V roce 2023 přišel český turf o několik mimořádných osobností, které zanechaly na dostihové scéně nesmazatelnou stopu. Jednou z těchto bolestných ztrát je odchod doktora Jiřího Jandy. Někdejšímu trenérovi hřebčína Napajedla, spoluzakladateli Dostihového spolku, dlouholetému správci pardubické dráhy a překážkovému expertovi České televize bylo 70 let.

Ačkoli mu v posledních dvou letech problémy se zdravím znemožnily vrátit se na závodiště, jeho přínos tuzemským dostihům zůstane ještě dlouho nedocenitelný. Patřil totiž k těm nemnoha lidem, kteří se dokáží oprostit od svých soukromých zájmů a jsou ochotní nezištně pomáhat celému sportu jako celku.

Tato čím dál vzácnější obětavost a smysl pro zodpovědnost možná měly své kořeny nejen v osobních vlastnostech, ale i skutečnosti, že během života vystřídal v dostihovém sportu několik různých rolí a nebál se opakovaně začínat od nuly.

Psali jsme: Zemřel Jiří Janda, trenér vítěze derby Gimta a obětavý znalec Pardubic

Původně se měl stát úspěšným trenérem. Už v době studií na Veterinární univerzitě v Brně se stal stipendistou PP Tlumačov – Hřebčína Napajedla. Spolu s Čestmírem Olehlou, Františkem Horákem a dalšími byl členem silné generace studentů zesnulého profesora Jaroslava Hanáka, který se snažil po vzoru Polska o výchovu dostihových trenérů s veterinárním vzděláním.

Jiří Janda v rámci studia absolvoval čtyřměsíční praxi ve Varšavě u trenéra Miroslawa Stawského, už předtím odjezdil několik dostihů s amatérskou licencí a měl také zkušenosti z parkuru a všestrannosti.

V roce 1981 nastoupil jako třetí napajedelský trenér a usadil se na pardubickém závodišti. "Měli jsme travnatou i pískovou dráhu, postupně si na nás zvykl i správce Václav Nechvíle. Ten měl na závodišti volně pobíhající stádo beranů, a ti když se zvedli třeba od velké vody, šli jsme domů všichni pěšky. Byl to život na klidném ostrově mimo chuchelské centrum, dostihy se konaly jen třikrát čtyřikrát za rok. Měl jsem čtyřiadvacet svěřenců a osm zaměstnanců, na všechno byl čas. Odjezdili jsme tři čtyři loty, tojsme dělali poctivě. Na malém náměstí jsme si udělali ,jízdárnu’, já jsem stál uprostřed a pak jsem je po dvojicích posílal pracovat," vzpomínal před čtyřmi lety v podcastu EquiTV.

U zrodu Dostihového spolku

Vedle osvědčených šampionů Jaroslava Maška a Františka Vítka byl ve velké napajedelské stáji tím mladým a nadějným. "Žádný zvláštní tlak jsem necítil. Spíš musím říct, že se s kolegy velice dobře spolupracovalo. Pan Mašek to sice zpočátku bral jako konkurenci, ale všechno se brzy zklidnilo. A s panem Vítkem jsem měl výborné kontakty, protože jsem byl u něj ve stáji během studia na praxi. Oba mi se spoustou věcí pomáhali a vděčil jsem jim za hodně cenných zkušeností. I napajedelští ročcci se rozdělovali spravedlivě. Výběr v hřebčíně se konal vždycky v září, čtrnáct dní nebo tři neděle před Velkou pardubickou," vyprávěl Janda.

Jeho životním koněm byl hřebec Gimt, který v sedle s Vlastimilem Smolíkem vyhrál v roce 1990 Československé derby. Ve stejné sezoně si Balú připsal St. Leger, dalšími Jandovými špičkovými svěřenci z osmdesátých let byli třídový Chalcedon nebo zimní favorit Visconsin.

Od roku 1991 se etabloval jako soukromý trenér, ale to už se blížila turbulentní éra v historii Velké pardubické. Když se dějiště nejslavnějšího českého dostihu v roce 1993 ocitlo na rozcestí, Janda se stal spoluzakladatelem a prvním výkonným ředitelem nově vzniklého Dostihového spolku. Přivedl mimo jiné pozdějšího dlouholetého šéfa závodiště Petra Drahoše podílel se na úpravě Taxisu a dalších překážek v roce 1994.

Pardubický pořadatel tento Jandův přínos po letech odměnil zvláštním oceněním v rámci letošních oslav třiceti let od svého založení.

Druhý pardubický návrat

Po stabilizaci situace se vrátil k trénování a vybudoval vlastní tréninkové středisko ve východočeských Holičkách, pyšnící se ve své době první tuzemskou syntetickou tréninkovou dráhou. Přestože zde během let stáli jedničkoví vítězové Nezbeda, Tesiov, Kolymbia či úspěšní steepleři Profil a Teviot, s přibývajícími lety opět převážily jiné aktivity.

Pardubické závodiště mu stále leželo na srdci a když začalo mít problémy se stavem dráhy, Jiří Janda v roce 2012 přijal post správce. Během devíti let pozvedl její standard na novou úroveň. "Ráno v pět hodin vstanu, nakrmím deset koní, vyvodím je do ohrad, trochu něco pomístuju a musím skočit do auta, protože to mám na pardubické závodiště 17 kilometrů, abych tady před sedmou byl. Jedu naplno až skoro do čtvrté odpoledne, abychom něco udělali. V půl čtvrté tady končím a pokračuji domů," popisoval svou obvyklou rutinu.

S ostatními pardubickými osobnostmi, s nimiž před třiceti lety společně zachránili Velkou pardubickou a poté se po mnoho let starali o její rozvoj, se ne vždycky na všem shodli a někdy měli odlišné představy, vyplývající už z jejich různých rolí na závodišti. To hlavní, vášeň pro pardubické dostihy a vůle udělat pro ně maximum, je nicméně spojovalo.

S panem doktorem Jandou jsme spolu za ta léta vedli mnoho hodin rozhovorů o dostihové minulosti i přítomnosti. Vždy byl ochotný pomoci a vyjít vstříc. Z množství setkání rád vzpomínám mimo jiné na slunečné odpoledne z podzimu 2019, kdy jsme spolu seděli na prázdné tribuně pardubického závodiště a rekapitulovali jeho život u koní.

I proto nemohu tuto vzpomínku zakončit jinak, než dvěma konstatováními. Pan doktor Jiří Janda se zasloužil o české dostihy - a bude nám všem moc chybět...

Foto: Bohumil Křižan / Jockey Club ČR