V době, kdy John Whitaker závodil s legendárním běloušem Miltonem, na paty mu na mnoha mítincích šlapal jeho bratr Michael. Tehdy byl jeho nejúspěšnějším svěřencem Mon Santa. A právě irského valacha označil Michael Whikater za nejvýjimečnějšího koně, kterého ve své pestré kariéře jezdil.

 

Mon Santa, jehož v archivech výsledků můžeme najít i pod jménem Monsanta, se narodil v roce 1975 v Severním Irsku. Hnědák byl příslušníkem plemenné knihy ISH, tedy irský sportovní kůň. 

 

Jako mladého ho trénoval jeho chovatel Leonard Cave. Později ho prodal tehdy velmi úspěšnému jezdci Johnnymu Greenwoodovi. Závodily s ním jeho dcery, Julie a Gillian. Druhá z nich s ním dosáhla na zlato na mistrovství Evropy mladých jezdců a vyhrála s ním v roce 1987 Queen´s Cup.

 

 

Cesty Michaela Whitakera se s Montym, jak valachovi všichni říkali, zkřížily několikrát zcela náhodně. „Viděl jsem ho jednou závodit jako pětiletého, a už tehdy jsem si pomyslel, že je hodně opatrný,“ vzpomíná Michael. Jednou ho také jel na závodech v Gijonu. Zaskočil za jeho tehdejší jezdkyni Gillian Greenwood, jež se zranila. „První soutěž šla hladce a byli jsme druzí. V té další soutěži mi ale zastavil a já jsem spadl. Nevím, co se stalo, evidentně jsem ale udělal něco špatně, a přeletěl jsem mu přes hlavu,“ popisuje Michael. 

 

 

Stabilní dvojici spolu vytvořili, až když bylo Montymu třináct let. Michaela tehdy začal podporovat Lord Harris a sháněl pro něj vhodného koně. Lord Harris, známý dnes hlavně díky spolupráci se Scottem Brashem, byl při závodech v londýnské Olympii upozorněn na Mon Santu. „Viděl jsem, že je opatrný, že má své kvality. I když jsem v ten moment asi vůbec nedomyslel, jak moc dobrý kůň to vlastně je, sešel jsem z tribuny dolů a hned tam jsem ho koupil,“ říká Lord Harris.

 

Přesto, že se Michael a Monty dali dohromady celkem pozdě, stihli posbírat dlouhou řadu úspěchů. Třikrát v kariéře vyhráli ceněné derby v Hicksteadu, v roce 1989 získali zlato v týmové soutěži na mistrovství Evropy v Rotterdamu. Mezi jednotlivci šli do finále šampionátu z vedoucí pozice.

 

„Před kombinací byl celkem snadný oxer. Byl tam ale postavený tak, že chyba na něm by hodně zkomplikovala právě nájezd do kombinace. Soustředil jsem se a říkal si, nepřežeň ten oxer, a najel jsem moc blízko. Mon Santa kvůli tomu zavadil o zadní bariéru. Úplně jsem ztratil koncentraci a tu kombinaci jsem nemohl zajet hůř. On jí ale stejně skočil,“ popisoval Michael zaváhání v závěru soutěže. Porazil ho tehdy jeho bratr John v sedle Miltona. Ten tak získal individuální i týmové zlato. Michael s Mon Santou obsadil druhé místo. 

 

 

O dva roky později byla dvojice zařazena opět do národního celku pro evropský šampionát v La Baule, a byla tak u stříbrného úspěchu Britů. Třetí příčku brali Monty a Michael v rámci týmů na Světových jezdeckých hrách 1990 ve Stockholmu. Dvakrát byli ve finále Světového poháru a účastnili se olympijských her 1992 v Barceloně. 

 

 

„Byl to opravdu moc dobrý kůň a bojovník. Cokoliv bylo v jeho silách, aby udělal, to udělal. Měl jsem ho od třinácti do dvaceti let, a nikdy nebyl chromý, pořád byl zdravý. Byl to zkrátka silný irský kůň,“ řekl na jeho adresu Michael. 

 

Mon Santa měl také dar rozpoznat den D. „Nejlepší na něm bylo, že s jistotou poznal, kdy je soutěž opravdu důležitá. Ve stodvacítce byl schopný ukopnout tři překážky, a pak jste ho vzali na velké závody a on úplně vyrostl. Když cítil už na opracovišti, že o něco jde, opravdu se snažil, zvedal nohy ještě výš a byl neskutečně pozorný,“ chválí Michael irského hnědáka.

 

Foto: Stableexpress

 

Zdroj: FEI, Horse and Hound, WOSJ, Stableexpress