Pamatujete si ještě, kdy jste se poprvé posadila na koně a jaké to ve vás zanechalo dojmy?

Kdy to bylo úplně poprvé, si nepamatuji, ale pořádně jsem začala jezdit ve svých 12 letech u pana Václava Opatrného, kam mě dovedla Natálka Roučková.

"Drezura je na mě málo adrenalinová a všestrannost zase až moc."

Věnujete se parkuru od vašich jezdeckých začátků? Vyzkoušela jste někdy i jinou jezdeckou disciplínu?

Nikdy jsem se nevěnovala ničemu jinému než parkuru. Drezura je na mě málo adrenalinová a všestrannost zase až moc. A tím, že jsem začínala v parkurové stáji, to bylo vcelku jasné.

Kdy a kde jste absolvovala své první oficiální závody?

První oficiální závody jsem absolvovala s Colomanem na Císařském ostrově. Bylo to v hale a doteď si na to živě pamatuji. Hned první skok mi zastavil a musela jsem najíždět znovu. Naštěstí potom jsme již parkur absolvovali čistě.

Kdo vás v začátcích vaší jezdecké kariéry nejvíce ovlivnil? Co byly zpočátku vaše silné a slabé stránky? Kterým lidem vděčíte za to, čeho jste ve své jezdecké kariéře dosáhla?

Určitě mě na začátku ovlivnil můj první trenér a také Aleš Opatrný, od kterého jsem měla svého prvního koně Colomana. Moje slabé stránky na začátku byly ty, že jsem byla opravdu maličká, a tak jsem toho na koni moc nezmohla. Tím spíš jsem ráda za to, jaký Coloman tenkrát byl. Jsou v podstatě pouze dva lidé, kterým vděčím za to, čeho jsem dosáhla, a to jsou oba moji rodiče.

"Vždycky byly k dosažení úspěchů potřeba kvalitní koně."

Kolik koní vám již prošlo rukama? Na které z nich nejraději vzpomínáte?

Koní mi rukama již prošlo opravdu hodně. Mezi ty, na které nikdy nezapomenu, řadím Colomana, který byl mým úplně prvním učitelem. Careful, který byl prostě jedinečný a se kterým jsem se dostala do vyšších parkurů. Samozřejmě nemůžu zapomenout ani na Sorceress, která se mnou zvládla ty nejvyšší parkury a ani na moji bláznivou Scarface, která byla takový můj projekt.

Můžete zkusit porovnat, jak moc se změnily závody i sportovní úroveň v průběhu vaší aktivní kariéry? Je podle vás v dnešní době snadnější, nebo naopak obtížnější dosáhnout sportovních vrcholů?

Sportovní úroveň se u nás za tu dobu hodně zvedla. Ještě stále ale platí to, že například na mistrovství Evropy se na závodech v Česku prostě jezdec nepřipraví - k tomu musí jezdit na zahraniční výjezdy.

K dosažení úspěchů byli vždycky potřeba kvalitní koně. Teď se jejich cena pohybuje v úplně jiných hodnotách, než tomu bylo například před pěti lety. Stále si ale myslím, že k dosažení úspěchů je vedle kvalitního koně potřeba hlavně píle, vytrvalost a tah na branku.

Jaké sportovní ambice jste měla při svých závodních začátcích, o čem jste snila, a jak se tyto cíle postupem času měnily?

Já jsem vždycky byla velmi ambiciózní a jako každý sportovec jsem úplně na začátku snila o olympiádě. Postupem času člověk trošku vystřízliví a začne si dávat splnitelnější cíle. Jako třeba finále na mistrovství Evropy, což se mi splnilo dokonce dvakrát.