Příznivci drezury si během posledních sezon nemohli nevšimnout, že se českým jezdkyním v mládežnických kategoriích daří čím dál častěji pronikat do nejvyšších pater výsledkových listin na mezinárodních závodech CDI.
Mezi českými juniorskými jmény září vedle Johany Vášáryové také Tereza Matoušková. V květnovém pořadí juniorského žebříčku FEI Dressage World Youth Ranking drží dokonce nejvyšší pozici z českých jezdců, a to třiatřicáté místo. Bodovaná je ve dvojici s hnědákem jménem Paolo Il Bello.
Zajímalo nás, jaká je spolupráce s tímto šestnáctiletým bavorským valachem, a tak jsme Terezu po roce od posledního rozhovoru pro server Jezdci.cz požádali, aby se s námi podělila o nejnovější zkušenosti.
Při pohledu do kariéry na webu Mezinárodní jezdecké federace FEI, je jasné, že se vám s Paolem v posledních měsících opravdu daří. Jakých výsledků si nejvíc ceníte?
Za minulý rok se nám podařilo získat řadu krásných umístění, a to hlavně na mezinárodních závodech. Za ty nejlepší považuji druhé místo v polském Zakrzowě a druhou a třetí příčku v Šamoríně na Slovensku, kde jsme závodili s velkou rakouskou konkurencí. A také nesmím zapomenout druhé a třetí místo na CDI v Brně. K tomu jsme vloni na podzim poprvé startovali na domácích závodech v úrovni ST a zvítězili. Za rok 2022 jsme zatím vždy dojeli v top 3. Závodili jsme v rakouském Achleitenu a nedávno na mezinárodních závodech v Olomouci.
Letos se zdá, že jste s Johanou Vášáryovou skoro neporazitelná dvojka. Jste s kolegyní z reprezentace kamarádky? Přeci jen je také zároveň vaší soupeřkou…
S Johankou se vidím často ve stáji a myslím si, že máme velmi dobrý vztah. Na závodech se podporujeme a společně si je snažíme užít jako česká reprezentace. Jsem za naše přátelství moc ráda. Navíc Hana Vášáryová, její maminka, nás obě trénuje. Bez ní bychom určitě nebyli s Paolem tam, kde teď jsme. Obrovskou podporu mám ale samozřejmě hlavně od rodičů, bez té bych se v tomto sportu neobešla. Mentálně mě pak hodně podporují i přátelé.
Pojďme si povídat o Paolovi. Jak dlouho ho máte?
Setkali jsme se poprvé na konci roku 2019 v Rakousku ve stáji Petera Gmosera a do Česka jsme si ho přivezli hned v lednu 2020. Vybrali jsme si ho z mnoha koní, které jsme do té doby viděli nejen v Rakousku, ale i v Holandsku. Takže spolu letos jezdíme třetí sezonu.
Je Paolo něčím jiný, než koně, které znáte z minulosti? Je něčím výjimečný?
Výjimečný je hlavně svou povahou. Je to kůň mnoha tváří. Určitě nepatří k lehce jezditelným koním. Rozhodně je nejsložitější, jakého jsem zatím měla. Je velmi silný, má svou hlavu a přitom potřebuje hodně podpory a jistoty od jezdce. Na druhou stranu je opravdu neskutečně charakterní. A i když to s ním občas není kvůli jeho hlavě a síle vůbec jednoduché, tak umí být hrozně milý a kontaktní. Snadno jsem si k němu vytvořila pouto, přestože ho vnímám jako pana "profesora". Je to můj jediný kůň a všichni v rodině ho milujeme.
Jak vypadaly vaše společné začátky?
Hladké poznávání to určitě nebylo. Musela jsem se naučit jak přesně s ním pracovat a jak ho vnímat, protože už má své návyky. To mi trvalo docela dlouho, než jsem pochopila. Teď už ho mám mnohem více přečteného a jeho návyky už jsou pro mě rutinou. Myslím, že úplně první závody jsme jeli ve Zduchovicích, a pokud si to dobře pamatuji, tak jsme vybojovali hned dvakrát první místo.
Jak často trénujete?
Trénujeme většinou pětkrát týdně. Díky spolupráci s Hanou Vášáryovou již víme, jak Paola jezdit a menežovat. Momentálně se zaměřujeme na to, aby se držel ve stále kondici a učil mě dál vše, co umí.
Na čem při trénincích ještě pracujete? Co je třeba vylepšit?
Do juniorského levelu jsme toho už hodně vylepšili, stále se ale zaměřujeme na lepší provedení cviků, celkový dojem a především Paolův projev a nesení. Problém mi dělaly hlavně přeskoky, ve kterých jsem si teď už mnohem jistější. Paolo nám ale na každou sezonu připraví nějakou novinku, se kterou se pak musíme s trenérkou vypořádat.
Sledujete drezurní scénu? Mám na mysli i mezinárodní špičku. Máte nějaké oblíbené jezdce?
Ano, asi jako každý se ráda koukám na ty nejlepší z drezurního světa. Je těžké někoho konkrétního vybrat, ale velmi ráda sleduji jízdy Cathrine Dufour nebo samozřejmě Jessicu von Bredow-Werndl.
Jaké jsou vaše cíle a sny? Třeba i ty vzdálenější…
Náš cíl je nadále se účastnit mezinárodních závodů a mistrovství republiky. Co se týká nejbližších plánů, tak tím je start v polovině června na CDI v Hagenu, kam se moc těším a jsem zvědavá, jak se nám bude v tak silné konkurenci dařit.
Můj celoživotní sen je jezdit, zlepšovat se a učit se rozumět koním. Ráda bych stále trávila co nejvíce společného času s koňmi, i kdybych neměla jezdit každý druhý týden na závody.
Foto Lukasz Kowalski, poskytla Tereza Matoušková
