Antonie Pilátová považuje za jednoho z nejdůležitějších koní své dosavadní kariéry svého poníka Ramzese, byl to její první závodní kůň a nikdy to na něm nebylo lehké, ale i tak se toho společně spoustu naučili. „A nikdy nezapomenu na svého nynějšího koně Gucciho, kterého mám jenom tři čtvrtě roku, ale i v tak krátkém období, mi pomohl posunout se velký kus dopředu,“ přidává zmínku i o druhém z koní, který je pro ni také velmi důležitý v celkovém rozvoji.

 

Můžeme se tedy pozastavit u životního poníka Ramzese. Kde jste na sebe nejdříve narazili?

Když Ramzes přijel k nám do stáje, byl k prodeji a původně jsme si ho vůbec neměli nechávat. Měla si ho kupovat jedna holka z naší stáje, ale ta si nakonec koupila velkého koně a Ramík zůstal u nás doma. Do té doby jsem jezdila jenom na zlobivých školních ponících a už jsem chtěla začít závodit.

 

Čím si vás právě Ramzes tak získal? 

Nikdo jiný na něm jezdit nechtěl, ne protože by byl zlobivý, ale protože se nedal ani moc brzdit ani moc pobízet a když skákal, tak mu do toho nikdo nemohl moc mluvit. Nesnesl také nikoho těžkého. Já jsem drobná a nebála jsem se, tak jsme to zkusili a šlo to. Mám ho už strašně dlouho a za tu dobu jsme se spolu neskutečně sžili a s žádným koněm si nejsem tak blízko jako s ním. 

 

Je něco, v čem vás konkrétně jako jezdce posunul dál? 

Tím, že je opravdu složitý na ježdění, teď zvládnu odjezdit skoro jakéhokoliv koně, a hlavně se na nich nebojím. 

 

 

Jaké má základní charakteristické znaky a jak se chová?

Je strašně nedůvěřivý a nenechá se pohladit od každého. Když jsem před skokem udělala jakoukoliv chybu, nebo jsem to nechala na něm, tak mi to oplatil, což mě rozhodně odnaučilo spoustu zlozvyků. Na druhou stranu, kdykoliv jsem udělala vše dobře, a i tak mi skok nevyšel, vždy mi pomohl.

 

Co všechno jste spolu zažili, vybavíte si nějaké veselé historky nebo zajímavé zážitky? 

Zrovna nedávno jsem byla jezdit u nás ve stáji a tím, že svoje sedla mám v Hořovicích a Ramík kvůli zádům jiné mít nemůže, tak jsem na něm jezdila bez sedla na vyjížďky a šla i skákat. Za tu dobu, co ho mám spolu máme nespočet zážitků jak dobrých, tak zlých a mohla bych o nich hovořit opravdu dlouho.

 

Kterých společných úspěchů si ceníte nejvíce? 

Ramík mě dvakrát dovedl na mistrovství České republiky, ale nejvíce mě vždy bavilo jezdit s ním oficiální závody pro velké koně, protože byl menší a rychlý, vždy jsme se vrátili s nějakým umístěním a ta pro mě asi znamenala nejvíc.

 

Co se s ním dělo po vašem přechodu do sedla velkých koní? 

Chtěli jsme ho i přes mé protesty původně prodat, nebo dát do pronájmu, ale skoro nikdo ho neujezdí a když už se nedávno někdo našel, tak začal kulhat. Poté, co si odvezli jiného mého poníka, tak přestal, takže asi ani jeden od druhé ho nechceme. Teď ho mám jako koně pro radost na vyjížďky a občas s ním něco skočím. Ale třeba se ještě najde někdo, kdo by ho vzal zpět na kolbiště.

 

Foto: poskytla Antonie Pilátová