Dostihový sport přišel o jednu ze svých největších ikon. Ve Švýcarsku zemřel ve věku 86 let Lester Piggott, vítěz 4493 dostihů a muž, který svými úspěchy, jezdeckým stylem i věhlasem posunul a zmodernizoval profesi žokeje ve 20. století jako nikdo jiný.

"Se smutkem potvrzujeme, že Lester toto ráno pokojně odešel ve Švýcarsku," oznámil zeť William Haggas. Piggott byl od minulého týdne hospitalizován, ale ještě v pátek chodily optimistické zprávy o jeho brzkém propuštění do domácí péče.

Dostihová legenda se v posledních letech těšila dobrému zdraví. V roce 2007 sice Piggott skončil na jednotce intenzivní péče kvůli srdečním problémům, ale brzy se zotavil a ještě řadu let cestoval jako čestný host po velkých evropských závodištích.

Čtěte také: "První dáma" Wellunca ukázala srdce, Janáčková Koplíková slaví stovku

Celým jménem Lester Keith Piggott se narodil 5. listopadu 1935 ve Wantage v hrabství Berkshire. Jeho otec Keith byl úspěšným překážkovým žokejem a připravil vítěze Velké národní, dědeček Ernie zvítězil v tomto dostihu třikrát.

Samotný Lester jel svého prvního vítěze už jako dvanáctiletý v Haydocku, třikrát ovládl šampionát učňů a v osmnácti již triumfoval v Derby na hřebci Never Say Die. To se psal rok 1954. V následujících třiceti letech zvítězil v největším klasickém dostihu ještě osmkrát a je v tomto ohledu dodnes rekordmanem.

"Dvakrát jsem vyhrál Derby, zatímco Lesterovi se to povedlo devětkrát, což je mimo jakoukoli představu," řekl při Piggottově uvedení do britské dostihové síně slávy Frankie Dettori. "Když se dnes podíváte na filmové záznamy Lestera, nejméně o dvacet let předběhl svou dobu, podobně jako v jiných sportech Tiger Woods nebo Michael Jordan. Byl nelítostný. Měl obrovskou vůli vítězit, rovnováhu v sedle, měl úplně všechno. Je nejlepší ze všech…"

Comeback vymyslel O'Brien

Více vítězů než Piggott odjezdili v britské historii jen Sir Gordon Rihards a Pat Eddery. Celkem triumfoval v třiceti klasických dostizích, 116krát projel vítězně cílem na mítinku Royal Ascot a mezi lety 1960 a 1982 byl jedenáctkrát britským šampionem.

Poprvé ukončil kariéru už v roce 1985. Jako trenér stihl připravit Cutting Blade k vítězství v Coventry Stakes a v roce 1987 sedlal vítězku italského Oaks Lady Bentley, ale tato epizoda neměla dlouhého trvání. Kvůli rozsáhlým daňovým únikům skončil Piggott na rok ve vězení.

Když po propuštění v roce 1990 oznámil jezdecký comeback, mnozí kroutili hlavou. Jenže pouhých dvanáct dní nato zvítězil na hnědákovi Royal Academy v Breeders’ Cup Mile.

"Přesvědčil mě trenér Vincent O’Brien. To byl jeho nápad, já jsem o tom ani neuvažoval. Ale on povídá: Proč to nezkusit? Tak jsem to udělal a bylo to jako pohádka. Takové věci se moc často nestávají," vzpomínal Piggott po letech v rozhovoru pro BBC Sport.

Druhá kariéra starého mistra trvala čtyři sezony, během nichž vyhrál mimo jiné Slovenské derby v Bratislavě. Definitivně skončil v roce 1995.

"Nejsem arogantní, jen neslyším"

Piggott jezdil pro velké trenéry své éry jako Noel Murless, Vincent O’Brien nebo Sir Henry Cecil. Mezi slavnými koňmi jeho kariéry najdeme vítěze trojkoruny Nijinského, Crepella, Sira Ivora, The Minstrela a mnohé další. Když byl jeho dlouholetý šéf O’Brien jednou tázán, jaké jsou výhody spolupráce s Piggottem, odpověděl: "Znamená to, že nejezdí proti vám."

Soupeře dráždil svou nekompromisností, hraničící někdy až s bezohledností, novináře zase trápil zdrženlivým a strohým vystupováním. S typickým anglickým suchým humorem proto označovali jeho obličej za "dobře udržovaný hrob".

Samotný Piggott svou nepřístupnost vysvětloval prozaicky. "Od dětství jsem hluchý na jedno ucho. Když občas něco nezaslechnu a nereaguji, lidé to hned považují za aroganci," posteskl si ve slavném rozhovoru pro britský nedělník Observer, který se na svou dobu vyznačoval nezvyklou délkou. Reportér Kenneth Harris rozhovor vedl v roce 1970 bez magnetofonu a pak jeho znění přepsal zpaměti.

V oběhu každopádně zůstává množství více či méně pravdivých anekdot, utahujících si například z Piggottovy příslovečné spořivosti. Přátelé s chutí vyprávěli, jak jednou kustod ve vážnici zašeptal žokejovi do ucha: "Lestere, mohl bys mi půjčit pět liber?" Piggott ho upozornil, že na příslušné ucho neslyší. Tazatel se nevzdal a pošeptal do druhého ucha: "Můžeš mi půjčit deset liber?", načež Piggott opáčil: "Zkus znovu to pětilibrové ucho…"

Nezapomenutelné Slovenské derby 1993

Už hluboko před rokem 1989 se Lester Piggott těšil velké úctě i mezi československými dostihovými příznivci. Jeho podobizny z britských dostihových časopisů putovaly v hrstce exemplářů do rukou několika šťastlivců a pak k ostatním turfmanům, byť poznamenané tehdejšími nepříliš kvalitními reprodukcemi v bulletinu Turf nebo Dostihovém zpravodaji Státního závodiště. Koncem osmdesátých let pak nakladatelství Olympia vydalo překlad Piggottovy biografie z pera Dicka Francise.

Snahy pozvat největšího žokeje své doby do Československa samozřejmě neměly šanci na úspěch, byť první pokusy přilákat Piggotta do Velké Chuchle se datovaly už do poloviny sedmdesátých let. Několik optimistických noticek v tisku, že jednání s Piggottovým manažerem jsou na dobré cestě nebo že dokonce samotný žokej výlet do Prahy přislíbil, patří k dobovým zajímavostem.

Stáli za nimi nadšenci udržující alespoň minimální kontakt s britským turfem. Snahy amatérského jezdce Milana Poláka nebo vedení tehdejšího Státního závodiště však mířily do ztracena.

Uspělo až o mnoho let později Závodisko Bratislava, jehož tehdejší ředitel Marián Šurda hledal na jaře 1993 recept, jak co nejlépe propagovat první Slovenské derby a s podporou rakouského majitele Gerharda Schneidera se mu podařilo získat Piggotta pro cestu do Starého Háje.

Tehdy 58letá legenda dorazila, podepsala se stovkám fanoušků a vyhrála většinu dostihů, do nichž byla angažována. Piggottovy úspěchy s rakouským hřebcem Zimzalabimem ve Slovenském derby, s napajedelským Laténem v Bratislavské Míli a Fiorentií v Ceně Mysa dodnes patří k milníkům středoevropské dostihové historie.

Dobrá dráha, horší koně

Do Velké Chuchle se Piggott dostal až 29. října 2006, kdy ho tehdejší pořadatelé pozvali jako čestného hosta v rámci oslav stoletého jubilea závodiště. V té době se považoval už jen za majitele dostihových koní.

"Když jsem nejezdil, vždy jsem si držel menší stáj. Rozhodně nechci začít znovu jako trenér, to je práce pro mladé. A hlavně to není taková zábava, jak si někteří myslí. Já jsem se vždycky viděl jako žokej, to byl job, ve kterém jsem měl opravdu štěstí. A jestli jsou dnešní dostihy jiné? Víte, tak moc se toho od mých dob zase nezměnilo. Základní principy sportu zůstávají stejné," řekl Piggott při improvizovaném rozhovoru v chuchelském salonku.

"V Praze máte opravdu krásné závodiště, úroveň žokejů také není špatná. Jen kdyby tu byli lepší koně, ti za moc nestojí. To je velká škoda, protože dobří koně jsou základ," shrnul před šestnácti lety se svou typickou upřímností.

Ve stejném roce se dočkal jednoho ze svých největších majitelských úspěchů, když klisna Mont Etoile trénovaná zetěm Williamem Haggasem vyhrála Ribblesdale Stakes (Gr.2) v Ascotu.

Několikrát se Piggott potkal i s nejúspěšnějším českým žokejem Filipem Minaříkem. "Lester byl idolem mého mládí. Když Rodrigo de Triano vyhrál 2000 Guineas, tak jsme se na to dívali ještě U Nováků ve Vodičkově ulici. A teprve potom přišel Frankie Dettori," řekl Minařík v neděli serveru Jezdci.cz.

"Hned na začátku kariéry jsem s ním jel v jednom dostihu ve vídeňské Freudenau, to byl pro mě obrovský zážitek. A pak jsem ho občas potkával, když jsem jezdil v Divonne-les-Bains, to je na švýcarské hranici. On se tam občas chodil dívat na dostihy a vždycky jsem ho mohl pozdravit. Před třemi lety jsem v Německu vyhrál dostih pojmenovaný na jeho počest. Po doběhu jsme se vyfotili s ním a Heinem Bollowem, teď už bohužel nejsou s námi. Jsou to krásné vzpomínky," dodal Minařík.

Zdroje: Racing Post, BBC, Racing UK, Dick Francis - Sport královen, Lester's Derbies

Foto: Martin Cáp