Více než dva roky trvající pandemie covidu-19 se na tuzemském trhu s koňmi projevila jiným způsobem, než mnozí očekávali. Podle Ester Riškové, která od roku 2019 provozuje spolek Druhá šance - Domov pro exdostihové koně, bude znamenat větší zlom spíše současná vlna zdražování a inflační spirála.

"V době pandemie jsem větší poptávku po umístění koní nezaznamenala. Ta byla spíš v době, kdy jsem začínala. Panoval nedostatek sena a krmení a lidé se snažili své staré koně někam umístit. Covid to naopak otočil. Hodně dobře situovaných lidí si v těch dvou letech pořídilo koně. Je to taková vlna, s rostoucí inflací se to myslím zase změní," řekla Ester Rišková ve středečním Podcastu Martina Cápa na EquiRadiu.

Kvůli boomu poptávky po koních v posledních dvou letech šly podle ní nahoru i ceny exdostihových koní. "Dnes je to třeba čtyřnásobek oproti dřívějším cenám, ale stále jsou nižší, než u některých jiných plemen," dodává.

Čtěte také: Vrátil jsem se ve správný čas na správné místo, říká Petr Foret

Veřejné povědomí o útulku pro vysloužilé plnokrevníky loni výrazně zvýšilo ocenění Laskavec, které Riškové udělila Nadace Karla Janečka. Aktuálně se Druhá šance stará o devět koní, celkově projektem dosud prošlo patnáct obyvatel.

"Řada útulků funguje tak, že tam koně žijí bezprizorně na pastvinách, zrovna dostihový kůň však podle mě potřebuje nějakým způsobem pracovat po celý život. I proto mám omezenou kapacitu útulku. Ti koně potřebují stále něco dělat a jsou strašně vděční za to, že se jim někdo každý den věnuje. Aktuálně mám i trojici, která nemá s dostihy nic společného, ale primárně bylo mou vizí zajistit domov pro exdostihové koně, protože to je moje srdcová záležitost," vysvětluje Rišková.

Pokud se k ní dostane kůň, který ještě může najít další uplatnění, snaží se pomoci najít mu nového majitele. "Nejsem přestupní stanice. U mě zůstávají hlavně koně bez šance jít někam jinam. Buď si prošli věcmi, které na jejich chování zanechaly stopy, nebo jsou už v takovém stavu a mají nároky na krmení, že by si je nikdo už nevzal," shrnuje Rišková.

Sama má k dostihům blízko. "Nějaké rodinné vazby na dostihový sport tam jsou, mým dětským snem bylo vyhrát Velkou pardubickou. Mám každopádně k dostihům pozitivní vztah a snažím se to průběžně vysvětlovat i lidem s jiným názorem. Ve fanouškovské základně mám samozřejmě i lidi, kteří dostihy vyloženě nesnášejí a považují je za týrání. Snažím se jim vysvětlit, že to tak není. Navíc mám osobní zkušenost z pátrání po minulosti mých koní, že vesměs nebyli během dostihové kariéry problémoví a že jejich potíže přišly až s dalšími majiteli, kteří si je pořídili po skončení kariéry."

To byl i případ dnes 23leté bělky Relace, prvního koně stojícího u zrodu útulku. Problémem jsou podle Riškové mimo jiné nízké ceny plnokrevníků nabízených na různých inzertních webech.

"Vždycky se dívám do průkazů totožnosti svých koní. Rekordmankou je klisna, která za svůj život vystřídala patnáct majitelů. Je to dáno tou dostupností. Děvče si v patnácti letech řekne: ,Maminko, tatínku, já chci koníčka!’ Tatínek s maminkou nemají žádnou zkušenost s koňmi, podívají se na inzertní server a řeknou: Hele, tady je takový hezký exdostihový kůň za 50 tisíc, tak toho koupíme… Slečna přitom jezdila jen někde v jezdeckém klubu. Podobných případů znám poměrně dost. Naprosto nezkušený majitel si koupí koně čerstvě vyřazeného z tréninku nebo takového, který prošel více nezkušenýma rukama a pak se to projeví," podotýká Rišková.

S tím je spojen i mýtus o bláznivých a nejezditelných plnokrevnících, prežívající mezi rekreačními jezdci. "Nemyslím si, že je anglický plnokrevník ze své podstaty magor. Naopak je to strašně citlivé senzitivní zvíře, které pro vás udělá naprosto všechno. A ono se to samozřejmě může obrátit - pokud na něj budete zlý nebo mu nedáte, co potřebuje, tak se vám to s o to větší smrští vrátí. Když stáhnete lidského vrcholového sportovce z tréninku, také po něm nemůžete chtít, aby se jen jednou za týden krátce prošel po lese a jedl bez jakýchkoli omezení," dodala Rišková v podcastu EquiRadia.

V podobných případech by podle ní pomohla jistá forma regulace vlastnictví koní. "Myslím si, že na vlastnictví jakéhokoli zvířete, a u koní to platí obzvlášť, by se měly dělat základní zkoušky. Minimum z veteriny, jezdectví, nějaký psychologický test… Protože vyložených tyranů, kteří nejsou psychicky v pořádku, je v naší republice stále dost. Další koně zase dojíždějí na nezkušené majitele."

Kroky správným směrem

Pokud jde o dostihovou scénu, Ester Rišková si všímá, že se řada věcí v posledních letech mění k lepšímu. "Například přístup trenérů, což vidím na širokém věkovém rozpětí svých koní. Na těch mladších je znát, že řada koní v dostihovém tréninku je dnes připravována všeobecněji, už to není jen cválání a skákání. Mají lepší průpravu na další život po skončení kariéry, to se u nás hodně zlepšilo."

Stále více je i pozitivních příkladů mezi majiteli a trenéry, jimž záleží na dalším životě jejich koní po odchodu z dostihové stáje.

"Mnozí se opravdu snaží, aby ten kůň skončil na dobrém a prověřeném místě. Dobrým příkladem je třeba stáj Jaroslava Brečky. Ti budoucí majitele koní vybírají opravdu důkladně a všechno si ověřují. Dělají to výborně, dávají do toho srdce a ukazují, že tahle cesta funguje. Dát si trochu více práce a neprodat koně jakémukoli zájemci, to není zase tak velká oběť za to všechno, co pro mě kůň udělal," konstatuje Ester Rišková.

Foto: poskytla Ester Rišková (Foto MS)