Uhynul hanoverský hřebec Stakkato. Hnědákovi, který se nesmazatelně zapsal v chovu i parkurovém sportu, bylo třicet let. S více než stovkou synů licentovaných pro plemenitbu a s desítkami úspěšných potomků v parkurech patřil k top plemeníkům.

 

Narodil se v roce 1993 v chovu Němce Augusta Meyera. Otcem hnědáka byl Spartan a otcem matky jménem Pia byl Pygmalion. Výcviku mladého hřebce se ujal Andreas Mundt a prezentoval ho v chovatelských soutěžích. Stakkato předváděl skvělé výkony ve skoku ve volnosti. Tyto vlohy se u něj prolínaly v genech z obou stran. Matka Stakkata Pia sama dosáhla ve výkonnostních zkouškách za skokové schopnosti skóre 10.

 

Po úspěchu Stakkata v körungu ve Verdenu a jeho licentaci ho koupil Burchard Bade pro hřebčín v Celle. Tam pokračoval hnědák jako nejlepší skokan ve výkonnostním testu hřebců, v roce 1998 vyhrál Bundeschampionat mladých koní ve Warendorfu a o rok později byl rezervním šampionem.

 

 

Postupem let se stal Stakkato součástí německého reprezentačního družstva, reprezentoval při Pohárech národů. Sedlala ho jezdkyně Eva Bitter, která s ním má také zlato z národního mistrovství v ženské kategorii.

 

„Viděla jsem ho poprvé jako tříletého, když uspěl v hanoverském körungu. Byl to opravdu krásný mladý kůň. První mladý kůň, kterého jsem trénovala. Myslím, že vedení státního hřebčína v Celle přesvědčil můj trenér Heinrich Willem Johansman. Mluvil s Burchardem Badem v době, kdy o tříletém Stakkatovi nikdo netušil, že bude taková superstar. Nebyl ten typ. Oukej, bylo jasné, že bude výborný skokan, ale jako plemeník byl trošku malý. Tohle byla naše šance,“ vzpomíná Eva Bitter na moment, který rozhodl o nové dvojici. Zároveň přiznává, že si ani ona sama tou dobou nedokázala představit, že v dalších letech bude jezdit i Stakkatovy výjimečné potomky.

 

Stakkato patřil k těm hřebcům, který kombinuje sport a plemenitbu. V hřebčíně Celle tento přístup není obvyklý. Zatímco hřebci v soukromém majetku se často prezentují ve sportu, Burchard Bade nebyl nikdy příznivcem toho, aby se plemeníci „vytahovali“ v záři reflektorů. Zastává názor, že vrcholový sport se vždy odrazí na kvalitě spermatu. „Tím, že pošlete koně do sportu, nijak nezměníte jeho vlohy dané genetikou. Když odeberete semeno v pondělí a rozeberete ho pod mikroskopem, poznáte okamžitě, jestli kůň o víkendu závodil,“ vzpomíná Eva na to, co Bade říkával.

 

U Stakkata ale udělal výjimku. Obával se totiž, že hřebec není typově pro chovatele tolik atraktivní, a tak uznal, že prezentace na kolbištích může pomoct prosadit ho.

 

 

Stakkato rychle stoupal na žebříčku parkurových hřebců Německé jezdecké federace. Zpočátku to budilo vlnu nevole, věnoval se tomu třeba magazín Zangersheide, který zpochybňoval jeho vysoké postavení bez prověřených potomků ve sportu. Srovnával ho s plemeníky, kteří byli otci řady úspěšných potomků, třeba s Carthagem.

„Na začátku byla skepse, jestli dokáže Stakkato naplnit velká očekávaní daná jeho vysokými plemennými hodnotami,“ líčil v jednom z rozhovorů Jochen Wilkens, jenž byl v hanoverském svazu ředitelem chovu v letech 1983 až 2006. 

 

Dnes už víme, že hnědák očekávání naplnil beze zbytku. V databázi Horsetelex je více než sto synů, kteří jsou schválenými plemeníky. Řada koní, kteří mají v původu Stakkata, září v parkurovém sportu v nejvyšší úrovni do 160 centimetrů. Třeba Scendix, jehož jezdil olympijský vítěz Kanaďan Eric Lamaze. Geny Stakkata nesou také Satisfaction, Gotcha, Filou de Muze či Ukato. Vnukem Stakkata je Stargold po Stakkato Gold, s kterým německý reprezentant Marcus Ehning startoval na loňském mistrovství světa. 

 

Synem vyhledávaného plemeníka Stakkata Gold a vnukem Stakkata je i nadějný svěřenec Kamila Papouška jménem Stakki Boy-KL. Letos sedmiletý hnědák sbíral v posledních dvou letech top umístění v mezinárodních soutěžích mladých koní a na konci sezony 2021 byl na webu Hippomundo vyhodnocen nejlepším pětiletým skokovým hřebcem.  

 

Zdroj: Horsetelex, FEI, Equnews, The Horse Magazine

 

Foto: Kiki Beelitz, Kutscher Bitter Sportpferde