Uhynul Caleri. Hřebec, který nechal nesmazatelnou stopu v českém parkurovém sportu, léta byl oporou národního týmu a skutečnou ozdobou domácích i zahraničních kolbišť. Řadu sezon si Pohár národů v podání českého družstva bez Caleriho nedokázali fanoušci ani představit.

 

Ovlivnil kariéru několika jezdců, hlavně Nikoly Bielíkové a Zuzany Janatové. A smutné dny prožívá především jeho dlouholetá majitelka Olga Plachá: „Bylo to krásných patnáct společných let. Jeho náhlý odchod je pro mě velkou ztrátou.“

 

Caleri II byl holštýnský hřebec, jehož otcem byl úspěšný plemeník Calido I a dědem ze strany matky byl Leonid. Narodil se v roce 2003 v Německu v chovu Caren a Dirka Oldekopových. Od dvou a půl let byl v majetku Waltera Ulana, s nímž spolupracovala i Zuzana Janatová. Česká jezdkyně, se kterou absolvoval později mnoho těžkých parkurů v reprezentaci, vzpomíná, že na něm seděla poprvé v jeho čtyřech letech, ačkoliv tehdy tak mladé koně nejezdila. 

 

„Byl to mladý divoký hřebec, který přišel z körungu. Já jsem na něm seděla párkrát. Už tehdy ale ukazoval, že je to schopný kůň. Ale ten jeho charakter, to, co ho později upřednostňovalo, to v těch mladých letech bylo těžké ukočírovat.“

 

 

Hnědák tehdy zaujal Jana Kutěje, který ho začal trénovat ve spolupráci s Nikolou Bielíkovou. Právě ona patří ke sportovcům, do jejichž kariéry hnědák výrazně zasáhl. „K nám přišel v zimě jako pětiletý. Chytl mě za srdce od prvního okamžiku,“ přiznává Nikola Bielíková. „Jako mladý byl trochu drzý, ale to se poměrně rychle srovnalo. On byl opravdu charismatická osobnost, byl krásný, chytrý, výborně se hýbal. A jak skákal, to si asi ještě všichni pamatujeme,“ líčí jezdkyně. Kůň okouzlil opravdu všechny, kdo ho potkali. „Paní Kutějová ho, když k nám přišel, překřtila na „šviháka lázeňského,“ vzpomíná v rozhovoru pro EquiRadio.

 

Nikola Bielíková s ním závodila od roku 2009. První závody, nejprve menší regionální, s ním absolvovala v květnu v Havlíčkově Brodě. Ale zrovna na tuto akci má dodnes živé vzpomínky. „To byly závody, kde jsem měla na kamionu tři hřebce a byla jsem na ně sama a bylo to poměrně zábavné,“ říká. 

 

Navíc tam Caleri předvedl svůj oblíbený kousek. „Jak měl krásnou hlavičku, tak měl poměrně malé uši a naučil se sklepávat uzdečku. A dělal to naschvál a často. Právě z Havlíčkova Brodu mám vzpomínku, jak ho pasu vedle opracoviště a najednou je odužděný a já nevím, co mám dělat,“ směje se jezdkyně. „Na tohle si pamatuju poměrně přesně. Ale jinak v kolbišti on přesně věděl, pro co se narodil. Jezdit ho byla radost.“

 

Nikola Bielíková s ním závodila čtyři sezony. Už v roce 2010 se dostali do ST. Později jeli mnoho Velkých cen v rámci Českého skokového poháru. A v roce 2011 získali titul na mistrovství republiky v kategorii žen. „Vyhrát mistrovství republiky je vždy skvělé, ale poprvé je to úplně něco jiného. Pro mě on byl prvním koněm, s kterým se mi zdálo, že se otvírají dveře do světa. Krásných zážitků a výsledků byla spousta, ale já na něj vzpomínám jako na toho bájného jednorožce, který mě dostal na úplně jiný level, než se mi kdy mohlo snít.“

 

 

Po skončení sezony 2012 přešel hřebec pod sedlo Zuzany Janatové, tehdy ještě Zelinkové. „Začala jsem ho jezdit v roce 2013. Jezdila jsem nějaké koně pro paní Olgu Plachou a on už byl tehdy v jejím majetku. V dubnu toho roku jsme se spolu zúčastnili prvních závodů v Ebreichsdorfu na úrovni 130 až 135 centimetrů. Byly to pro nás první závody, i když jsem ho znala už mnoho let a sledovala jsem ho. Nicméně během třech měsíců jsme se dokázali sehrát natolik, že jsme spolu startovali i ve stošedesátkách ve Světovém poháru,“ popisuje začátek jezdkyně, jejíž výkony s Calerim ovlivnily celou reprezentaci. Upozorňuje, že Jan Kutěj a Nikola Bielíková s ním před tím udělali hodně práce. 

 

Úspěchy na národní úrovni, včetně mistrovství republiky, ani nebudeme vyjmenovávat. Z mnoha mezinárodních výsledků mezi lety 2013 a 2019 musíme zmínit dvě čistá kola v Poháru národů při CSIO3* v Budapešti, která pomohla prvnímu triumfu Čechů v tomto seriálu. Následovala účast na Světových jezdeckých hrách v Caen, zažili mistrovství Evropy, pamatujeme si výkony v přímé kvalifikační soutěži na olympijské hry při CSIO v Šamoríně, kde byl Caleri z českých koní nejlepší. Dvojice má umístění ze Světového poháru, třeba v Celje, ale hlavně byla u historického úspěchu národního týmu v roce 2015.

 

Tehdy se české družstvo díky výsledkům v druhé divizi Nations Cupu poprvé probojovalo do divize číslo 1. Do skupiny zemí, kam v době, kdy toto rozdělení ještě existovalo, patřily země jako Německo, Nizozemsko, Švédsko, Belgie, Švýcarsko, Francie, zkrátka elita západoevropského parkurového světa.

 

Češi, a s nimi Caleri a Zuzana Janatová, díky tomu okusili pětihvězdové Poháry národů v St. Gallen a Falsterbo a hlavně finále v Barceloně, jeden z nejvýznamnějších mítinků v celosvětovém měřítku. 

 

„Jsem strašně vděčná, že jsem toho mohla být součástí. Jsem vděčná paní Plaché, že toho koně nikdy neprodala, protože nabídky přicházely a pro majitele to není jednoduché něco takového odmítat. Za to jí chci ještě jednou moc poděkovat. I trenérům, kteří při tom byli, ať to byl Dirk Ahlmann nebo Tjark Nagel a v začátku samozřejmě Jan Kutěj, bez něhož by to celé nebylo. Ta atmosféra v týmu, když jsme ty roky spolu jezdili, to bylo něco nádherného a určitě na to nezapomeneme,“ popisuje ve vysílání EquiRadia Zuzana Janatová, pro níž jde o velmi smutné momenty. 

 

Její cesta sportem s Calerim skončila v roce 2019, čekaly ji mateřské povinnosti. V dalších dvou letech se věnoval především úloze plemenného hřebce a v sezoně 2021 s ním absolvovala německá jezdkyně Pheline Ahlmann troje mezinárodní závody. Posledního CSI se zúčastnil v Poznani v roce 2021, poté odešel do koňského důchodu a dále působil v chovu jako plemeník. 

 

Náhlý odchod Caleriho, který uhynul v neděli 26. ledna, zasáhl především jeho majitelku Olgu Plachou. Strávili spolu dlouhých patnáct let. „Caleri vešel do povědomí jezdecké veřejnosti především jako výborný sportovní kůň. Přesto, moje vzpomínky na Caleriho budou vždy více spojené s jeho osobností, s tím, jakým byl koněm a parťákem. Měla jsem možnost poskytnout Calerimu, myslím si, krásný důchod a osobně se o něj starat. Rád trávil čas ve výběhu i odpočíval v boxe, dle svých potřeb a nálady. Rád šel i pod sedlo, jak do terénu, tak na jízdárnu, byl to pracovitý a poslušný kůň, i pro mě, amatérského jezdce. Na Caleriho budu vzpomínat jako na velmi charakterního hřebce, který ačkoliv jsem nedodržovala téměř žádná doporučení, jak se o hřebce starat a rozmazlovala ho, nikdy mojí důvěry nezneužil.“