Michaela Vajbarová je reprezentantkou Jezdeckého klubu Hřebčín Albertovec. Již několik let tvoří sportovní dvojici s valachem českého teplokrevníka, Alonzem M. Toho získala ve velmi špatném stavu, ale díky dobré péči a práci ho dokázala připravit do stupně T v drezuře. Valach má přitom skokový původ, jeho otec Al Campo závodil v parkurech do 150 centimetrů.

 

Na kterého koně ze své kariéry v sedle dodnes nedokážete zapomenout a proč?

Určitě nezapomenu na žádného koníka, kterého jsem kdy jezdila. Mým životním koněm je ale Alonzo M, který mě již desátým rokem provází v mé drezurní kariéře, a to od stupně Z až do T. Díky němu jsem si splnila všechny své sny, udělala jsem si s ním kurz drezurního rozhodčího, získala v naší oblasti ocenění jezdce roku a letos i stříbrný jezdecký odznak.

 

Jak a kde jste se potkali poprvé? 

Hledání drezurního koně bylo poměrně náročné, neboť jsem neměla statisíce ani miliony na jeho nákup. Nakonec jsme ale našli stáj pana Michálka, který měl pár koní na prodej. Bohužel ani tam žádný neodpovídal naší cenové relaci, ale pán nás odkázal na jednoho, kterého před časem prodal kvůli špatnému chování. Nová majitelka ho zrovna nabídla k prodeji, protože se chystala odcestovat. 

 

Tím koněm byl právě Alonzo a našli jsme ho vlastně ve vedlejší vesnici. Bohužel však nebyl v dobrém stavu a měl úraz na noze, ale i tak si mě získal a my jsme riskli ho koupit. Stál tehdy asi padesát tisíc korun, takže bych ráda vzkázala těm, kteří nemají statisíce na koupi koně, že každý koník, kterému je daná dobrá péče a systematická práce, tak vám může dělat radost a být úspěšný. Náš první společný úspěch přišel na oblastním mistrovství v kategorii seniorů, kde jsme zvítězili. 

 

Naučil vás něčemu, co můžete využívat i u jiných koní? Čím si vás získal?

Alonzo mě naučil nekonečné trpělivosti a kreativnosti v ježdění a to si přenáším i na ostatní koně. Získal si mě svou jiskrou v oku. Prvních pár let ale bylo náročných, uvažovala jsem i o prodeji, protože všichni kolem mě jezdili, jen já stále krotila divoké zvíře. Hodně jsem padala, než jsem zjistila, jak na něj. Nakonec jsme to nevzdali a dostali se od stupně Z až po stupěň T, ve kterém se ale ještě vše společně učíme a jsem moc ráda, že na této dlouhé cestě mám stále psychicky vyrovnaného parťáka.

 

Jaké má Alonzo základní charakteristické znaky?

Alonzo je velmi ukecané, kontaktní zvíře, které stále vyhledává pozornost a miluje jídlo.

 

 

Jaký je váš typ koní?

Každý koník něčím jedinečný, ale určitě upřednostňuji koníky s dobrou, vyrovnanou povahou. Alonzo naprosto splňuje veškeré mé požadavky na koně, postavou, velikostí i povahou.

 

Má nějaké speciální libůstky ve stáji nebo pod sedlem?

Ve stáji velmi rád čvachtá s vodou z napáječky. Pod sedlem měl v začátcích libůstku mě hned při nasednutí hodit zpátky na zem.

 

Vybavíte si nějaké veselé historky nebo zajímavé zážitky? Co naopak společné slabé chvilky?

Nejhorší chvíle byla, kdy jsem byla na přehlídce hřebců ve Sprehe a volali mi ze stáje, že Alonzo utekl z ohrady a běžel po cestách až do vedlejší vesnice. Z ohrady vyběhl před autobus a splašeně utíkal s roztrhanou dekou, která mu rozřezala nohu a udělala další šrámy na těle a já byla mnoho kilometrů daleko a nemohla jsem v tu chvíli u něj být.

 

Kterých společných úspěchů si ceníte nejvíce? 

Určitě jsem ráda za každý úspěch, ale vyzdvihla bych dvě první místa na oblastním mistrovství v kategorii seniorů a druhé místo v Národním drezurním poháru.

 

Plánujete si Alonza nechat i po jeho sportovní kariéře?

Alonzo je a bude navždy u mě. Za to co pro mě dělá, bych ho nikdy neprodala. 

 

Patříte k lidem, kteří mají ve stáji vždycky nějakého svého oblíbence, nebo se od toho snažíte spíše oprostit?

Alonzo je miláček, ale mám ráda všechny koně, které jezdím nebo trénuji.

 

Foto: Zenon Kisza, poskytla Michaela Vajbarová