Anna Marie Vítek je teprve druhým parkurovým jezdcem v novodobé historii České republiky, který přivezl medaili z mistrovství Evropy. V dětské kategorii vybojovala s klisnou Chacco’s Amke při šampionátu v portugalské Vilamouře bronz. Stejný úspěch zaznamenala v roce 2007 Michaela Hažmuková, která byla s Graf Conny třetí na evropském šampionátu v tureckém Istanbulu. Tehdy se rozeskakovala o stříbro, zatímco Anna Marie Vítek letos bojovala v závěrečném rozeskakování i o příčku nejvyšší. 

 

Nebýt lehkého podklouznutí, z něhož pramenila následná chyba v rozeskakování, mohla z toho být zlatá medaile. Čas by jí k tomu stačil, jelikož byla nejrychlejší. Česká reprezentantka to však bere sportovně. „Když riskuješ, musíš být připravena na oba výsledky a já jsem byla. Nebylo to tedy pro mě zklamání, víc jsem tomu prostě nemohla dát,“ zpětně zhodnotila v exkluzivním rozhovoru pro Jezdci.cz.

 

Moc gratuluji k obrovskému úspěchu. Celý šampionát se vám velmi dařilo, jak jste ho prožívala?

Bylo to moje první mistrovství Evropy, takže to bylo hodně napínavé. Překvapilo mě, jak velkou roli hraje psychická příprava na tyto závody. Měla jsem velké štěstí, že jsem začala toto léto pracovat s mentální koučkou, která mi hodně pomohla. Bez ní by to bylo jednoznačně těžší. 

 

Jaká byla atmosféra v českém týmu?

Upřímně si myslím, že atmosféra v českém týmu mohla být lepší, necítila jsem žádný ‚teamspirit‘ (týmový duch – pozn. red.), jako to měli v ostatních týmech. To mě mrzelo. Šéf naší české ekipy ani nezůstal do našeho českého dětského finále v neděli. 

 

 

Co vám radil trenér před závěrečným rozeskakováním?

Trenér Ben Schroder mi řekl: ‚Riskni to, tohle je finále, poslední kolo, jeď naplno, dej tomu všechno, ale jeď s mozkem!‘

 

Byla jste rozhodnutá jít tedy do maximálního rizika?

Ano, jistě.

 

O prvenství vás připravila jediná chyba. Jak velké zklamání to v daný okamžik bylo?

Jela jsem naplno a prostě to nevyšlo, protože po druhém skoku v obratu na oxer číslo tři jsem udělala co nejkratší a nejrychlejší zatáčku, ale Amke trošku podklouzly zadní nohy. To jí rozhodilo balanc a bohužel i tempo. Takže jsme se nemohly dostat do té vzdálenosti od oxeru, kde jsme se měly odrazit a vyšlo to moc daleko. Už bylo příliš pozdě jí stáhnout zpět a přidat jeden cvalový. V tom daném momentě to nebylo zklamání, protože jsem se koncentrovala na další skok. Po projetí cílem mě to mrzelo, ale jinak to však nešlo udělat. Když riskuješ, musíš být připravena na oba výsledky a já jsem byla. Nebylo to tedy pro mě zklamání, víc jsem tomu prostě nemohla dát. 

 

Jste teprve druhou jezdkyní v novodobé historii České republiky, které se podařil takový úspěch. V minulosti se to povedlo také v dětské kategorii jen Michaele Hažmukové. Co to pro vás znamená?

Je to pro mě osobně neuvěřitelný úspěch a budu si to pamatovat do konce mého života. 

 

 

Jaká byla reakce z vašeho okolí? Byla nějaká oslava?

Vážně hodně lidí mi gratulovalo, nejen z mého okolí a rodiny, ale i lidi mimo jezdeckou komunitu. Na pořádnou oslavu zatím nebyl čas.

 

Jaké máte další plány a cíle?

Mám od závodů týden volno, pak pojedeme do Valkenswaardu na Global Future Champions. Pak mě čeká mistrovství České republiky v Praze, Longines Global Champions Tour v Římě a další mezinárodní závody. A příští rok bych ráda reprezentovala Českou republiku v juniorském týmu.

 

Tak vám přeji mnoho dalších úspěchů s vašimi koňmi na českých i zahraničních kolbištích!

Děkuji za přání i za rozhovor a přeji českému týmu na olympijských hrách v Tokiu hodně štěstí!

 

Foto: se souhlasem Anny Marie Vítek