S Vladislavou Fenclovou jsme si povídali o jejím současném domovském areálu, kde sídlí s manželem již dvacet let. Původně se jednalo o německý statek, a tak se jednoho dne u nich na dvoře objevili také původní němečtí majitelé již v pokročilém věku. Byli velmi potěšení, když viděli, jak areál vzkvétá.

 

Váš areál se nachází v Povodí nedaleko Chebu. Můžete nám ho popsat?

 

Areál jsme koupili přibližně dvacet let nazpět v dost dezolátním stavu a postupně zde budujeme stáje. Máme kapacitu dvaceti boxů, menší halu patnáct krát čtyřicet pět mětrů s geotextílií, velkou pískovou jízdárnu, pohybový trenažér na koně a velké množství výběhů. Myslím si, že zde máme ideální podmínky pro to, abychom zde mohli dělat takový docela slušný sport. Jediné, co nám tu chybí, je kopcovitá krajina.

 

Mají zde zájemci možnost si u vás koně ustájit?

 

Určitě, máme zde zhruba patnáct, šestnáct nájemních koní.

 

Jaké služby nabízíte pro jezdce?

 

Můžou zde využít tréninkové hodiny, nabízíme jim jezdit s námi po závodech a další služby. Ta škála je poměrně široká.

 

Co předcházelo tomu, než jste se dostala přímo do tohoto areálu?

 

Stájí jsem neprošla tolik. Začínala jsem u manželů Šímových v Hájích, kde jsem byla do svých osmnácti let, pak jsem se rozhodla a šla svojí cestou. Začala jsem hledat svůj areál, protože jsem pochopila, že je nejlepší fungovat v areálu, který je v mém vlastnictví. Areálů bylo několik, než jsme objevili tento.

 

Proč ta předešlá místa nebyla vyhovující?

 

Nebyla například dostatečně velká, nebylo k nim dostatek pozemků, nebo se nacházelo příliš blízko města. Tady jsme necelých jedenáct kilometrů od Chebu a je zde velký klid. Pro koně je to ideální prostředí, není zde velký provoz.

 

Od začátku bylo vaším cílem takové jezdecké centrum?

 

Původní záměr nebylo jezdecké centrum. Chtěli jsme si s manželem pouze postavit stáje pro svoje koně, ale postupně vyplynulo, že je zde patnáct nájemních koní.

 

Mluvila jste o tom, že areál byl v dezolátním stavu. Můžete to blíže popsat?

 

Byla to ruina. Některé budovy tady vůbec nestály, základní dům byl v hrozném stavu, tak, jak už to u starých statků bývá, byla zde ohromná atmosféra, a zároveň byla možnost k areálu koupit také pozemky kolem dokola. Takže když jsme se na to podívali trošku jinýma očima, dokázali jsme si představit, jak by to zde mohlo nakonec vypadat.

 

Víte něco o historii tohoto místa?

 

Původně to byl německý statek, dokonce se nám tu objevili původní majitelé z Německa, dnes už ve velmi pokročilém věku. Za komunismu zde byly různé sklady, a pak už vlastně jenom chátral, což si myslím, že byla velká škoda, protože statek to byl opravdu krásný.

 

Jak reagovali původní majitelé, když se sem přijeli podívat?

 

Měli ohromnou radost, když viděli, jak to tady vzkvétá.

 

Jak se postupně vyvíjela stavba a úpravy v areálu?

 

Jako první přišly na řadu stáje, jako vždycky, až poté přišel na řadu dům na bydlení, a pak se přidávaly ostatní věci, další stáje, jezdecká hala a tak dále.

 

Můžete popsat váš běžný den?

 

Dnes už mám možnost se plně věnovat našemu areálu a jezdeckému sportu. Jezdím zhruba pět, šest koní denně a samozřejmě se věnuji údržbě areálu. Práce je tu pořád dost. Mám výhodu, že mám kolem sebe skvělý tým lidí, holky, které mi vždy pomohou. Režim ve stáji je takový, že ráno po krmení jdou koně do výběhu, pak se zavřou a mají takový odpočinkový režim. Odpoledne pak chodí se svými majiteli pod sedlo a večer kolem sedmé krmíme.

 

Foto Josef Malinovský