Začátky u koní? Neuvěřitelné, že jsme je přežili, směje se Petr Lacina

ikonka

Jezdec Petr Lacina vstupoval do koňského světa bez velkých cílů. „Neměli jsme zázemí, vhodné koně ani prostředky na to mít nějaké ambice,“ vzpomíná. Začátky byly divoké, bez prvotní průpravy a povětšinou i bez sedel. Ve stáji jich totiž moc nebylo.
09.12.2020 11:30  |  Autor: Pavlína Záhorová  |  Rubrika: Sport  |  
EXKLUZIVNĚ
| FANCLUB


Pamatujete si ještě, kdy jste se poprvé posadil na koně? Jaké to ve vás zanechalo dojmy?
 
Asi v devíti letech jsem se přidal k mým spolužákům ze základky, kteří chodili k panu Cábovi do Životic u Nového Jičína. Naše jezdecké začátky byly v porovnání s dnešními poměry nepředstavitelné. Pan Cáb se věnoval vozatajství, ve stáji proto moc sedel nebylo, a tak když jsme chtěli jít jezdit, bylo to takřka vždy bez sedel. Byl to křest ohněm, žádná prvotní průprava na lonži či vodění v kroku. Rovnou vyjížďky do terénu v duchu parfosního honu. Za zvěří cvalem v lese mezi vzrostlými stromy. K tomu jako bonus pro začátečníky závod na prostorných loukách v plném trysku, kdy nezbývalo nic jiného, než se chytit hřívy a snažit se zůstat na hřbetě. Nevím, jak jsme tohle přežili bez vážnějších zranění, ale určitě na to dodnes rád vzpomínám.
 
Věnujete se vaší disciplíně od vašich jezdeckých začátků?
 
Sportovně jsem začal jezdit o dost let později ve stáji MVDr. Františka Horníka, a to pouze parkury. S všestranností jsem se seznámil až v Irsku, kde jsem několik let žil a pracoval s koňmi. Byla to skvělá zkušenost, Irsko je země koním a všestrannosti zaslíbená. Většinu jezdců táhne k všestrannosti adrenalinová jízda crossem, mě však u ní drží především drezura a touha zvládnout záludnosti pracovního klusu.
 

ČTĚTE TAKÉ: Ema Kopuletá: Někdo má za cíl zvítězit v T, někdo projet DU-A na otěži

 

Kdy a kde jste absolvoval své první oficiální závody?
 
Bylo to asi v sedmnácti letech ve Frenštátě pod Radhoštěm na klisně Kasia. Výsledek už si nepamatuji, takže to zřejmě vítězství nebylo, ale radost z prvního parkuru byla určitě obrovská.
 
Kdo vás v začátku vaší jezdecké kariéry nejvíce ovlivnil? Co byly zpočátku vaše silné a slabé stránky?
 
Velká část celé jezdecké kariéry byla rozvíjena samoučením. Výraznou osobností byl určitě pan František Honč, který mi pomáhal v začátcích s drezurou. Svým svérázným přístupem dokázal dost svých klientů odradit už při první lekci, mě ale jeho drsnější forma naopak motivovala k další práci. Za své výsledky vděčím velkému množství trenérů, s nimiž jsem spolupracoval. Drezurně to byl zmiňovaný František Honč, Magda Sadílková, Ema Kopuletá a Kamila Kollárová. Se skokovou přípravou mi pomáhal Pavel Vachutka, Jiří a Honza Zwingerovi a Petr Živníček. Na závodech a přes telefon je vždy oporou Míla Příhoda ml. 
Největší poděkování patří určitě mým rodičům, kteří i přesto, že jsou nekoňáci, byli vždy ochotni s čímkoliv pomoct, ať už při výstavbě areálu nebo při záskoku krmení koní - a to i přesto, že to pro ně znamenalo jít nakrmit hodně divoké šelmy.
 
Kolik koní vám již prošlo rukama? Na které z nich nejraději vzpomínáte?
 
Jsou to desítky koní. Rád vzpomínám na všechny, každý z nich byl jedinečná osobnost s vlastní hlavou a schopnostmi. Ty nejhezčí vzpomínky jsou pak určitě na ty, s nimiž jsem prožil nejvíce času. Tedy koně Korsica a její dcera Kamikatze. Korsicu jsem koupil jako odstavče od MVDr. Františka Horníka. Kamikatze se u nás narodila. S oběma koňmi se podařilo dostat až na úroveň čtyř hvězd. Korsica byla prodána v desíti letech do Anglie a Kamikatze bohužel letos v srpnu uhynula na koliku.
 
Můžete zkusit porovnat, jak moc se změnily závody i sportovní úroveň v průběhu vaší aktivní kariéry? 
 
Závody samotné i jejich úroveň se hodně změnila. Výrazně stoupla technická náročnost jak parkurů, tak crossových tratí, což takřka vytlačilo plnokrevné koně ze startovních listin mezinárodních závodů. Velký posun zaznamenala i všestrannost v České republice. Přibylo jezdců všestrannosti, zvedla se účast našich jezdců na mezinárodních závodech, a hlavně v letošním roce absolvovalo sedm českých dvojic závody na úrovni čtyř hvězd. To považuji za velký úspěch české všestrannosti. Myslím, že této skutečnosti pomohl především fakt, že se dvěma českým jezdcům díky jejich odhodlání a obrovskému úsilí, v obyčejných podmínkách a bez velkých sponzorů podařila kvalifikace na olympijské hry. Je to motivace pro všechny, kteří se všestrannosti věnují. Doufám že se olympijské hry v příštím roce uskuteční a budeme moci Mílovi s Mírou fandit. Ve všestrannosti je pro dobrý výsledek jediného závodu zapotřebí skvěle zvládnout všechny tři disciplíny. Ale i tak si myslím, že každý kdo na sobě pracuje a jde za svými sny, má šanci uspět.
 

ČTĚTE TAKÉ: Jiří Nesvačil: Pracovat s kladrubskými koňmi byl pro mě nejdřív nezvyk

 
 
Jaké sportovní ambice jste měl při svých závodních začátcích?
 
V začátcích byla jen touha se nějakých závodu alespoň zúčastnit. Neměli jsme zázemí, vhodné koně ani prostředky na to mít nějaké ambice. Postupem času se dařilo budovat lepší zázemí a zlepšovat se jezdecky. S drobnými úspěchy se zvedala i chuť závodit stále na těžších závodech, až se podařilo pravidelně se účastnit mezinárodních závodů do úrovně čtyř hvězd. Současným přáním je, aby se stejně daleko dařilo dojít i s dalšími koňmi vlastního chovu.
 
Foto archiv Petra Laciny