Valmont se musel naučit více soustředit. Miluje terény, říká Prokešová

ikonka

Čtrnáctiletá drezurní jezdkyně Daniela Prokešová prochází obdobím, kdy se účastní soutěží jak pro pony, tak i velké koně. Přiznává, že to někdy není jednoduché. V rozhovoru představila své svěřence - poníka Borise a valacha rodinného chovu Valmonta.
07.04.2021 14:00  |  Autor: Pavlína Záhorová  |  Rubrika: Sport  |   FANCLUB


Zmínila jste, že ve vaší dosavadní jezdecké kariéře jsou důležití dva koně - jeden pony a jeden velký kůň. Můžete mi tedy nejdříve představit poníka?
 
Můj poník se jmenuje Boris, je to valach českého původu, narozený ve stejném roce jako já. Začala jsem na něm jezdit v deseti letech na úrovni Z. Několikrát jsme se zúčastnili mistrovství České republiky pony v drezuře a od roku 2019 se zúčastňujeme mezinárodních závodů a soutěžíme v kategorii Masters. Borisek má specifickou povahu. K cizím lidem není moc důvěřivý, ale když si jeho důvěru získáte, je to moc hodný a přítulný poník. Spolu jsme si vybudovali velmi silné pouto.
 
Vzpomenete si na nějaky společný silný zážitek?
 
První co mě napadlo je určitě zážitek z MČR 2020, kde jsme jeli závěrečný kür, kde díky výraznému zlepšení tempa Boriska nám bohužel přestala vycházet hudba a měla jsem velmi špatný pocit. Ale nakonec jsme se umístili na pátém místě, což mě velmi překvapilo.
 
Kolik mu je nyní? Stále s ním sportujete?
 
Letos mu bude čtrnáct a ano, stále se mnou sportuje a připravujeme se na CDIP.
 

ČTĚTE TAKÉ: Jana Bělíčková: Wolken vyžaduje speciální péči, ale stojí to za to

 

Kdo je vaším druhým koněm?
 
Můj druhý kůň se jmenuje Valmont, je to český teplokrevník z našeho chovu a letos mu bylo osmnáct let. Valmont má úplně jinou povahu než Boris. Znal mě už od malička, a když jsem na něm začala jezdit, byl se mnou velmi zodpovědný a opatrný. Jinak je to moc hodný kůň, který se jen občas něčeho lekne.
 
Jaké byly vaše společné jezdecké začátky?
 
Naše jezdecké začátky byly moc hezké, jak jsem již zmínila, Valmont byl se mnou velmi opatrný. Však do té doby než jsem na něm začala jezdit, jezdil s taťkou převážně parkury a všestrannost, takže naformovat ho do drezury nebylo úplně jednoduché. Nebylo snadné Valmonta naučit vyšší míře soustředění pro drezuru vzhledem k jeho věku, také fyzická příprava byla odlišná. Musel si zvyknout častěji pracovat na jízdárně než v terénu, který dodnes miluje.
 
Kterých úspěchů ve všech třech disciplínách dosáhl?
 
Ve všestrannosti dosáhl úrovně ZL a v parkuru L**, ale drezura mu se mnou jde určitě nejlépe. Na mistrovství České republiky 2020 jsme obsadili třetí místo, ve  finále Českého drezurního poháru 2020 jsme byli druzí a za největší úspěch považuji třetí místo na CDICH Brno s výsledkem sedmdesát procent.
 
Je pro vás náročné jezdit zároveň poníka a velkého koně?
 
Není to rozhodně jednoduché. Vzhledem ke své výšce se v dohledné době chci zaměřit spíše na velké koně a pro Boriska budu hledat novou šikovnou jezdkyni. Nicméně zkušenosti z pony drezury zúročuji na velkých koních.
 
Foto Lukasz Kowalski (úvodní), Stanislav Pitela a Claudia Sapanelová