Táňa Terberová startovala na koni RP Bordolino ze stáje Jumeirah Stables a dojela si pro dvanáctou příčku. Přinášíme vám rozhovor, který jezdkyně poskytla prostřednictvím facebooku serveru i-endurance.

 

Jaké jsi dostala instrukce před závodem?

 

Den před závodem jsem věděla, že na startu máme 6 koní, a že by snad tři z nich měli jet v čele, 2 uprostřed a jeden "na ocase". Ráno mi s lítostí oznámili, že ta na ocase budu já, načež jsem se pousmála a řekla, že je mi opravdu jedno, kde budu. Instrukce tedy byly pomalu (19, 20, 21 km/h, když tak to změnit podle pohledu jezdce) a opravdu se snažit jen dokončit. Během jízdy jsem měla instrukce k nezaplacení až v posledním kole, kdy mi jel po boku týmový veterinář (a dalších mnoho aut z naší stáje jako obecenstvo) a byl mi na těch 18 km obrovskou podporou.

 

Jaký je to pocit, když cváláš 120 kilometrů? 

 

Jaké to je...  když nad tím nepřemýšlíš, zkrátka cváláš a hlídáš si koně... A pak přijde okamžik, kdy všechno běží, jak má, chladiči nejsou neustále kolem tebe, takže tě "neruší", a ty začneš uvažovat, co se to kolem tebe vlastně děje. A pak si uvědomíš, jak neuvěřitelné to zvíře pod tebou je. 120 km rytmického dusání koňských kopyt a toho koně jen párkrát za celou dobu napadne, že by z toho vypadl. Ale vrátíš ho a on si zas najde svoje tempo a je to prostě nádhera.

 

Jakou měl kůň výstroj - uzdění, sedlo? 

 

Uzdění... V mojí stáji se nosí klasická biothanová uzdečka se sněhulákem, bez podbradního řemínku. Záleží na koni a na jezdci, "jaký kroužek" udidla využije. K tomu poprsák (který na poslední kola sundavají, aby nezdržoval při vytepávání a aby koně nezatěžoval). Co se týče sedlání, tam se nosí většinou Setzi nebo Podia, či jiná lehká sedla, ale viděla jsem i těžší, která bych nepojmenovala. Spolujezdec na trati si pochvaloval Wintec (zdál se mi bezkostrový). 

 

Jak to vypadalo na trati - myslím ohledně dodržování pravidel?

 

Průběh závodu ohledně pravidel, myslím, pěkný. Na trati se opravdu vyskytovali jen lidé s čísly, v chladícím prostoru do veterin bylo hlídáno a dodržováno, aby se kolem jednoho koně motali jen lidé s číslem identickým s tím, které má kůň napsané na zadku. Ničeho, co by mě trklo do očí, jsem si nijak nevšimla, snad kromě jednoho případu, kdy se chladič na trati snažil táhnout koně svému jezdci, ale byl okřiknut a vícekrát už jsem to nezahlédla. 

 

Z trati se ale naštěstí nevytratila arabská vstřícnost v tom, že chladiči spolupracují a podávají flašky i koním, kteří k nim nepatří. To pravidla, jak se domnívám, nezakazují, a jsem za to ráda, protože je to pěkný pocit, když lidé, kteří tě vůbec neznají, berou ze svého auta jednu, dvě vody navíc jen pro tebe.

 

Je to dlouhá vzdálenost - je čas na popovídání s ostatními jezdci? 

 

S jezdci ze své stáje jsem většinou nejela, takže pokud jsme se potkali na trati, zavolali jsme na sebe pozdrav nebo "good luck" a to bylo tak všechno. Občas jsme se dali do krátké řeči i s jinými jezdci, ale spíš informativně. Z jaké stáje jsme, něco o svých koních, strategie na trati, konec. Mně osobně se v Dubaji na trati daří buď uvažovat nad koněm, strategií a nemít čas na povídání, nebo relaxovat a užívat si, že kůň běhá a nemít chuť si povídat.

 

Co ti pobyt a závodění v UAE přinesly, jak bys tam své působení zhodnotila? 

 

Celkové zhodnocení.. No, co říct. Lidé zde jsou pro mě neuvěřitelní... vstřícní, milí, obětaví. Jsem ráda, že jsem s nimi mohla strávit tolik času a vidět (obzvlášť v posledním kole v Trainers Cupu, kde mě do cíle doprovázela snad celá stáj naskládaná v autech a všichni mě do cíle nadšeně povzbuzovali, přilepení na okýnkách aut), že i oni si ke mně, jako k jezdkyni, vytvořili dobrý vztah. Ten pobyt mi dal opravdu mnoho, jak po lidské stránce, tak po jezdecké, a jsem za to opravdu neskutečně ráda. Otevřely se mi nové obzory, o kterých se mi dřív ani nesnilo, a teď je to všechno na dosah ruky a kolem mě je mnoho lidí, kteří mi to přejí a snaží se mi v tom pomoct, ať už je to rodina nebo právě přátelé, které jsem si v Dubaji vytvořila. 

 

Dívala jsem se na výkonnost Bordolina a mám dojem, že ti dali dobrého koně.

 

Očividně, podle výsledku. Musím říct, že jsem opravdu hrdá na to, jak jsme závod jeli, a trošku pyšně musím říct, že jsem spokojená i se strategií. Když se podívám na rychlosti jednotlivých kol, myslím, že není, za co se stydět, a jsem opravdu ráda, že to Bordo zvládl takhle hezky. Na přelomu 2. a 3. kola jsme měli klasickou krizi, ale když se z ní vyhoupl, běžel moc pěkně:) 

 

Já kvalitu koně před závodem příliš nezkoumám. Jednou jsem ze zvědavosti mrkla, co má za sebou za závody (myslím u Sahry), ale stejně jsem z toho příliš nevyčetla. Pro mě je pak v závodě stejně důležitější slovo trenéra než minulé výsledky, takže je sice milé zjistit, že koník není špatný, ale v tom závodě mě to stejně neovlivní. Každý kůň se mění a pro mě je pak hlavní jeho aktuální stav.

 

Na předchozích výsledcích mi zkrátka nezáleží, protože toho koně jedu jen jednou, jen na jeden závod a je pro mě tedy důležité, na co je připravený dnes a ne co dokázal v minulosti. Každpádně ale potěší, když vím, že mi pod zadek nedali třínohou herku:) I v závodě se Bordo jevil jako kvalita. Na tamější poměry možná ne tolik, ale dokážu si představit, že v Evropě by byl mezi špičkou.

 

Zdroj: www.i-endurance.cz