King Edward, Dynamix, Checker, Leone Jei nebo Beauville Z, to je jen pár koňských jmen, která poslední dobou často vídáme na nejvyšších pozicích ve výsledkových listinách. Ovšem historie má také mnoho hvězdných jmen. Vraťme se o patnáct let zpátky a připomeňme si vítěze skokového finále Světových jezdeckých her v Kentucky.
Tehdy v soutěži se střídáním koní uspěl belgický jezdec Philippe Le Jeune. Stal se díky čtyřem čistým jízdám mistrem světa. K titulu došel v sedle hřebce Viga d'Arsouilles.
Ryzák se narodil v roce 1998 a byl synem Nababa de Reve, což je vyhledávaný plemeník. Nabab sám s Philippem Le Jeunem startoval v top parkurových soutěžích a tato dvojice mimo jiné získala týmový bronz na Světových jezdeckých hrách 2002 v Jerezu.
Kůň pro Cáchy
Když odešel Nabab de Reve ze sportu, začal se věnovat výhradně chovu a působil ve Stal de Muze u Jorise de Brabander. Právě on spojil Philippa s Nababem a byl to opět on, kdo později doporučil belgickému reprezentantovi Nababova syna Viga.
„Joris mi řekl, že si myslí, že má dalšího koně-šampiona, koně, který jednoho dne bude skákat Grand Prix v Cáchách. Když byl Vigo na přelomu sedmého a osmého roku, požádal mě, abych se na něj přijel podívat. Byl to velký ryzák, na ježdění docela obtížný, ale v šesti už uspěl v sérii pro mladé koně v Belgii,“ popsal pro World of Showjumping jezdec. Hřebec ho zaujal hlavně tím, že by nesmírně chytrý a ochotný do práce.
Philippe Le Jeune se o to, jakou byl Vigo osobností, podělil ještě podrobněji. „Měl opravdu speciální charakter. Doma byl extrémně dominantní vůči ostatním koním. Byli tam koně, kteří nemohli ani projít kolem jeho boxu, hned se pokoušel je atakovat, kopnout a zranil sám sebe. Neumím spočítat, kolikrát měl na sobě nějaké rány a škrábance. Měl jsem v tom čase koně jménem Leo du Prairial a spolu byli nejlepší přátelé. Mohli by být klidně v jednom boxu. Na druhou stranu jsem měl koně Querlybet Hero, jenž se k němu nemohl přiblížit. Nemohli jsme je ani jezdit současně na jedné jízdárně, Vigo by po něm hned šel,“ líčí komplikovanou ryzákovu povahu.
„Navrch toho všeho: ve výběhu byl úplně šílený. Lítal jako mustang, uši dozadu, pomalu by se přizabil. Všichni moji koně chodívají ven každý den. U něj jsem to zkoušel znovu a znovu, ale on lítal jak blázen, až by se zranil. Jednou jsme ho zkoušeli chytit. Bylo nás pět a měli jsme spoustu žrádla, ale nenechal se chytit. Nakonec jsme ho museli nalákat na kobylu.“ Belgičan přiznal, že náročná byla i přeprava a ostříhat ho bylo o život. Nicméně vůči němu byl Vigo krotký jako beránek, dával si vždy velký pozor, aby mu nikdy nijak neublížil.
Mistr světa
Pevné pouto, které si spolu Philippe a Vigo vytvořili, fungovalo i na parkuru. „Měl jsem neuvěřitelné koně v kariéře, ale on byl jako žádný jiný. Byl výjimečný v mnoha směrech. Hodně jsem se od něj naučil a stal se ze mě lepší jezdec. Vigo věděl, jak moc ho miluji, a udělal by pro mě cokoliv,“ říká Belgičan.
Šampionát Mezinárodní jezdecké federace FEI spolu ti dva poprvé zažili v roce 2009. Šlo o mistrovství Evropy ve Windsoru, kde se umístili v top 10 v individuálním pořadí. O rok později pak získali trofej, která je vedle olympijského zlata nejcennější. Vyhráli soutěž jednotlivců při Světových jezdeckých hrách v americkém Lexingtonu.
Tehdy bylo vypsané finále pro čtyři nejlepší jezdce, kteří si střídali koně. Philippe dokázal s Vigem i se všemi koňmi soupeřů, jimiž byli Lamazeův Hickstead, Pessoův HH Rebozo a klisna Seldana saudského jezdce Abdullaha Al Sharbatlyho, dojet do cíle s nulou.
S Vigem chyboval Rodrigo Pessoa. „Byl jsem moc zvědavý, jak se vypořádá s finálovou čtyřkou. Byla škoda dvou chyb s Rodrigem, myslím, že začal už být unavený, ale to je sport. Myslím, že obrázky, jak jsem ho objímal, když jsem vyhrál, říkaly všechno. Bylo to moc emotivní,“ přiznává Belgičan.
Vedle úspěchu při Světových jezdeckých hrách předvedla tato dvojice mnoho bezchybných jízd v těžkých Velkých cenách a Pohárech národů. Do Grand Prix v Cáchách, kterou mu kdysi předvídal Joris de Brabander, také nastoupili.
Vigo uhynul v jednadvaceti letech. Jako plemeník ale předal své geny dál. K dispozici je i jeho mražené sperma. Mezi jeho potomky je řada uznaných hřebců a mnoho koní s parkurovou výkonností do 160 centimetrů. Třeba klisna Fair Light van 't Heike, jíž sedlali Edwina Tops-Alexander či Alberto Zorzi, Vagabond de la Pomme, jehož si pamatujeme s Penelope Leprevost, Fasther ze stáje Lillie Keenan. Nejvyšší výkonnost je zapsaná i u výsledků klisny Irenice Horta. S tou závodili Cian O´Connor, Harry Charles a Lorenzo de Luca. Darragh Kenny a Go Easy de Muze skákali Poháry národů. Legendární Kanaďan Ian Millar sedlal Vigova potomka Dixsona, má s ním zlatou medaili z Panamerických her.
Zdroj: FEI, Horsetelex, Hippomundo, World of Showjumping
