...s obhájcem prvenství v této české parkurové extralize Jiřím Skřivanem.
David Svoboda se poprvé od olympiády představí na koni v Hořovicích při finále Skokového poháru České pojišťovny. Foto Lukáš Klingora
Nejprve se utkají s vylosovanými koňmi na parkuru a posléze ještě v běhu. „Přiznám se, že jsem zpočátku trochu váhal, když mě pořadatelé oslovili s tímto nápadem. Od olympiády jsem ani jednou neseděl na koni a vůbec jsem toho za poslední dobu nenasportoval. První závody mě totiž čekají až příští rok,“ prozradil David Svoboda a dodal: „Jelikož jde především o exhibici, tak jsem si řekl, že by to mohla být dobrá zábava a už se na to moc těším.“
David Svoboda startuje na jezdeckých závodech poměrně pravidelně – letos má za sebou dle kariér dostupných na webu České jezdecké federace dokonce 16 startů při oficiálních parkurových soutěžích na stupních obtížnosti Z – L** (tj. 100 – 120 cm). Jaký je jeho vztah k této disciplíně, která mnohdy velmi zásadně ovlivní průběh celého pětibojařského závodu, prozradil David Svoboda v krátkém rozhovoru.
Jaké byly vaše jezdecké začátky?
Bylo to těžké! S jezdectvím jsem začínal až v rámci pětiboje a neměl jsem na přípravu tolik času, kolik bych ho potřeboval. První rok jsem jezdil jen jednou týdně, později dvakrát. Pokroky jsem tak dělal pomalu. Na jízdárně v Poděbradech jsme měli pár koní, kteří si nás nezkušené jezdce opravdu vychutnávali, a pádů byla celá řada. Nikdy se mi ovšem nic vážného nestalo – občas to naopak byla docela sranda. S přibývajícími roky se vše dohnalo a stabilizovalo do takové míry, aby mi to stačilo pro světovou úroveň moderního pětiboje.
Kdo vás trénuje a jaké jsou vůči vám jeho nejčastější výtky?
Od samého začátku až do současnosti mě trénuje Robert Kopecký. Všechno, co v jezdectví umím, mě naučil on. Výtek je samozřejmě spousta. Dost často mi opakuje, abych se na koni uvolnil, nebyl moc ztuhlý a zaťatý, že je to pro mě klíčová věc.
Na pětibojařských závodech se mnohdy závodníci k parkuru vůbec nedostanou, jak je to možné?
Jednoduše, na větších závodech jako jsou světové poháry a šampionáty je víc závodníků, než je k dispozici koní. Kvalifikace se tak absolvuje pouze ve čtyřech disciplínách a parkur se jede až v rámci finále.
To pak musí být dost náročné, když se soutěžně k parkuru závodník nedostane delší dobu...
To nemohu posoudit, neboť jsem se do finále neprobojoval pouze jednou. To bylo ještě v mých začátcích při juniorském mistrovství Evropy. Víckrát se mi to naštěstí nestalo. Ale jistě musí být nepříjemné, když se na delší dobu vypadne ze závodního rytmu. I proto se pětibojaři v rámci přípravy účastní klasických jezdeckých závodů.
Jak často se účastníte jezdeckých závodů vy?
Když mám k tomu příležitost – to znamená, že mám nějaký volný víkend, kdy nejsem ani na soustředění, ani na závodech v pětiboji, či jiné z dílčích disciplín. S Robertem Kopeckým vyrazím většinou na skokové závody 5krát až 6krát v sezoně, častěji to většinou nestihnu. Informace, že mám letos za sebou dokonce 16 startů, mě samotného překvapila – sám to spočítané nemám.
Máte možnost si střídat koně i v přípravě na pětibojařské závody?
Ano, máme. Jezdíme kvůli tomu i do zahraničí na různá soustředění, abychom nebyli zvyklí jen na ty koně, co máme v domovské stáji v Poděbradech. I když tam jich máme také poměrně dost na střídání. Umět se přizpůsobit co největšímu počtu koní je v pětiboji velmi důležité.
Je nějaký typ koní, který vám více vyhovuje, nebo naopak?
Mám rád koně, kteří nejdou příliš dopředu, ale nemusí se ani moc tlačit. Obecně se dá říci, že jsou pro mě příjemnější spíše tlačivější koně. Nevyhovují mi koně příliš citliví, na nichž cokoliv udělám, tak jim vadí. Ale s takovými jsem se již nesetkal delší dobu.
Že lze na koni zcela pokazit dobře rozjetý závod, o tom jste se přesvědčil na olympiádě v Pekingu. Jak na to vzpomínáte s odstupem času?
V Pekingu měl parkur výrazně větší váhu na celkové výsledky, než pětinovou – možná poloviční. Bylo to způsobeno hlavně špatnou organizací a přispěly k tomu i povětrnostní podmínky. Kvalita koní neodpovídala obtížnosti parkuru ani schopnostem pětibojařů. Zajímavé např. je, že v test jumpingu žádný z koní startujících se svými jezdci nedokázal překonat všechny překážky bez penalizace. A to jeli navíc za lepšího počasí a bez diváků, kteří se v Pekingu neuměli příliš chovat. Olympiáda v Číně však byla velká facka pro moderní pětiboj a od té doby všechny závody probíhaly bez výraznějších problémů.
Lišila se nějak výrazně příprava na olympiádu v Londýně?
Výrazně určitě ne. Alespoň ne, co se týče kvantity tréninků. V kvalitě se změnilo dost díky tomu, že jsme dostali od armády čtyři koně, na nichž jsme mohli závodit při jezdeckých závodech. To nám jistě velmi pomohlo.
Umíte si představit, že byste se jednou věnoval pouze jezdeckému sportu?
Že bych se věnoval pouze jezdectví, to si v současné době představit nedokážu. Možná změním názor, až jednou skončím s pětibojem. Jezdecké prostředí se mi totiž bude opouštět asi jen velmi těžko. Ale nevím, jestli bych dál závodil, nebo už budu mít soutěžení dost. To je velmi předčasné o tom spekulovat.
Kdy vás tedy uvidíme na nějakých pětibojařských závodech?
Letos již určitě nikde. A příští rok to bude záležet na tom, zda za námi vyrazíte někam do zahraničí, protože pokud mám správné informace, tak se v České republice žádné významnější závody konat nebudou a o menších akcích zatím také nemám žádné zprávy.
A co jezdecké závody?
Letos pojedu pouze exhibiční soutěž při finále Skokového poháru České pojišťovny v Hořovicích. A jakmile začne příští jezdecká sezona, tak se určitě někde na oficiálních závodech potkáme.
Děkuji za rozhovor!
Připravil Josef Malinovský
Foto Lukáš Klingora
