O koně se začala Ariela Dvorská zajímat už jako malá, ale nejdříve to nedošlo až k pravidelnému ježdění. Občas se jen jezdila svézt na poníkovi do stáje ve vedlejší vesnici. Když žila s rodinou na Mauriciu, tak se dostala do kontaktu s dostihovými koňmi, s nimiž se proháněla v tamních buších. „Dalo by se říct, že jsem byla ze začátku absolutní anti talent. Až kolem šestnácti let jsem si usmyslela, že se jezdectví opravdu chci věnovat a začala jsem si hledat své potenciální koně na internetu,“ říká drezurní jezdkyně Ariela Dvorská. 

 

Vybavíte si svůj úplně první kontakt s koňmi a na kterém místě se dále odehrávaly vaše jezdecké začátky? Kdo vás ke koním přivedl? 

Úplné začátky si moc nepamatuji, ale vím, že jsem chodila do stáje v Trnové k paní Schlogerové a jejím poníkům. Nejsem si jista, kdo mě ke koním přivedl už takhle odmala, ale vím, že mě koně vždy velmi lákali. Mamka se hodně bála, takže moc nechtěla, abych se tomu věnovala. Kolem šestnáctého roku už jsem naléhala tak moc, že chci jezdit a chci to umět, že se to asi nedalo ignorovat.

 

Které jezdecké disciplíně se věnujete nejvíce a jaké výkonnosti jste v ní dosáhla? Vyzkoušela jste i některá další jezdecká odvětví?

Věnuji se drezurnímu sportu. Do této doby jsem měla převážně mladé koně, nejezdila jsem tedy moc závodně. Minulý rok jsme si s mým sedmiletým Queridem zajeli naše první S a ten pocit, že jsme se tam spolu dostali po čtyřech letech práce, byl neskutečný. 

 

Zkoušela jsem i skákat, ale upřímně mi to moc nešlo. Myslím si, že na to musíte mít srdce a odvahu, kůň vám musí nadevše věřit, abyste mohli dosáhnout svého cíle. Já na to odvahu neměla. Bavilo mě jezdit a vnímat koně, když poprvé pochopí nový cvik a dále potom rozvíjet jejich pohybový talent.

 

Jak vzpomínáte na své první závodní zkušenosti? Který kůň s vámi překonal vaši první oficiální soutěž a kde k tomu došlo? 

Všechny své první závodní zkušenosti jsem si prožila se Saint Tropez. Saint Tropez byl můj první drezurní kůň. V Česku ho lidé znali ze závodu se Šarkou Charvátovou a v Nizozemsku s jezdkyní Marou de Vries z jezdecké stáje Dressuustall van Baalen. Byl a stále to je opravdu jedinečný a krásny kůň s výbornou povahou. Následně jsem se přestěhovala do stáje van Silfhout, kde jsme se Saint Tropez trénovali i na úrovni S, ale závodili jsme na úrovni Z dokud jsme podle tamních pravidel nezískali dostatek bodů na přesun výš. Bohužel na Saint Tropez to bylo opravdu vidět, že ho tyto úlohy nebaví, a tak se i někdy stalo, že jeho pozornost upoutalo něco jiného než momentální úloha. Byl to však impozantní kůň a rozhodčím se líbil.  

 

Po návratu do Čech jsem začala opět závodit až s novým koněm Queridem, který v tu dobu byl čtyřletý. První závodní okamžiky jsme prožívali společně, je a vždy bude můj nejlepší kamarád. Když je semnou, cítím se dobře.

 

 

Máte za sebou i nějaké zahraniční stáže spojené s jezdeckým sportem? 

Má první cesta do zahraničí přišla v mých šestnácti letech. Vydala jsem se do Nizozemska ke Coby van Baalen, kde jsem se zamilovala do drezury. Každý den jsem tam pozorovala jezdce a jejich koně. Omámila mě ta harmonie a schopnost být se s svým koněm tak napojený, že vám v podstatě čte myšlenky. Dodnes mi jsou Coby i její dcera Marlies svým ježděním a budováním stáje a kariéry inspirací. 

 

Dále jsem strávila dva roky v Nizozemsku ve stáji van Silfhout, kde mě přijali jako součást rodiny. Alex i Diederik mají neskutečné zkušenosti a já jsem stále vděčná, že se naše cesty sešly. Díky van Silfhout rodině a podpoře mé mamky, mi bylo umožněno se s nimi jet podívat i na olympijské hry v Rio de Janeiru, kterých se Diederik účastnil. Byl to pro mě nezapomenutelný zážitek a skvělý pocit být alespoň malinkatou součásti takového týmu.

 

Zahraniční zkušenost u koní jsem zažila poté i v roce 2019 v Německu ve Staji Hengstation Beckmann. Ten rok jsme u Mathieua nakoupili několik koní. Vzhledem k tomu, že jsem nikdy s mladými koňmi nepracovala, bylo mi umožněno zde nimi trénovat a získávat zkušenosti. Stále jsem tedy byla klientem, pozorovatelem, žákem a učila se poznávat management kolem mladých koní a chodu stáje.

 

Kdo vás poté dále zdokonaloval a předával vám nové zkušenosti? Komu nejvíce vděčíte za to, čeho jste v jezdeckém sportu dosáhla? 

Myslím si, že každý z trenérů, se kterými jsem spolupracovala, mi předal něco nezapomenutelného – tipy a triky, které používám stále. Nejvíce jsem vděčná své mamce, podporuje mě v plnění mých snů a vždy vím, že se na ní můžu s čímkoli obrátit. 

Další člověk, kterému jsem vděčná, je již zmíněný Mathieu Beckmann. Od chvíle kdy jsem si v roce 2017 koupila od Mathieua Querida, byl Matheiu součástí mého rozvoje v tomto sportu i mě, jakožto člověka. Vím, že se na něj můžu vždy spolehnout. Také nesmím zapomenout zmínit, že bych nebyla tam, kde jsem teď bez mých koní. Charakter a kvalita koní jsou u Mathieu Beckmanna zaručeny. 

 

Kdy se u vás dostavil takový ten první zásadnější úspěch a kterých dalších si osobně ceníte nejvíce? 

Ono se to postupně mění. Vím, že první úspěch pro mě bylo umístění a výhra na národních závodech v Rakousku se čtyřletým Queridem. Za úspěch také považuji splnění zkoušek našeho plemenného hřebce Sir Diamond a pak přišly první mezinárodní závody. Myslím si, že nejzásadnějším úspěchem byla splněná kvalifikace na mistrovství světa mladých koní ve Verdenu v roce 2021 s Moschinem. Dlouho to byl můj sen si zajet úlohu na těchto závodech a minulý rok se nám to skoro povedlo. Moschino se kvalifikoval a šest týdnu před závody jsme jeli do Německa na přípravu. Bohužel dva dny před vet-checkem ve Verdenu bylo poznat, že něco není v pořádku a z drobného kamínku se mu vytvořil absces v kopytě. 

 

 

Na které své koně vzpomínáte nejraději? Je některý z nich nejvíce výjimečný? 

Tím, že jsem ve sportu relativně krátkou dobu, tak jsem se ještě do této situace úplně nedostala. Ráda vzpomínám na Saint Tropez a na svého úplně prvního koně Ed Hardy. Ed Hardy byl skvělý na začátky a super učitel a Saint Tropez byl první kůň, do kterého jsem se zamilovala. Myslím si, že nejvíce výjimečné koně mám momentálně ve stáji a strašně se těším na naši budoucnost. 

 

Jaké sportovní ambice jste měla ve vašich začátcích a jaké jsou vaše dnešní plány v jezdectví? Čeho byste dále chtěla ještě v tomto sportu dosáhnout? 

V začátcích jsem snila o účasti na mezinárodních závodech nejprve v juniorské kategorii a následně jsem chtěla postupovat dále do mladých jezdců, U25 a poté do seniorů. Bohužel, tento sen se mi nesplnil. Saint Tropez už byl šestnáctiletý, když jsme si ho pořídili a já jsem se teprve učila jezdit. V minulé sezóně 2021 se mi však sen splnil. Měla jsem možnost startovat na mezinárodních kolbištích s mladým koněm Moschino, a tím se kvalifikovat i na mistrovství světa mladých koní ve Verdenu. 

 

Dále bych se ráda posouvala zdokonalovala. Každým dnem se snažím být lepším jezdcem pro své koně a buduji si s každým z nich důvěrný vztah. Sportovně bych si přála ukazovat se s koňmi více na mezinárodních kolbištích a postupně se posunout z úloh pro mladé koně do S, ST a Grand Prix. 

 

Foto: poskytla Ariela Dvorská