Vytrvalost je disciplína, kterou člověk pochopí až po aspoň 60 kilometrech a přesto nebude většinou schopen vysvětlit, v čem tkví „kouzlo“ zdolávání desítek kilometrů v často na pohled nesjízdném terénu a v nemožném počasí, a pro neznalé i nepochopitelnou rychlostí.  Na knihu Terezy Kucharské jsem byla zvědavá už po přečtení ukázek na internetu. Dokáže se v díle věnovaném své životní koňské lásce vyhnout pasti sebestřednosti a patosu a přitom otevřít okno do vytrvalcovy duše – i do vytrvalosti samotné, dokořán?

 

Nic snadného pro člověka, který to prožil, nemožné pro vnějšího pozorovatele.  Po několika večerech se „Stošedesátkou“ musím uznat, že se jí to povedlo. Tak, jako dokázala naplnit svůj sen, urazit a prožít sto šedesát kilometrů v sedle mimořádné klisny Haydee, po čase plnila stránky sto šedesáti nezměřitelnými prožitky, kdy jeden horizont střídá druhý, mění se tratě, koně i životní etapy, myšlení. 

 

Sto šedesát střípků poskládalo obraz, nikoliv jen z ostrých kontur věcných popisů událostí, ale z citlivě napsaných impresionistických náčrtů stmelujících fakta  -  co, kdy, kde a jak se odehrálo. Odkrývá podstatu vytrvalostního soutěžení i ne zcela přímočarý vývoj této disciplíny… i sebe.

 

Vlastně si příliš nepamatuji konkrétní závody, jména a výsledky, ale spíše obrazy a pocity. Asi na dvou místech jsem zavrtěla hlavou, protože mám trochu jiný názor – či pocit. Někde trochu mentoruje a vidí věci a lidi černobíle, což ale spíše knihu příjemně okoření, protože to prostě k mladší věkové kategorii (oproti mně) patří – a nechám si s dovolením pro sebe, kde jsem jemně nesouhlasila. Je to subjektivní a může se měnit s časem. 

 

Šikovně posouvaná chronologie dokáže udržet zvědavost a pozornost. Závěr byl strhující, až mi to oči zamžilo. Styl je místy úsporný, kde neplýtvá poetikou, ale popisuje, místy je nabitý emocemi vynořujícími se ze stránek jak Džin z lahve. 

 

"Je to droga. Nemusíte spát, jíst ani pít. Nezajímá vás nic jiného, jdete dál, i když to dokáže hodně bolet. I tak to chcete. Pohltí vás to. A jste v tom spolu. Vnímám to úplně stejně jako jezdci a koně plující nemilosrdnou krajinou Sierra Nevady." 

 

Je to osobní? Je. Ale nikoliv sebepitvající. Jen ji víc poznáte a pochopíte. Ji i její klisnu Haydee, kterou dostala ve svých 15 letech. Znovu oceníte tvrdou pracantku Chositu a výkon této dvojice na juniorském světovém šampionátu v Bábolně roku 2012. Jméno Latenic si spojíte s osudy mnoha neprávem podceňovaných plnokrevníků. Otevřete knihu a čeká vás 160 kroků na cestě ke stošedesáti kilometrům. Věřte mi, je to jízda.  

 

Kompetence autorky? Bezpochyby. V sedle Haydee 18 závodů, 18 dokončených, 4 ceny kondice, žádná eliminace. 18 místo na světovém šampionátu juniorů s Chositou. Latenic – důkaz, že i podceňovaný plnokrevník dostane na 80 km Cenu kondice. A v neposlední řadě – schopnost přenést sto šedesát kilometrů na papír, do knihy, ve které si budu ráda i nadále listovat. Vždycky v ní něco najdu, co mě ujistí, podpoří i inspiruje, nadzvedne i uklidní.

 

Autor: Michaela Burdová, zdroj: Koňské knihy