánoc, přesto zde má připraveno zázemí, o němž mnozí ani nesní. Jde o areál v Lichocevsi nedaleko letiště Václava Havla, který částečně nese i její jméno.
„Osobně raději používám zkrácenou verzi názvu ES Stables. Je to jednodušší a zároveň mezinárodní,“ podotkla Emma v úvodu rozhovoru pro EquiRadio, jenž byl tematicky zaměřen právě na toto jezdecké centrum, v němž se funkčnost skloubila s estetikou. Některé jeho části připomínají spíše prostředí zámku či muzea.
Jak Emma prozradila, o vlastním areálu snila v podstatě od začátku sportovní kariéry. „Je to velká práce mít vlastní areál. Ale je také důležité vědět, jak jej koncepčně postavit, aby byl jak funkční, tak hezký. Proto jsme v první řadě prošli několika stájemi a z každé jsme si vzali něco – jak to dobré, tak i to, co bychom ve vlastním areálu udělali jinak. Nestavěli jsme na zelené louce, byl to starý, rozpadlý statek, kde se část převážná část zrekonstruovala a další část dobudovala,“ vypráví a zároveň připomíná, že za komunismu se tam chovala prasata a byla tam i autodílna, ale historie sahá až do období Baroka a hlouběji.
Inspiraci při budování sbírala rodina Španko převážně v zahraničních stájích. Zkušenosti si nese Emma také z Jezdeckého centra Zájezd, Zduchovic nebo Čísovic, kde s koňmi v průběhu několika let pobývala. „Nejvíc inspirativní však bylo Holandsko, jsou tam v mnoha věcech dál. Je pro mě hodně důležité, aby vše bylo opravdu funkční, nic nebylo daleko a dalo se po celém areálu všude rychle dojít a mít vše po ruce – ať už jde o kolotoč, jízdárnu či výběhy. Díky této funkčnosti se dá stihnout mnohem více práce v méně lidech. Nizozemské sportovní stáje, v nichž jsem, jsou převážně rodinným areálem, bez klienti, zatímco v Čechách to je častěji naopak. My jsme při budování areálu počítali s tím, že klienty u nás mít budeme, jelikož jsem většinu roku v zahraničí a nechtěli jsme, aby byl po tu dobu prázdný. Na druhou stranu jsme jich nechtěli mít mnoho, a tak minimální počet koní na jednoho klienta jsou čtyři. – Aktuálně tu máme pět klientů a každý má pět až deset koní. Vše se krásně zvládá, někteří jezdí dopoledne, někteří odpoledne a areál funguje velmi dobře,“ spokojeně konstatuje Emma Sophia Španko.
Na budování ES Stables se výrazně podílel otec Emmy – Pavel Španko, který má díky svým podnikatelským aktivitám bohaté zkušenosti s výstavbou administrativních komplexů či jiných staveb. „Co se týče jezdeckého areálu, tak nám hodně pomáhal Petr Grünthal, jenž zajišťoval například povrchy a boxy. Ostatní řešil taťka prostřednictvím svých firem, a velkou zásluhu na tom, jak to tady celé vypadá, má architekt a designer Otto Bláha. – Věděli jsme základní body, že tu má být zhruba padesát boxů, kruhovka, plochy na ježdění, hala, kolotoč a další. Některé plány jsme měnili, třeba hala neměla být tam, kde stojí dnes, ale měla stát dole u jízdárny. Shodli jsme se však, že v zimě by to bylo opravdu daleko a podařilo se jí umístit přímo doprostřed dvora. Před ní je ještě přístavba s klubovnou, díky níž to celé vypadá, že to tu takto bylo odjakživa,“ pokračuje Emma.
Nastínila také, že do budoucna by se celá obec měla výrazně proměnit a změny se pravděpodobně dotknou i nedávno vybudovaného jezdeckého střediska. Projekt nese název Obec v zahradě, stejně jako společnost, za níž Emma Sophia Španko startuje při jezdeckých závodech. Jak lze dohledat na oficiálním webu, Obec v zahradě vychází z konceptu zahradního města, který spojuje výhody života na venkově a ve městě. Záměrem je vystavět atraktivní obec pro cca 2.800 obyvatel s kvalitním bydlením, službami a novými pracovními příležitostmi. „My jsme zatím využili prostor statku, v jehož srdci původně mělo být náměstí,“ podotkla.
Kromě již zmíněné haly uprostřed areálu propojené s dvoupatrovou budovou se zázemím pro klienty se na statku nachází dům se čtyřmi byty, v levém křídle jsou stáje se 24 boxy, sedlovnami, přípravnou krmení, mycími boxy či skladem na seno a slámu. Ve spodní části je pak samostatný oddíl stáje pro pět koní, což je ideální řešení pro klienta, jenž chce mít více soukromí. „Od této stáje se dá projít k malé hale. Jde o původní stavbu, která nyní slouží k lonžování a pouštění koní do volnosti, jelikož pro ježdění je moc malá. Odtud se snadno dostaneme k venkovnímu kolbišti, výběhům nebo kolotoči pro osm koní. Vedle jízdárny máme krytý sklad na seno a slámu. – Od kolotoče je to jen kousek do druhého křídla, kde jsou opět nejprve čtyři samostatné boxy, pak příruční sklad na seno a slámu, sedlovny, přípravna krmiv a dlouhá stáj, na jejímž konci je část, kterou využívám pro své koně,“ uvádí Emma.
„Prostor s pískovcovými sloupy mi vyhovuje. Rozhodli jsme se druhou polovinu nezaplňovat boxy, je jich tam jej jen osm. Protější strana zůstala volná, najdete tu několik křesel a kout s obrazy našich koní, které máme nebo jsme měli v minulosti. Velmi ráda tam sedávám. Když jsem se třeba připravovala na maturitu, tak jsem se učila zde a po očku se dívala na koně, kteří spokojeně relaxovali. Ráda s nimi trávím čas i mimo sedlo,“ přiznává.
Co také nelze přehlédnout, je skutečnost, že v každém boxu je nainstalována kamera. „Ano, je tu mnoho kamer po celém areálu, což je důležité z hlediska bezpečnosti. Já se ráda dívám na své koně třeba i z postele. Mám takový rituál, že se před spaním na ně přes internet podívám, zda jsou v pořádku a pak si mohu jít v klidu lehnout,“ přiznává Emma.
Celý areál obhospodařuje pětice zaměstnanců, tři stájníci a několik dalších externích spolupracovníků, mezi něž patří například údržbáři, zahradníci, ale také dekoratérky. V každém ročním období se totiž venkovní i vnitřní prostory tematicky promění – ať už jde o velikonoční výzdobu, letní, podzimní, či vánoční aranžmá. Na každého, kdo tam přijde, tak dýchne jedinečná atmosféra a všudypřítomný pořádek.
„Je mi líto, že tu netrávím více času, už kvůli taťkovi, který to stavěl srdcem. Jsem moc ráda, že kdykoliv se vracím domu, mám skvělé zázemí, které bych jinde mít nemohla. Na druhou stranu vím, že se chci jezdecky posouvat dál, a tak musím ještě nějakou dobu strávit mimo Českou republiku. Věřím, že zkušenosti, které posbírám, sem jednou přivezu zpět. Mám to tu ráda a rodinné zázemí bych opustit trvale nechtěla,“ řekla rozhodně.
Na závěr také nastínila, že by v Lichocevsi chtěla rozšířit vlastní chov koní. „Nechceme rozhodně velkou chovatelskou stáj, ale mít třeba kolem pěti hříbat ročně, abych v rámci sportovních aktivit měla možnost mít i své vlastní koně a nemuseli jsme je jen kupovat. To je určitě jedna z cest, kterou bychom se chtěli do budoucna vydat,“ dodala Emma Sophia Španko v podcastu EquiRadia.
