Na dohled od Národního parku České Švýcarsko stojí budova, která tu jakoby byla odjakživa, ale jedná se přitom o novostavbu. Stáj nabízí celkem pět boxů pro koně standardních rozměrů, přičemž variabilní stěna umožňuje v případě potřeby ze tří boxů udělat dva porodní boxy.

 

„My jsme se do Krásné Lípy přestěhovali s rodiči kolem roku 2002, kdy se nám zde naskytly nějaké pozemky. Původně jsme měli chov ovcí a k tomu pár koní. Vždy jsme měli koně k zemědělství. Byli to nějací kříženci, koně bez původu. Později jsem si v roce 2005 našla jezdecký klub Doubice kousek od nás, kde jsem si udělala zkoušky základního výcviku jezdce. Tehdy jsem trénovala s Vendulou Šponarovou,“ vypráví o svých začátcích u koní Hana Vrabcová Dastychová. 

 

„Při příchodu na toto místo zde byla pouze zelená louka, takže se všechno buduje od začátku. Postupně si můj taťka staví všechno tak nějak sám. Sám vybudoval i stodolu, ve které jsou nyní ustájení naši koně a k tomu se všechno dále nabaluje. Máme ještě chov krav, takže k tomu je všechno přizpůsobené,“ pokračuje Hana.

 

Počet koní Jezdeckého klubu Krásná Lípa se za uplynulé roky snížil. „Kdysi dávno jsme měli asi sedmnáct koní, přičemž to byli poníci, kříženci a nějací teplokrevníci. Teď už jsme na pěti koních, což by měl být pro nás top stav, kdy by se to v tom kvalitním provedení dalo realizovat. Všechno je to i o lidech, je nás na to málo, takže máme kapacitu a boxy maximálně pro pět koní,“ vysvětluje.

 

Stáje a pastviny na třiceti hektarech však nejsou vše, co je potřeba pro provozování jezdeckého sportu. Bylo potřeba vybudovat jízdárnu, a to jak venkovní, tak krytou. „Jízdárnu máme 40 x 40 metrů, která se vybudovala na louce, kde se dříve těžil perk. Je to zvětralá žula, stačilo pouze srovnat terén a tak vznikla jízdárna. Nyní je tam písek,“ upřesňuje. 

 

„Dále máme halu 22 x 48 metrů, ale ta je teď využívaná zatím na seno. Do budoucna jsme kvůli rozměrům počítali, že to bude jezdecká hala. K dispozici jsme měli ještě takovou menší halu. Tam se dělala převážně práce ze země. Krok, klus, kavalety a takové hraní s koněm, protože my jsme ve vysoké nadmořské výšce, takže jsme v zimě vždycky pod sněhem. Od prosince do března se venku nedá moc jezdit. Občas vyjíždíme na soustředění, ale veškerá práce i přes to musí být prováděna venku a v terénu. Problém je, že když zapadneme sněhem, tak se autem s vlekem špatně vyjíždí,“ zmiňuje úskalí spojená s přírodními podmínkami.

 

„Vzhledem k tomu, že máme možnost mít koně dennodenně venku a není tady problém s kapacitou, tak je to určitě dobré, že můžou jít ven. Když není úplně hrozné počasí, tak chodí i pod sedlo a makají na kopcích,“ popisuje, i když zároveň dodává, že nyní se do sedla sama nedostane. Očekává totiž narození potomka.

 

Ve stájích bylo myšleno i na zázemí pro lidi, kteří se o koně starají. „Teď máme nově udělanou sedlovnu, která je využívána jenom mnou. To je malá místnost 2 x 4 metry. Vybavila jsem si ji a splnila si svůj sen. Jsme však stále na začátku, takže to bude ještě potřeba doladit. Máme to tady opravdu úplně rodinné, takže je všechno takové skromnější a kompaktnější,“ říká Hana Vrabcová.

 

Inspiraci při budování stájí hledala převážně v Německu, například při zájezdu k Ingrid Klimke, kde navštívili firmu Röwer & Rüb. Boxy se zeleným nátěrem kovových částí mají klasické pantové dveře a žlaby jsou závěsné z plastu. Vše má své opodstatnění. „My jsme měli i šoupací otvírání boxů, ale poté jsme zvolili tohle, protože nám se o to koně opírali. Lépe se to i otevírá, když se třeba kůň zavalí. Přišlo nám to lepší, a proto jsme to zvolili. V boxech nejsou pevné žlaby. Rozhodli jsme se, že bude lepší napouštět vodou do žlabů. Člověk má potom lepší představu kolik kůň vypije vody a může se třeba i omezit, když se dělá nějaký zákrok, kastrace a podobně. Když málo pije, tak to hned zjistíme tím, že voda neubývá, kdežto u automatické napáječky člověk moc přehled nemá.“

 

Co se týče zásobování krmivy, tak mají v Krásné Líbě snadnější situaci díky propojení s farmou. Seno tak mají vlastní. „My máme vlastní farmu, takže si děláme seno sami. Máme ekologické zemědělství a uskladňujeme oves v silu. Ve stáji máme sudy, takže úložný prostor tady je. Na podestýlání dokupujeme slámu nebo piliny, podle toho, co je k dispozici.“

 

A kdo všechno se tedy o chod stáje stará? „Jsme rodinná stáj, takže celý chod máme na starosti já, taťka a sestra. Ráno se krmí, to dělá táta, protože já bydlím kousek dál od areálu. Já obvykle kydám, ale teď čekám miminko, takže místuje sestra,“ přiznává. I díky tomu koně mají již devět měsíců volno od pracovních povinností. 

 

Hana Vrabcová je z malé domácí stáje nadšená a za nic by ji nevyměnila. Všem, kteří takovou možnost mají, by jí určitě doporučila. „Domovské ustájení je výhodnější, protože člověk si je sám svým pánem. Co si udělá, tak to má a je to všechno v klidu. Mě to takhle strašně vyhovuje. Jenom k tomu jsou trochu horší podmínky než ve velké stáji, kde je kolotoč, hala, obrovské jízdárny a další zázemí. My však stále budujeme a snad se taky brzo dál posuneme. Bude pak hala i lepší jízdárna,“ dodává.

 

Foto: poskytla Hana Vrabcová Dastychová

 

Máte koně doma? Pochlubte se a buďte inspirací pro ostatní!