Stoupne vám adrenalin a vyrážíte na trať, popisuje cross Bozděchová

ikonka

Simona Bozděchová se jezdectví věnuje pouze ve volném čase, i přesto se dostala mezi nejlepší jezdce ve všestrannosti v České republice. K dispozici má nyní dva koně, jednoho vlastního a jednoho od svého trenéra Filipa Študenta.
04.12.2022 06:30  |  Autor: Denisa Vegrichtová  |  Rubrika: Sport  |   FANCLUB


Simona Bozděchová je pravidelnou účastnicí Zlaté podkovy a mistrovských soutěží ČR. V letošním roce se dokonce dostala do žebříčku nejlepších deseti jezdců ve všestrannosti na domácí půdě. Svého koně Lexona si od obsednutí připravuje sama, společně už dosáhli obtížnosti ST.
 
Jak jste se dostala ke koním? Vzpomenete si na svůj první kontakt s nimi?
Ke koním jsem se dostala díky své kamarádce na druhém stupni základní školy, která přišla s nápadem někam pravidelně docházet do klubu. Ke zvířatům mě to táhlo od malička. V té době jsem se více věnovala psům, ale koně byli výzva a nakonec se z toho stala láska, nemoc na celý život. První kontakt s koňmi byl v dětských letech na poutích, dovolených a táborech.
 
S jakým místem se pojí vaše jezdecké začátky?
Klub, kam jsme začaly s kamarádkou pravidelně docházet, byla stáj U Ryzáčka, manželů Pavlisových ve Straškově. Ti mě vedli od základů, po prvním hobby závody, pak přišlo absolvování licence. Následovala koupě vlastního koně, drezurní závody do stupně S a skokové závody do stupně L.
 
Vy závodíte především ve všestrannosti, čím je pro vás tato disciplína výjimečná? Kterou část máte nejraději a proč? 
Všestrannost je výjimečná svou rozmanitostí, kdy kůň i jezdec musí zvládat tři odlišné disciplíny. V praxi to znamená, že vám jedna věc konečně začne jít a pro změnu se rozbije jiná. Nejraději mám terénní zkoušku. Ta chvíle ve startovacím boxu, kdy vám stoupne adrenalin, a vyjíždíte na trať, je prostě nepopsatelný zážitek.  
 

Psali jsme: Benediktová: U military jsme jedna rodina, úspěch si přejeme navzájem

 
Co je podle vás důležité pro trénink a výcvik všestranného koně?
Určitě správný přístup a postup tréninku, protože každý kůň je jiný a potřebuje své tempo. Pak je to určitě vhodné zázemí, od dobrých terénů, kde musíte pracovat na kondici, jízdárny, kde trénujete drezuru a parkur, po halu, která je důležitá pro zimní přípravu. Velmi důležitým faktorem je dobrý trenér. V neposlední řadě je crossová příprava, bohužel u nás v republice nemáme úplně dobré podmínky pro trénování. Máme jen pár závodišť a jen málokdo vám umožní si přijet skočit. To nás bohužel limituje při získávání zkušeností a stoupaní do vyšší úrovně. Museli jsme si tedy některé skoky vyrobit, ale není nad trénink na závodišti.
 
Kde sídlíte a kolik máte momentálně koní? Představíte nám je?
Nyní sídlíme v Krabčicích v dostihové stáji Darhorse. K dispozici mám dva koně. Svého valacha maďarského původu Lexona a klisnu Fatimu, plemene slovenský teplokrevník, kterou vlastní náš trenér Filip Študent. Oba koně budou v příští sezóně devítiletí.
 
Kdo vás ve vaší jezdecké kariéře nejvíce ovlivnil a proč?
Nejvíce mě ovlivnil Filip Študent, se kterým trénuji již pět let. Předal mi nejvíce zkušeností a za své jezdecké úspěchy vděčím právě jemu.
 
Vzpomenete si na své první oficiální závody?
Přiznám se, že jsem musela hodně zavzpomínat, ale odehrály se ve Vrchovanech v roce 2010. Jela jsem soutěž Z se svým plnokrevným valachem Splendorem a půjčeným valachem Baileys od Pavlisů. S oběma jsem šla za jednu chybu.
 
Jakých dosažených úspěchů si nejvíce ceníte?
Hodně si cením titulu Jezdce roku 2016 v kategorii U25, což bylo odměnou za vyrovnané výsledky po celou sezonu. Dále si určitě cením titul vícemistryně Vysočiny, ale odměna je každé umístění.
 

Čtete také: Anglický humor. Hádám, že nevyhraji, pronesl Townend po těžkém pádu

 
Momentálně figurujete v žebříku mezi nejlepšími deseti jezdci všestrannosti, co to pro vás znamená?
Toho si asi vážím ze všeho nejvíce. Koním se věnuji jen ve volném čase, takže když se amatérovi jako mně podaří udržet takhle vysoko i mezi profesionály, je to ta nejlepší odměna za všechnu tu dřinu. Nehledě na pár závodů, které jsem letos ani nedojela kvůli zapomenutému skoku a tak podobně…
 
Vy se jezdectví nevěnujete profesionálně, ale chodíte k tomu do práce. V kolik hodin se po práci ke koním dostanete?
Většinu volného času trávím u koní a skoro všechna dovolená padne na závody. Minulou sezonu jsem se dostala do stáje až okolo 16. hodiny, do toho jsem i trénovala, takže u koní jsem byla téměř denně do osmi nebo devíti hodin večer a každý víkend pak na závodech. Po přestěhování mi odpadlo trénování a změna práce umožnila dřívější příchod ke koním, okolo 15. hodiny. Běžný den je pro mě vstávání v 5:00, práce, po práci hned ke koním a domu se dostanu nejdříve v 19:00. Když mají koně volno, doháním povinnosti okolo domácnosti a rodinného domu.
 
Jak je podle vás náročné, dostat se do takto vysoké obtížnosti, když jezdectví netvoří hlavní náplň vašeho života? Zbývá vám vůbec nějaký volný čas?
Náročné je slabé slovo, já i trenér se koním věnujeme po práci, takže tréninky jsou někdy až do večera. Po několikadenních závodech mě opět čeká brzké vstávání do práce. Na krosové tréninky jezdíme přes půl republiky, všechno stojí spoustu času a hlavně peněz. Nemáme žádné sponzory, takže finanční stránka je asi nejnáročnější. A jak říká trenér: „My ten sport musíme opravdu milovat". Ale nějaký volný čas se občas najde.
 
Oba koně jste v podstatě připravovala od začátku jejich sportovní kariéry sama, co jste pro to musela udělat? Jak dlouho trvá, než se dostane kůň v military na vyšší obtížnost, řekněme stupeň ST?
S Lexonem jsme spolu prošli cestu od obsednutí až po úroveň ST, ale díky jeho skvělému charakteru a učenlivosti to šlo hladce a rychle. U Fatimy mi trvalo déle, než jsem si na ní přišla, ale o to víc si pak člověk cení pokroků a úspěchů. Musela jsem tomu obětovat hodně času. Dokud byla možnost využívat jednotlivá závodiště, tak jsme jezdili po celé republice kvůli tréninku. Doba dosažení stupně ST je hodně individuální a záleží na jezdci, koni i trenérovi, ale řekla bych tak čtyři až pět let.
 
Jaké máte cíle a plány do budoucna? Čeho byste ráda dosáhla?
Mým cílem je se nadále zlepšovat, mít spokojené a zdravé koně. Chtěla bych být nadále účastnicí seriálu Zlatá podkova, mistrovství České republiky a zkusit pár závodů v zahraničí.
 
Foto: poskytla Simona Bozděchová