Objevuje, kam až může dosáhnout důvěra mezi člověkem a koněm, a lidé mu za to aplaudují. Jeho show pojmenovaná Odpuštění bude vrcholem doprovodného programu Global Champions Prague PlayOffs 2018 v parkurovém skákání v pražské O2 areně (13. - 16. prosince).
Ten den si pamatuje, jako by to bylo včera. Změnil mu totiž život a rozhodl o tom, kde jednou najde svoje štěstí. Pignonovi, letos padesátníkovi, bylo tenkrát jedenáct a žil, coby třetí kluk z pěti sourozenců, uzavřený ve své ulitě. „Byl jsem introvert,“ potvrzuje.
Od rodičů, kteří se rozhodli svého samotáře vytrhnout z jeho vlastního světa, tehdy darem dostal kobylku. Jmenovala se Gazelle a kouzlo jeho nové kamarádky zafungovalo okamžitě. „Nevím jak, prostě to najednou přišlo,“ podivuje se dodnes nad tím, jak s prvním svým koněm roztál. „Hned jsme si vytvořili vztah.“
S Gazelle se pak učil prvním drezurním kouskům, ale ani dnes, po víc než třiceti letech si tento samouk nedovolí říct, že už by dosáhl v práci s koňmi dokonalosti: „Pořád se učím.“ Ve čtrnácti letech vystoupil na vesnické slavnosti se svým bratrem Frédérikem v prvním veřejném vystoupení. Kdosi ho při tom uviděl a nabídl, aby se svým koněm přijel na velkou show do města. Možná ještě netušil, že tehdy nastartoval svoji kariéru kouzelníka s tušírkou. Přitom až do dvaceti let závodil v parkuru a drezuře, ale pak se rozhodl pro svobodný přístup ke koním. A teď objíždí svět, v průměru předvede za rok dvacet vystoupení. Jedno z nich chystá i do Prahy, kam se se svojí show vrátí poprvé od roku 2007.
Pignonovi prý stačí hodina k tomu, aby si našel cestu k jakémukoliv koni. Tento Francouz v bílé košili prý totiž umí, co nikdo jiný – „mluvit” koňskou řečí. Díky tomu dokáže tucet koní, se kterými zpravidla vystupuje, přimět k válení sudů, jindy si před ním kleknou, nebo lehnou na záda, nechají se hladit po břiše a u toho (se) řehtají. „Tyhle okamžiky mě nikdy nepřestanou okouzlovat,“ tvrdí.
Další životní zlom přišel v době, kdy Pignonovi bylo třiatřicet. „Existuje Jean-François před a Jean-François po Ježíši Kristovi,“ říká k momentu, kdy se obrátil na víru. A znovu za tím byli koně. Vlastně jeden, ten první – Gazelle. Kobylka onemocněla a ani veterinář si nevěděl příliš rady. Půl roku léčby nevedlo nikam a pak se ho jeden přítel zeptal: Mám se za tvého koně modlit? „Můžeš, odpověděl jsem mu, ale příliš jsem takovým věcem nevěřil.“
Kamarád na koně přiložil své dlaně a co se dělo potom, vehnalo Pignonovi slzy do očí. Koni se brzy začalo dařit lépe. „A kamarád mi říkal, že bych odteď měl věřit na zázraky,“ vypráví koňský artista od řeky Loiry a vysvětluje: „Předtím jsem si myslel, že lidé věřící v Boha jsou slabí a jen se bojí smrti. Ale dnes polovina mého umění spočívá v pozorování koní a druhá polovina vychází z učení Bible.“
Pignon vlastní bezmála dvě desítky koní a zhruba polovina z nich jsou potomci Gazelle. Když pořizuje do skupiny Liberty Horses, jak svoje stádo pojmenovává, nového člena, má jen dvě kritéria: musí jít o klisnu, protože tak můžou spolu všichni koně ve stádu fungovat; a žádoucí je šedá barva, protože ta lépe odráží světlo v arénách, kde vystupují. „Ale nejsem neoblomný, protože mám ve svém stádu i hřebce, poníka Alezana,“ připomene nejmenšího člena souboru.
Může to znít neuvěřitelně, když si uvědomíme počet kopyt neboli potenciálního nebezpečí na scéně, taky koňskou povahu i kousky, jaké Pignon na koňských hřbetech provádí, ale on ještě nikdy nebyl při své show zraněn. „Koně jsou velmi klaustrofobická zvířata,“ říká další specifikum drezury. „Ale v mých představeních dostávají svobodu, nikdy se necítí ohroženi a velmi se snažím, abych je svými pohyby nepolekal.“
Na začátku býval jediným, kdo provozoval volnou drezuru a stále je ve svém oboru inovátorem, protože nikdy po nikom nekopíruje. „Nechtěl jsem, aby mí koně poslouchali jako psi,“ popisuje svůj recept. „Vím, že dokážou udělat spoustu kousků mechanicky, ale to pro ně není zábava. Preferuju práci s koňmi, aby mě vnímali a věděli, co po nich zrovna chci.“
Svoji show proto zakládá na komunikaci spíš než choreografii a dokáže improvizovat a provádět změny. A právě tento organický tok dění tolik miluje. Jediný problém je při něm čas. „Protože jakmile si hraju s koňmi, je to tik-tak-tik,“ usměje se. „Minuty a hodiny letí a já je neumím a ani nechci počítat.“
Vstupenky na galashow světového parkuru jsou k dispozici v síti Ticketportal. Cena denních vstupenek se pohybuje od 490 Kč do 1990 Kč. „Celková kapacita O2 areny v pěti programových blocích je kolem 65 tisíc vstupenek, některé sektory jsou již vyprodány, ale stále je možné vstupenky zakoupit. Akce ze začátku oslovila především jezdeckou komunitu, která ví, co je Global Champions a jaký význam mají Prague Playoffs pro jezdecký sport. S blížícím se termínem se ale zájem zvedá i u široké veřejnosti, která si toto skutečně mimořádné sportovní a umělecké představení a významnou společenskou událost nechce nechat ujít,” dodává Jan Andrlík.
Ilustrační foto Renáta Kolářová
