„Nikdo z naší rodiny nikdy nejezdil na koni. Takže mě k tomu ani nikdo nepřivedl, ale nějak jsem si ke koním cestu našla sama už jako malá. Když jsem byla hodně malá, na pouti jsem se vždy vozila na ponících. Potom jsme bydleli hned naproti stájím, kam jsem se chodila na koně koukat a občas si jenom sednout a nechat se povodit,“ zahajuje rozhovor letošní oblastní mistryně Prahy v kategorii U25 Vanesa Humeni. Poté její rodiče usoudili, že když se jí koně takto líbí, tak by měla docházet na tréninky a začít se jezdectví věnovat více. Přibližně před dvanácti lety tedy absolvovala první trénink v Jezdeckém klubu Mělník, a tam to celé začalo.  

 

Jak tedy vzpomínáte na své jezdecké začátky?

V Jezdeckém klubu Mělník jsem začínala pod vedením Gábiny Mikové a poté pod panem Mestenhauserem. Potom jsem dostala prvního svého poníka a přestěhovala se do Jezdeckého centra Zájezd, kde se mě ujali manželé Táňa a Václav Studničkovi. Ti mi pomohli složit Základní zkoušky výcviku jezdce a začala jsem se účastnit závodů. Zde jsem působila dlouho a pak přišlo trénování s Aloisem Starostou. I toto byla spolupráce dlouholetá, provedl mě celým pony sportem a dostal mě na moje první mistrovství České republiky. Co se týče drezurní práce, dlouho jsem trénovala s Romanou Hájkovou, která mi taktéž hodně pomohla. 

 

S kým trénujete v této době a komu dále vděčíte za zisk svých zkušeností?

Momentálně trénuji s Davidem Fialkou. Každý trenér mi dal jinou zkušenost a naučil mě novým věcem, všem jsem za to vděčná. Nejvíce vděčná jsem samozřejmě rodině, protože bez jejich podpory by se nemohlo nic uskutečnit.

 

Která jezdecká disciplína se pro vás stala tou hlavní?

Věnuji se hlavně parkurovému skákání. Od doby, co jsem začala jezdit, tak mě ani nenapadlo, že bych se zaměřovala na něco jiného. Moje aktuální dosažená výkonost je S*. Jako malá jsem si občas zajela drezurní úlohu, ale měla jsem poníka, který to úplně nesnášel, takže bylo jasné, že tudy cesta nepovede.

 

 

S kterým koněm jste poprvé okusila závodní parkurové prostředí?

Své první hobby závody a později i ty oficiální se mnou absolvoval poník Spike. Úplně prvních závodů jsem se účastnila ve Statenicích a pamatuji si, že jsme tam hned spolu vyhráli.

 

Kdy se ve vaší kariéře dostavil ten první a pro vás zásadní úspěch?

První zásadní úspěch se dostavil v sedle poničky Vanesy 8 a bylo to druhé místo ve finále stylšampionátu. Poté jsem sbírala mnoho dalších a pro mě důležitých umístění i s poničkou Dolores Ewitou. Cením si každého úspěchu, ale takové ty nejcennější se dostavily až s kobylkou Avalanche. Za zmínku stojí například vítězství při letošním oblastním mistrovství Prahy v kategorii U25.

 

Na kterého ze svých koní a společné chvíle s nimi vzpomínáte nejraději?

Na všechny vzpomínám ráda, všichni byli výjimeční. Ale nejvíce mi asi v srdci utkvěla ponička Vanesa. Není asi den, kdybych si na ni nevzpomněla. Ráda obecně trávím čas s koňmi a ráda o ně pečuji. To je pro mě asi nejvíc důležité, ta péče je na prvním místě. Jsou dny, kdy jen tak trávím den u koní bez práce a užíváme si vzájemné přítomnosti.

 

Jaké jste měla začínající sportovní ambice a kam se chcete v jezdeckém sportu dále vypracovat? 

Myslím si, že od úplného začátku to vždy bylo o tom, abych se furt zlepšovala a podávala dobré výsledky. Nikdy nemám přesně daný cíl, protože se řídím tím „co se má stát, stane se“. Když člověk moc plánuje, ne vždy to vyjde a je lepší od toho nic neočekávat. Ambice do budoucna jsou každopádně pořád se zlepšovat. A také to, aby byl kůň spokojený.

 

Foto: poskytla Vanesa Humeni