Úspěšná česká juniorská reprezentantka ve voltiži Tereza Czyžová odjakživa milovala koně, ale běžný jezdecký oddíl začal být velmi brzy docela nuda. Měla velké štěstí, že se již jako sedmiletá dostala pod křídla Adély a Ondřeje Svobodových, kde teprve začala ta správná zábava.
Kdy jste vůbec poprvé začala pohybovat kolem koní?
Ke koním jsem se dostala už někdy ve čtyřech letech, a to díky nedalekému jezdeckému klubu Jurášek v Mořkově. Učila jsem se tam jezdit v sedle a docházela tam až do svých sedmi let, kdy mě to už přestávalo trošku bavit. V tu dobu se jedna z mých spolužaček díky bývalé mistryni České republiky Elišce Kociánové začala věnovat voltiži a následně jsem se k ní přidala i já. Vždycky jsem měla moc ráda koně, ale kladný vztah jsem měla i ke gymnastice, tak se mi podařilo obě tyto své záliby spojit.
Jak probíhaly začátky v nové disciplíně?
Od začátku mě vedou Adéla a Ondřej Svobodovi. Když jsme poprvé přišli do voltižního oddílu, začali jsme se nejdříve seznamovat s koňmi a péčí o ně, v tom jsem měla oproti ostatním přece jen navrch. Následně jsme se začali učit na barelu, což je náš dřevěný kůň, a nějaké cviky na zemi. Až po té jsme mohli začít postupně cvičit na koni, nejdříve samozřejmě ty nejjednodušší cviky v kroku, až později ve cvalu.
Chodili jste také do tělocvičny?
Na začátku jsme měli čas od času trénink i v tělocvičně, dnes je to již o dost častější.
A jak tedy probíhá váš tréninkový plán nyní?
Třikrát v týdnu máme trénink na koni, jednou na barelu, velmi užitečné jsou pro voltiž také občasné tréninky moderního tance. Systematický trénink je také o domácí přípravě, tam se jedná především o posilování a cviky na zemi. Jednou týdně chodíme do tělocvičny, kde trénujeme gymnastiku a průpravné cviky.
Máte šanci jezdit i samostatně ven nebo na jízdárně?
Koně se samozřejmě nemohou věnovat jen voltiži, ale musí mít trénink různorodý, toho se také účastníme. Střídáme se pak při jízdárenské práci a vyjížďkách do přírody.
Jaké jste měla na začátku sportovní cíle?
Ze začátku jsem příliš velké ambice neměla. Cvičení ve skupině, kde jsem byla ta nejmenší a lítala vzduchem, pro mě bylo samo o sobě velmi vzrušující. Nějaké cíle přišly až postupem času. V tomto roce mám v plánu jet na mistrovství Evropy ve Švédsku. V jednotlivcích bych se ráda umístila do pátého místa a se skupinou by nám udělal obrovskou radost zisk medaile. V tomto směru nás ovšem čeká ještě hodně práce.