Lucie Čížková se u koní pohybuje už od deseti let. Začínala s jezdectvím, ale zdravotní problémy jí tento sport znemožnily. Začala se tak věnovat pouze chovu, ve kterém se jí daří produkovat velmi kvalitní hříbata.

 

Jak jste se dostala ke koním? Kdo vás k nim přivedl?

Ono to vlastně tak nějak vyplynulo samo. Zvířata jsem měla ráda už od mala, ale doma tradici v nějakém chovu nebo držení více zvířat nemáme. Jsem vlastně taková první vlaštovka. Poprvé jsem se dostala ke koním asi v deseti letech. 

 

Co vy a jezdectví? Kterou disciplínu preferujete?

Dřív jsem jezdila, vlastně jsem si udělala i licenci, ale víc mě to vždy táhlo k původům a chovu jako takovému. Pak přišly i zdravotní problémy se zády a celkově nebylo tolik prostoru pro ježdění, takže jsem se začala věnovat pouze chovu. Vzhledem k náročnosti už nezbývá na moc činností okolo koní čas. Že bych ale vyloženě něco preferovala, to vlastně ne. Mám ráda drezuru i parkur. 

 

Co vás přivedlo na myšlenku chovat koně?

Víte, že vlastně ani nevím? Ono to prostě tak nějak vyplynulo samo. Začínala jsem ve stáji, kde se chovali výstavní poníci a každý rok bývala hříbata. Takže jsem u toho zůstala, jen jsem přesedlala na jiné plemeno, a tím jsou teplokrevníci. Poníci jsou ale stále mou velkou láskou a jednou bych si ráda pořídila i chovnou klisnu poníka. Samozřejmě v barvě palomino, nebo plavák. To je takový můj sen. 

 

Popíšete nám svou první chovnou klisnu? Proč padl výběr právě na ni?

Mojí první chovnou a vlastně úplně prvním koněm je Resta po hřebci Rabiat II Z. Koupila jsem ji z hřebčína Albertovec jako roční a mám ji dodnes. Letos je jí už sedmnáct let. Je to velmi, velmi hodná klisna. Dnes už chovnou klisnou není, ale doma stále vychovává hříbata ostatních, loni si i vyzkoušela roli náhradní matky v rámci adopce, kdy přijala klisničku po hřebci Come Udone cizí majitelky. Před šestnácti lety, kdy jsem klisnu kupovala, ještě nebyly takové možnosti, abychom vyjeli ven pro klisnu na chov. Já vlastně ani hned chov neplánovala, až za čas. Ale situace s mým zdravím se vyvrbila tak, že Resta nakonec skončila jako chovná klisna. 

 

Kolik máte v současnosti chovných klisen? Představíte nám je?

V současnosti máme šest chovných klisen. První bych představila asi naší Sympatica LC (Santo Domingo/Rosario/Ravallo), která je už naším chovem. Její matku jsem zakoupila v roce 2013 na Vánoce a dodnes to byl takový náš vánoční zázrak. Klisna Sympatica pochází z jedné z nejlepších a nejvýkonnějších rodin Německa a tou je Nordspitze. Už jako hříbě získala titul vicešampionky Německa v rámci Deutsches Fohlenchampionatu, kterého se může zúčastnit kterékoli teplokrevné hříbě zapsané v německých plemenných knihách. Na takový úspěch čeká většina německých chovatelů třeba celý život a nám se podařilo takto zabodovat relativně ze začátku chovu. Klisna mi letos dala vytouženou černou dceru po hřebci Donier. Opakovala jsem spojení třikrát a doufala, že se konečně povede. Po dvou rezavých hřebečcích mám konečně tu vysněnou kobylku. Letos jsme pro klisnu vybrali hřebce Zalasar, který má také špičkovou rodinu. 

 

Druhou klisnou je její poloviční sestra ze stejné matky. Klisna Dolce Rosaria (Dr. Jackson/Rosario/Ravallo). Ta nám zatím dala tři krásné kobylky. Její první dceru po Donier stále máme, ale rozhodla jsem se pro její prodej, protože místa není moc a jsem na mnoho věcí sama. Loňská dcera Rosi získala elitní prémii oldenburského svazu. 

 

Skokové chovné klisny máme také už opravdu velice kvalitní. Před téměř třemi lety se nám podařilo zcela náhodou zakoupit klisnu Balou du Rouet/Cornado NRW/Landor S. Klisna má výbornou rodinu, ze které pochází nejen řada špičkových skokových koní, ale také například drezurní Dante Weltino. A právě on je moje absolutní srdcovka, takže když jsem klisnu viděla v inzerci, musela jsem ji mít. Rubina před pár dny porodila úžasného hřebečka po hřebci Esmeraldo, a pravděpodobně by příští rok, jako pětiletá, měla začít sportovat. Vzhledem k její výšce 176 centimetrů jsme nejprve rozhodli ji připustit a dát jí dostatek času na růst.

 

Další skokovou klisnou je klisna Dahara po Calido I. Dahara se může také pyšnit velmi úspěšnou a výbornou rodinou. Pochází z holštýnské rodiny 8900 a je přímou linií klisny Taggi. Ta je spolu s Ratinou Z označována za nejlepší klisnu světa. Byla zlatá na WEG v týmech a bronzová v jednotlivcích, zároveň se zúčastnila olympiády v Barceloně, odkud si odvezla 26. místo v jednotlivcích. Taggi je i matkou plemeníka Cartani a bábou plemeníka Artaniho, kterého můžete znát i z českých kolbišť s Janem Studničkou. Navíc bába Dahary je pravou sestrou právě Cartaniho. V loňském roce nám klisna dala úžasného hřebečka po hřebci Central Park. V letošním roce doufáme, že se zadaří spojení s hřebcem Cristallo I. 

 

Pak mám klisnu Ciri LC (Con Sherry/Singulord Joter/Alboretto). Ta je letos tříletá a narodila se u nás. Původně byla, jako hříbě, k prodeji, ale rozhodla jsem se, že si ji nechám. Její matku stále máme, ale po třech letech marných pokusů o připuštění, jsme to vzdali. Klisna Brasilia je totiž po úraze, a tak je její připouštění velmi komplikovanou záležitostí, co do zabřeznutí. Momentálně si tedy dává pauzu a jezdí na ní děti u Anny Reinbergerové a možná ji zkusíme připustit Bernsteinem, kdyby si to přeci jen s chovem ještě rozmyslela. Klisna Ciri LC pochází z holštýnské rodiny 6582. To je rodina hřebců Calypso. A Ciri je přímou linií matky hřebců Calypso. V letošním roce plánujeme spojení s hřebcem Chubakko. 

 

Další klisnou, u které se teprve v chovu rozhoduje, je klisna Important. Klisna s původem Oklund/Kannan/Joost pochází opět z výborné rodiny, na kterých si u svých klisen zakládáme. Její pravou sestrou je klisna Wibbera, která se může pyšnit výkonností 160 centimetrů a o její potomky je velký zájem. Její embrya se prodávají v aukcích po celé Evropě. S matkou Impy je to stejné. Její potomci jsou dost žádaní v aukcích za vysoké ceny. Impy sama chodila parkury na výšce 130 centimetrů a uvidíme, jak se bude situace vyvíjet dál. Rády bychom s Annou Reinbergerovou, se kterou máme klisnu napůl, aby sportovala. Pokud se vše bude dobře vyvíjet, tak doufáme, že dokáže ještě udělat nějaké dobré výsledky ve vyšším sportu.  Vše je ale zatím ve hvězdách, do budoucna ale počítáme s klisnou jako chovnou. 

 

Na kterého z vašich odchovaných koní jste nejvíce pyšná a proč?

Těch koní začalo být časem víc. Samozřejmě tou první byla moje Sympatica. Velmi hodné, velice charakterní a skvěle jezditelné zvíře. Po zkouškách skončila v chovu. Po porodu naprosto špičkového hřebečka, o kterého jsme bohužel přišli, nastoupil na scénu Covid a já se rozhodla, že už si ji v chovu nechám a nebudu ji do sportu vracet, i když původně byl plán jiný. Jenže její příběh je složitější a takovou další už mít nebudu, vzhledem k tomu, že její matku jsme museli nechat uspat rok po porodu Sympaticy kvůli ruptuře střeva. 

 

Také jsem velice pyšná na její potomky. Kromě již zmíněného hřebečka Eddieho, který nás bohužel opustil kvůli kolitidě, mám z ní další tři hříbata. Dva rezaté hřebečky a jednu černou letošní kobylku, všichni tři po Donier. A všechno jsou to opravdu velmi kvalitní zvířata a já jim do budoucna velice věřím. První hřebeček Dobby LC našel nové majitele, jako hříbě a byl o něj opravdu veliký zájem. 

 

Dalším koněm, na kterého jsem pyšná, je loňský hřebeček Chillin LC (Central Park/Calido I/Loran), to je určitě budoucí plemeník, pokud budou majitelé mít zájem o jeho uchovnění. Velice pěkný, kontaktní a zajímavý hřebeček. 

 

A samozřejmě nesmím zapomenout na letošního hřebečka z naší Rubiny (Balou du Rouet/Cornado NRW/Landor S). To je hřebeček s opravdu zajímavým krevním spojením a navíc velice zajímavou barvou. Po matce i otci zdědil velké odznaky a navíc bude velmi tmavý hnědák.

 

 

Jaký byl váš největší úspěch na chovatelské akci, například výstavě hříbátek apod.?

Prvním největším byl titul vicešampionky Německa pro naší Sympaticu. Na šampionát se sjedou hříbata z celého Německa a případně ostatních států nebo od majitelů z ostatních států. Bylo to neuvěřitelné. Dodnes si pamatuji, jak jsem se den před vyhlášením spálila, takže jsem měla bílé kolem očí a zbytek obličeje jsem měla úplně rudý. Večer před říkám Andy Reinbergerové, že se určitě budeme fotit, protože vypadám, jako exot. A tak se vlastně i stalo. Naše Sympatica dostala, jako jediná kobylka a jako jedno hříbě ze dvou celkově, známku deset za pohyb. Už to byl neskutečný úspěch. Když jsme pak získali titul rezervního šampiona, byla to obrovská radost. 

 

Za úspěch vlastně považuji i to, že jsme byli schopni vymyslet a vytvořit spojení, které se loni prodalo na elitní aukci DSP v Německu za 25 tisíc euro. Stal se jím hřebeček ze spojení Marc Cain/Escolar/Apache.

 

Před pár dny byl v Německu licentován hřebec vašeho chovu Desperados x Apache, myslíte, že i jiní hřebečci vašeho chovu mají šanci získat titul „gekört?“

Tohle je vlastně jeden z dalších skvělých úspěchů, na které jsem hrdá. Když Danika, jeho matka, odjela do Německa, tajně jsem doufala, že když se narodí hřebeček, třeba by mohl jít na körung. Je to velice zajímavé a dost neobvyklé spojení. Navíc se hřebec předvedl opravdu skvěle na lonži. 

 

Pevně doufám, že budeme v trendu plemeníků pokračovat. Na příští rok jsou želízky v ohni hřebce Dobby LC (Donier/SantoDomingo/Rosario) a pak již zmínění hřebec ze spojení Marc Cain/Escolar/Apache. Bohužel ale neovlivníme, zda se opravdu körungu zúčastní, protože jsou již oba u nových majitelů. 

 

Pak tu máme ročního Chillina LC (Central Park/Calido I/Loran). Tam pevně doufám, že by se také mohl körungu zúčastnit a pokud se majitelé rozhodnou, ráda je podpořím a pomůžu jim, co to půjde. 

 

A letošní hřebeček Erubino LC (Esmeraldo/BalouduRouet/Cornado NRW) vypadá opravdu velice, velice nadějně. Zvažuji, co s ním, zda ho prodám, či si ho nechám a vezmeme ho na körung sami. To ale ukáže čas.

 

Vy jste u porodu každé vaší klisny? Co si myslíte o chovatelích preferujících metodu „příroda si pomůže“?

Preferuji to, že pokud si klisnu připustím, investuji do ní čas i peníze a ona to dělá pro mě, musím ji něco dát. Ať už je to jen hlídání porodu nebo třeba dostatečná výživa během březosti. Opravdu nemám ráda systém „nechat klisny napospas.“ Člověk si vymyslel to, že je připustí, tak ať se o ně i postará. Dokáže mě opravdu vytočit názor, že například novorozené hříbě je potřeba nechat „přirozeně“ se poprat například s nějakou nemocí nebo poporodním problémem a že příroda pomůže. Je dobré se podívat na úmrtnost hříbat například u divokých koní, a to by se tito chovatelé divili, když by jim přežilo první rok třeba jen 30–40 % hříbat, jak je k tomu v divoké přírodě. A dnešní moderní sportovní koně rozhodně nejsou polodivocí tvrdí poníci, kteří leccos zvládnou a přežijí bez pomoci. Takže jsem u každého porodu, mám kamery, porodní alarmy, umělé colostrum a veterináře na telefonu. Rozhodně nic nehodlám ponechat náhodě. 

 

Upřímně také nerozumím tomu, že lidi nechají klisny napospas, a pak pořádají sbírku, protože nemají na to, aby řešili komplikace, kterým se například dalo předejít. Stát se může samozřejmě cokoliv, ale je dobré věcem a problémům předcházet. 

 

Co máte na chovu koní nejraději, co je podle vás naopak náročné?

Náročné je to samozřejmě vždycky. Časově, psychicky i finančně. Ale když vidíte kvalitní hříbata, je to takový balzám na duši. A balzám na duši je i to, když je všechno v pořádku a nejsou komplikace. 

 

Vy také úzce spolupracujete s Annou Reinbergerovou, co je na tom podle vás nejvíce přínosné?

Ano, Andy je totiž jednou z mála lidí, která je schopna unést mé vrtochy a výmysly. Vyjít se mnou a mými představami je prostě někdy těžké, ale s Andy si to sedlo a doplňujeme se. Já s hříbátky a ona hlavně s prací s koňmi. Také je u nás jen těžké najít kvalitní odchov mladých koní, kde jsou zároveň opravdu velké pastviny, které jsou pro vývoj mladých koní absolutně nezbytné, a ještě se mohu spolehnout na profesionální dohled. Následné kvalitní a rozumné obsednutí a případně předvedení ve sportu se hledá těžko. A já to takto mám dokonce na jednom místě. 

 

Kromě koní také vlastníte pekárnu, jak náročné je zvládat provoz pekárny současně s péčí o koně?

Velmi náročné. Často téměř nespím a občas si říkám, co jsem si to vymyslela. Protože k tomu všemu máme ještě čtyřletou dceru. Ale člověk se občas musí zakousnout a vydržet, protože bez práce nejsou ty pověstné ani opravdové koláče. 

 

Jaké máte cíle, plány a sny do budoucna? Čeho byste ráda dosáhla?

Cíle jsou samozřejmě velké. Chci odchovat koně do GP, chci další plemeníky a chci i sportovní koně. Ale je to cesta na dlouho, která vyžaduje mnoho investic a mnoho trpělivosti. Nejsme velká stáj, v podstatě máme šest boxů u domu na vesnici. Ta cesta je daleko trnitější a mnohem složitější, než v hřebčínech s dvaceti hříbaty ročně. Tam se z ročníku vždy něco zajímavého najde. Jenže my jsme v situaci, kdy musíme makat na pár kusech chovných klisen a vymýšlet co nejlepší a nezajímavější spojení, které je v našich silách a ze kterého budeme mít kvalitní koně. V roce 2021 jsme měli dvě hříbata v ročníku. V loňském roce pak tři a letos opět jen dvě. A samozřejmě z takového počtu ročně je těžké vytáhnout to nejlepší, ale zatím se nám poměrně daří a od roku 2020 je tak kvalita hříbat opravdu obrovská a já mám radost. Důležité je ale neusnout na vavřínech a pracovat dál. 

 

Foto: poskytla Lucie Čížková