Dominika Tesárková byla úspěšnou účastnicí seriálu Amateur Tour při Českém skokovém poháru. V roce 2021 se svou klisnou Viní začala startovat na parkurech stupně S a ST. Dokonce si stihly splnit kvalifikaci na mistrovství České republiky v Olomouci. Ve finále seriálové soutěže pro jezdce do 25 let v rámci Českého skokového poháru vybojovaly osmé místo. Nyní se připravují na svůj premiérový start na halových závodech, a to rovnou na CSI2** při Global Champions Prague Playoffs v O2 aréně.

 

Dominiko, jakého koně z vaší jezdecké kariéry označíte za toho nezapomenutelného?

Pro mě to je bezesporu Viní. Je to neskutečná bojovnice. Do každého parkuru dá naprosto vše a vždy se mi snaží pomoci. Viní jsem ze začátku vůbec nechtěla. Byla to dokonce až druhá možnost, já jsem měla vybraného jiného koně. Ale jak jsem ji poznala, zjistila jsem, že svou povahou úplně vystihuje povahu mou. Také se mnou prošla všechny mé začátky v parkurových soutěžích a byly to současně i její začátky. Koupili jsme ji, když jí bylo pět. Poté jsme společně startovaly v soutěžích Amateur Tour. A v letošním roce jsme společně absolvovaly naše společné S i ST. 

 

Pamatujete si, kdy jste se s Viní poprvé potkaly a vzpomínáte si na váš první společný úspěch?

Jeli jsme zkoušet koně k Pavlovi Holešovskému. Projeli jsme s ním celkem tři stáje. Viní byla hned první kůň, kterého jsme zkoušeli, a když jsem si na ní sedla, ničím mě neohromila. Byl to úplně obyčejný kůň. Těsně před tím, než jsme začali skákat, tak mě Pavel varoval, ať se pořádně držím. To mě trochu znervóznilo a nevěděla jsem, co mám čekat. Když jsem najela první křížek, kobyla se trochu podívala a skočila až nad stojany. Já jsem byla trochu vyděšená, ale táta byl nadšený. Zbytek zkoušení jsem nechtěla ani skákat nic velkého, skončili jsme tak na sto centimetrech. Odjížděla jsem s tím, že to nebude kůň úplně pro mě, ale táta byl toho názoru, že z ní bude skvělá kobyla. 

 

Poté jsme projeli ještě několik stájí. Až poslední kůň mě opravdu zaujal. Bylo mi jasné, že mám vybráno. Ale táta měl samozřejmě vybraného toho prvního koně, Viní. Když jsme přijeli domů, jela jsem na dovolenou. A táta mezitím přivezl k nám do stáje oba koně, toho, který se líbil mně a Viní. Dostala jsem dva měsíce, abych si z nich vybrala. A já jsem v průběhu té doby začala Viní poznávat a vytvořilo se mezi námi obrovské pouto. Na konci zkušební doby jsem to celé přehodnotila a na sto procent jsem věděla, že je to Viní, která u nás zůstane.

 

První závody jsme jeli na Amateur Tour do Hořovic a ihned jsme vyhrály. Takže jsme byli všichni nadšení, že se kůň opravdu povedl. Vždy mi dokáže tolerovat všechny chyby a jako dvojice si myslím jsme velmi sehrané. 

 

Je něco, v čem vás Viní jezdecky posunula dál? Naučila jste se na ní něco, co nyní můžete využít i na jiných koních?

Naučila mě klidu. Dříve jsem byla velmi nervózní a měla jsem neklidné ruce a nohy. A ona je v parkuru tak klidný kůň, že to přenese i na jezdce, který v ní má stoprocentní oporu. A to mi pomohlo získat jezdecké sebevědomí a přenášet ten klid a jistotu i na jiné koně. Protože Viní i v tréninku dá jezdci jistotu, že nic nezastaví a že pro něj skočí cokoliv. To musím zaklepat, ale nikdy mi nic nezastavila a ani se na nic nepodívala. Takže já v ním mám naprostou důvěru, kterou pak můžu předávat i dalším koním. 

 

Má nějaké speciální libůstky? Ať už ve stáji nebo pod sedlem?

Pod sedlem ani ne, to je naprosto zlatá. Ale minimálně jednou týdně ve stáji rozkope celý box. To je její největší záliba. To ráno přijdu do stáje a ona se na mě dívá skrz velkou díru v boxu. A také je zázrak, když ve výběhu vydrží déle než tři hodiny a nenacházím ji doma. Nebo když ji lonžuji, trvá hodinu, než se vrátíme zpět do stáje, protože mě vždy odtáhne někam na trávu. Ale to asi bude spíš trochu rozmazlená. 

 

 

Vybavujete si nějaké společné zajímavé zážitky? Nebo naopak nějaké slabší chvilky?

Krásné zážitky s Viní přibývají každými závody. Skoro pokaždé, když někam vyjedeme, přivezeme si domů nějakou mašli nebo pohár. Slabší chvilky jsem měla spíš já, když jsem z ní dvakrát spadla na závodech na skoku B v kombinaci. Ale to byla moje chyba, to jsem se hodila tělem dřív na odrazu a po skoku jsem spadla. 

 

Co považujete za váš největší úspěch?

Největší úspěch je start na mistrovství České republiky 2021 v Olomouci. Tento rok jsem jela svou první 130 i první 135 a hned i první mistrovství v kategorii žen. Na mistrovství jsem jela i svou první 140. Takto vysoký parkur jsme absolvovaly ještě na finále seriálu U25 v Martinicích, kde jsme obsadily konečné osmé místo. Tohle je zatím naše nejlepší sezona a doufám, že ji v listopadu završíme startem při CSI2* v O2 areně. 

 

Vy tedy budete na konci listopadu startovat v pražské O2 aréně. Jak vás tato možnost napadla?

S tím jsem vůbec nepřišla já. S tím přišel můj ambiciózní tatínek, který vždy rád všechno vyzkouší. A letos si myslím, že už bychom nemuseli udělat úplně ostudu a přišlo mi to jako super nápad. Moc se na to těším, a doufám, že tam vše dobře dopadne.

 

Jak se na tento závěr sezóny připravujete, čekají vás ještě nějaké závody?

V průběhu roku jsem změnila trenéra, momentálně trénuji s Markem Javorským, takže si teď na sebe všichni zvykáme a pilujeme nedostatky, které by nás v hale mohly limitovat. Já jsem s Viní zatím nikdy v hale nestartovala, pouze na velkých venkovních kolbištích. Takže teď také kvůli tomu plánujeme ještě závody v Rakousku, abychom si pořádně „osahaly“ halové závody. 

 

Foto: poskytla Dominika Tesárková