Při představení „Zlatá cesta“ diváci sledují Pierra během jeho hledání zmizelé ženy, která je uvězněna v prastarém obraze. Tajemný vzkaz zavede hlavního hrdinu do muzea, ve kterém ožívají umělecká díla. A právě do motivů vystavených děl jsou zakomponována jednotlivá vystoupení s koňmi. Při jejich sledování ovšem na společné téma „Zlaté cesty“ velmi snadno zapomenete a vlastně to ani není na škodu. Do ucelenosti totiž má samotný příběh dost daleko (podobně jako u předešlých Apassionát) a divák se stejně v první řadě soustředí na konkrétní výkony účinkujících. A některé opravdu stály za podívanou! 

 

Pierre, kterého představuje Bartolo Messina, toho v úvodní části mnoho nepředvedl, vše si totiž schovával na své hlavní vystoupení v druhé části show. To bylo totiž skutečným vrcholem... – Čtverylka fríských koní patřila mezi standard Apassionaty, a tak první opravdu velkou podívanou zajistili svěřenci Luise Valency z Portugalska. V jejich podání nadchla diváky např. leváda či kapriola.

 

Krev do žil vehnali divákům představitelé Akademie Apassionaty při skvělé ukázce džigitovky. Ta byla zakomponována do prostředí letiště, stejně jako reiningové vystoupení. To ovšem bylo nesrovnatelně slabší. Naopak velmi netradiční a zajímavé bylo číslo nazvané „Hloubka moře“, kdy jezdec v potápěčském skafandru předvedl divákům drezurní výcvik impozantního bretaňského koně. Ten mj. divákům ukázal i kapriolu, což u takového plemene velmi překvapilo. 

 

Závěr první části byl věnován tradičnímu Doma Vaquera, kdy trojice koní upoutali publikum skvělými výkony s hořícími garrochami. Před přestávkou diváky ještě potěšilo vystoupení skvělého Lauryho Tisseura, který předváděl kousky, jež známe v České republice hlavně od létajícího Francouze Lorenza. 

 

Nebyla by to Apassionata, kdyby chyběla zábavná vystoupení pro děti. Těm se zavděčili nejvíce oslíci a poníci. 

 

Zlatým hřebem celého programu byla drezura koní ve volnosti pod vedením již zmíněného Bartola Messiny – chcete-li „Pierra“. Od krásných ukázek souhry člověka a jednoho koně se postupně dostaneme až na šest koňských svěřenců, s nimiž si Bartolo Messina pohrává skutečně neviditelnými pokyny. Zajímavá je i skladba koní, kdy nechybí fríský kůň, andalusan nebo arab. Na závěr se pak ještě ze zákulisí vynoří minihorse, a ten všem dokáže, že i ty nejmenší koně na světě je možné naučit prvky vysoké španělské školy. Diváci následně všechny účinkující odmění „standing ovation“...

 

Apassionata je mnohými obdivována, jinými zatracována. Co však musí uznat asi každý, je skvělé sladění vystoupení koní s hudbou, nádhernými kostýmy a tanečními kreacemi komparzistů. Pro někoho je to sice jen cirkus v elegantním pojetí, pro jiného jedinečná show. Z hipologického hlediska však na tu nejlepší – „Hop Top Show“ v Essenu, ztrácí Apassionata ještě stále mnoho a jinak tomu nebude ani do budoucna. Každopádně bude dobře, když se zase Apassionata po čase do Prahy vrátí.